Nikdo, ani vozíčkáři dopředu neznají své mantinely, je třeba vše zkusit

Jak jste se o možnosti bydlení ve Startovacím bytě České asociace paraplegiků – CZEPA dozvěděl?

No vlastně přes sociální pracovnice Centra Paraple. Původně to vůbec nevypadlo, že bych mohl byt do podnájmu získat, protože podmínky splňuji jen částečně. Již nejsem čerstvě po úraze, jak je požadováno. Nakonec mi tak trochu pomohla ta nynější coronavirová doba. Člověk, který měl do bytu nastoupit, si to na poslední chvíli rozmyslel, obával se nákazy. Tak jsem mohl nastoupit já.

Jak se vám v bytě bydlí?

Bydlel jsem s rodiči v bytě, který byl upraven pouze částečně. Nedosáhl jsem téměř nikam, nezvládl jsem si ohřát ani jídlo. Byl jsem hodně závislý na pomoci druhé osoby. To se po přestěhování změnilo. V bytě je upravená toaleta i koupelna, vlastně celý prostor, včetně kuchyně. Takže jsem sám schopen připravit jednodušší jídlo pro sebe i přítelkyni, s kterou v bytě žiji. Mnoho věcí jde jednodušeji než dříve.

Dům je plně bezbariérový, navíc je vsazen do dobrého okolí. Vše je odsud kousek, rehabilitace, nákupy. Naštěstí mám zdravé ruce, takže si vše dokážu objet. Malešice jsou navíc na rovince. Na další vzdálenosti využívám auto.

Takže osamostatnění se prostřednictvím bydlení České asociace paraplegiků – CZEPA doporučujete?

Je to individuální. Jako paraplegik bych se vůbec nebál, do bot tetraplegika jsem se neobul, takže nevím. Asi to mají složitější. Někdo je taky hodně fixovanej na pomoc, nebo čerstvě po úraze, pak to je těžké. Často je problém v hlavě, je třeba se srovnat sám se sebou. Mnohé překážky se zdolávají těžko, ale nikdo, ani vozíčkáři dopředu neznají své mantinely, je třeba vše zkusit. Když se odhodláte začít  nový život, pomůžete sobě a ulevíte těm, kteří se o vás dosud starali. Já sám jsem se osamostatnit chtěl a to je základ.

Je čas dovolených, máte nějaký tip kam vyrazit?

Jsem spíše kariérně založenej člověk, hodně pracuju. Co se týče dovolených, upustil jsem od vyhledávání bezbariérovosti. Čím ideálnější to člověk chce, tím více je to frustrující. Vzhledem  k tomu, že jsem již devět let po úraze, jezdíme s přítelkyní tak trošku na pank.

Lipno je pro vozíčkáře super, ale trošku náročné cenově. Skvělý byl kemp u Vyššího Brodu Kanak. Nelze jej označit za bezbariérový, ale personál byl strašně ochotný, hledali cesty jak vše zvládnout, pomohli.

Mě vlastně hodně s organizací dovolený pomáhá zaměstnavatel. Pracuju na internetu s letenkami, takže si vyberu místo a pak stačí nahlásit, že jsem na vozíku. Letecké společnosti jsou povinny přepravovat vozíčkáře, takže už to není takový problém. Občas je zadaný špatný kód definující moje postižení, ale je to určitě mnohem jednodušší než dálkový autobus. Je určitě nutné vše včas nahlásit. Často bývá na palubě letadla i malý transportní vozík, pokud letí vozíčkář.

Projekt je realizován díky podpoře Městské části Praha 10.

Zdroj: redakce, foto: J. R.