Přidej
příběh
Vozejkov - Práce s oblečením a textilem mě baví. Navíc budu v kontaktu s lidmi
Vozejkov - Práce s oblečením a textilem mě baví. Navíc budu v kontaktu s lidmi
Vozejkov - Práce s oblečením a textilem mě baví. Navíc budu v kontaktu s lidmi
Vozejkov - Práce s oblečením a textilem mě baví. Navíc budu v kontaktu s lidmi
19.5.2020 | Celá ČR | Mrázková Marcela redakce VOZEJKOV

Práce s oblečením a textilem mě baví. Navíc budu v kontaktu s lidmi

Petra Ptáčníková se věnuje restaurátorství textilií, maluje, cvičí QiGong, ráda navštěvuje výstavy, chodí do divadla. Nově ji budete vídat v Hvězdném bazaru, kde vám ráda doporučí ten správný kousek vhodný právě pro vás.

Do nové práce nepřicházíte v ideálním období. Prodejna Hvězdného bazaru musela být z důvodu nařízení vlády poměrně dlouho zavřená. Je těžké za této situace nastupovat?

Práce s oblečením a textilem mě baví. Zatím jsem jen trochu nervózní při práci s penězi, je třeba vše udělat správně. Vzhledem k tomu, že se vše učím, první noc jsem ani nemohla usnout, vše se mi promítalo v hlavě. Ale měla jsem z toho dobrý pocit. Při práci potřebuji kontakt s lidmi, práce z domu mi příliš nevyhovuje. Je to přílišná sociální izolace. Jen mohlo přijít více lidí, ale je pochopitelné, že v této době asi zůstává každý spíše doma.

 

Jde o vaši první pracovní zkušenost?

No, ještě před úrazem jsem pracovala jako restaurátorka textilií a občas se tomu ještě věnuji. Pokud je potřeba opravit nějaký menší kousek oděvu, jako je čepice nebo menší pláštík, ráda se do toho pustím i na vozíku. Ale je to jen nahodilé. Práce v Hvězdném bazaru mne zaujala i tím, že jde o plnohodnotné zaměstnání s pravidelnou pracovní dobou.

 

Můžete zjednodušeně popsat, jak proces restaurování probíhá?

Já se věnuji výhradně textiliím. Ke každému předmětu je potřeba přistupovat individuálně. Vždy je nutné předmět pečlivě nafotit. Poté posoudím, jaký postup restaurování zvolím, například jak a čím budu předmět čistit, zda je nutná demontáž apod. Často je použito několik typů textilií a ke každé je třeba přistupovat odlišně. Po vyčištění následuje samotné restaurování, tedy převážně šití. Je třeba vybrat vhodnou textilií, která se musí vhodně dobarvit. Vše se dělá ručně a každý krok musím pečlivě fotit. Nakonec všechny části opět sešiju k sobě tak, jak patří a sepíši restaurátorskou zprávu. Protože se dobře vyznám v textilních materiálech dokážu zákazníkům v obchodě poradit.

 

A když nepracujete? Jak se vám daří odreagovat?

Ráda chodím do divadla, na výstavy. Zase cvičím QiGong, maluji….většinou akryl na plátno. Je to často podle nálady…nejčastěji abstrakt. Někdy začnu malovat a výsledek je úplně jiný, než původně zamýšlím. Je to poměrně náročné, záleží na technice. Když maluju olejem trvá to i několik dní.

 

Co je QiGong?

Jde o tradiční čínské cvičení, spíše pohyb s energií. Ještě před úrazem mě k němu přivedla sestra, která se věnovala Taiji a její trenér cvičil i QiGong. Cvičení mě zaujalo, tak jsem to zkusila. Teď je to asi rok, co jsem se k tomu vrátila. Cvičit jde i na vozíku, jen mi trenér vhodně upravil sestavu.

 

A jaké máte zkušenosti s přístupností divadel?

Dobré. Instituce se hodně snaží. Já se je vždycky snažím dopředu kontaktovat telefonem nebo emailem a vše dopředu domluvit. Například divadlo v Celetné má výborný personál, bezbariérové WC. I když toalety bývají častým problémem. Na druhou stranu mě překvapilo, že jsem se dostala na výstavu v domě U Zlatého prstenu. Tam by to člověk nečekal.

 

Nejen kulturní dění se rozjíždí velmi pomalu. Jak zvládáte nynější situaci?

Člověku nic jiného nezbývalo než být doma. Sledovala jsem streamy na internetu, i když, nečekala jsem, že mě to tolik ovlivní. Chyběl mi kontakt s lidmi. Na skoro měsíc a půl mi vypadla i rehabilitace. Zvládám sice trochu cvičit doma, ale není to ono. Jsem ráda, že už se zase rozjíždí.

 

Na vozíku jste poměrně krátce, je skvělé, že se vám daří vracet k tolika aktivitám…

Je pravda, že aktivit mám spoustu, lépe a rychleji se teď rozhoduji, do čeho půjdu a co dalšího vyzkouším. Hodně věcí mě baví, ale potom je tam taky odvrácená strana mince, kdy nic nedělám naplno. Beru to, jak to je. Mám pocit, že jsem vozík přijala, i když bych se ráda za čas postavila a udělala pár kroků o berlích, ale jde o hlubokou myšlenku.

 

Foto: Petra Ptáčníková


Související

Přidej komentář
skoda_handy_banner_550_160_2.jpg
coloplast-banner-550x160px-def_1.jpg