JE TO TADY!!!

Za necelých 24 hodin odstartujeme naši vysněnou cestu na Island! Přijďte se s námi rozloučit 7.července v 18:00 na parkoviště u Zemědělky naproti klášteru. Budeme rádi za každou slzičku navíc :o)

Den 1 až 4:

Naše cesta začala neoblíbeným, ačkoliv nezbytným balením věcí. Nebylo toho zrovna málo, tudíž jsme této činnosti museli věnovat poměrně velkou porci času. Nedílnou součástí sbalených věcí bylo i jídlo, za což patří velké dík našim rodinám – jmenovitě Božence, Irence a Naděnce.

V neděli podvečer přišlo na řadu naše loučení s nejbližšími, s rodinami, s kamarády, se známými, s neznámými, s milenkami, s přáteli a nepřáteli a tak vůbec s těmi, kdo se s námi přišli rozloučit.Po nejedné ukápnuté slzičce jsme se konečně mohli vydat na naši vysněnou cestu – na cestu plnou strastí a radostí, na cestu plnou neopakovatelných zážitků.

Nasedli jsme do auta a vyrazili vstříc svému osudu. Nejprve nás čekalo 2 000 kilometrů v autě s konečným cílem v Dánsku v přístavu Hirtshals.

Jak to tak na cestách bývá, není vždy vše podle plánu. V německé obci Malsch jsme si vyzvedávali dva handbiky potřebné pro naše putování, ale jakmile jsme vyjeli za hranice ČR, porouchala se nám GPS navigace. Problém jsme vyřešili jak jinak než po našem – jeli jsme tedy rovnou za nosem bez mapy. Do Malsche jsme dorazili v brzkých ranních hodinách, zhruba kolem 3. Poté jsme mohli ulehnout k velice pohodlnému spánku v autě.

S firmou Sunrise Medical, od které jsme si handbiky půjčovali, jsme byli domluvení na předání v pondělí v 10 hodin dopoledne.

Vybrali jsme si 2 krásné oře na naší cestu.

Po technické úpravě, naložení na auto a lehkému obědu jsme se opět mohli vydat směr Hamburg a pokračovat dál do Dánska. Jeli jsme stále bez GPS a bez mapy. Po tom, co jsme vjeli do Holandska a byli pár kilometrů od Amsterdamu, jsme si řekli, že je asi něco špatně a že si tu mapu musíme koupit. Dál pokračovala cesta bez problému, až na pár výjimek s motorem, což ani nestojí za řeč. Příjezdem do přístavu Hirtshals, kde všechno ještě spalo, se naše unavené oči rozšířili štěstím a nadšením. Jakmile jsme měli vše přichystané, vydali jsme se podél kolony aut čekající na nalodění směrem na trajekt. V úterý v 11:30 naše kocábka vyplula přes Atlantik směrem na druhý největší ostrov v Evropě. První večer na lodi se dostavili lehké účinky mořské nemoci, ani ne tak z moře. S malou zastávkou na Faerských ostrovech se čím dál tím víc blížíme k ostrovu Island.

Den 5 až 6:

Po rozloučení s nově vytvořenými přáteli na trajektu jsme se vydali do krásné krajiny Islandu. Hned na začátku nás čekala "malá" rozcvička v podání kopce se 700 metrovým převýšením. Museli jsme spojit všechny své fyzické i morální síly, abychom nakopali tomu kopci prdel. To, co jsme nahoru drtili přes 4 hodiny, jsme sjeli dolů za pár minut. Hned první den nám Island ukázal svou proměnlivost v počasí.

V městečku jménem Egilsstadir jsme měli nucenou zastávku kvůli náročné opravě kola, která si vyžádala přes 150 euro. Nyní jsme připraveni na další porci cesty, ke které se vydáváme za pár okamžiků.