25 let Poněšického survivalu očima Martina Týmla

1. Koho to celé napadlo? 
Závod vymyslel, založil a až do roku 2017 řídil Martin Pádivý, tehdejší pedagog na katedře tělesné výchovy AMU v Praze.

Start ročníku 2010.

2. Co se za těch 25 let změnilo nejvíc?
Když si odmyslím, že za posledních 25 let se změnilo snad úplně všechno a vztáhnu to čistě na závod, tak asi největší změnu vnímám v množství účastníků. Tehdy to byl jediný závod v Čechách svého druhu, dnes už je podobných akcí víc a hlavně pro mladou generaci je formát čtyřiadvacetihodinového závodu zřejmě dost náročný. Přitažlivější jsou kratší, akčnější závody.

3. A co naopak zůstalo úplně stejné?
Jednoznačně atmosféra závodu, specifický duch Poněšic daný tím, že jak pořadatelská, tak závodnická parta jsou rok co rok dost podobné. Zdravé jádro jezdí do Poněšic už dlouhá léta, a to velké přátelství je znát.

4. Který ročník byl organizačně nejtěžší?
Každý rok je složitý v něčem jiném. Může být málo finančních prostředků, těžkosti s vedením trasy, někdy zase nemohli přijet poměrně klíčoví lidé do týmu pořadatelů. Specifický byl rok 2020, kdy jsem vše připravoval a nevěděl jsem, jestli se bude moct odstartovat kvůli covidu. A nakonec se to povedlo dobře.

Deštivý rok 2012.

5. Kdy bylo vůbec nejhorší počasí – a jak to tehdy vypadalo?
V roce 2012 přišla prudká bouřka už v pátek odpoledne, spláchla zázemí startu, a ten se musel o půl hodiny posunout. Mysleli jsme, že už je to pryč, ale v noci pak začalo vytrvale pršet, ochladilo se a pršelo celý víkend až do konce akce. Jako pořadatelé jsme docela trpěli, ale nebylo to nic ve srovnání s tím, co museli překonávat závodníci.

6. Zažil jste někdy moment, kdy jste si řekl: tak a teď je konec?
Jako závodník několikrát, ale nikdy to nebylo tak vážné, aby byl opravdu konec. To spíš pramenilo z únavy, pak je těžší udržet vůli a pozitivní myšlení.

7. Jaká byla největší krizovka v historii Survivalu?
Nechci hodnotit ty první ročníky, kde jsem nebyl, nevím, jestli tam byly větší krize, ale možná by se dalo říct, že velká krizovka pro Survival byla chvíle, kdy Martin Pádivý ohlásil, že už nebude v pořádání závodu pokračovat.

Radost v cíli – 2013.

8. Který ročník byl naopak nejkrásnější?
Nejsilnější vzpomínky mám na všechny ročníky, kde jsem byl poprvé v nějaké nové roli. 2008 úplně první zkušenost s touto akcí, 2013 poprvé jako závodník a 2018 začátek „ředitelování“.

9. Jaké to bylo závodit na Poněšickém survivalu?
Splněný sen. Pět let jsem coby pořadatel všechny závodníky obdivoval a rostla ve mně touha to také vyzkoušet. Překonat strach a zažít tu skvělou akci na 100% Dvojici jsme vytvořili s dirigentem Petrem Louženským po telefonu. Do startu závodu jsme se neznali a poprvé se potkali až v Poněšicích. Nakonec jsme spolu jeli závod celkem třikrát, jsou to krásné vzpomínky.

Martin Týml v roli závodníka v roce 2014.

10. Jaké to je ředitelovat Poněšickénu survivalu?
V podstatě také splněný sen. Když se Martin rozhodl skončit, vůbec jsem neváhal a oslovil ho s návrhem, že bych v organizování pokračoval. Martin mi v prvním roce hodně pomáhal. Kdyby to na mě celé hodil najednou, určitě bych to nezvládl. Moje vůle dokázat to byla obrovská a díky skvělému pořadatelskému týmu jsem se nějak přenesl přes první „zkušební“ ročník. Postupem let už mám samozřejmě více zkušeností, harmonogram příprav je každý rok podobný . Nicméně závod má každý rok jinou trasu, snažím se vždy přichystat nějakou novinku, a tak je každý rok i prostor pro chyby, mírnou nervozitu a nejistotu.

11. Jaký závodnický výkon vás za těch 25 let nejvíc dostal?
Těžko vypíchnout jeden… obecně všechny výkony všech vozíčkářů. A v roce, tuším, že v roce 2023, se v mužské kategorii soupeřilo „na krev“ o druhé místo. Dvě dvojice se o něj přetahovaly prakticky od startu a nakonec v cíli rozhodly dvě minuty. Po dvaceti hodinách závodění.

Start ročníku 2015 byl na Hluboké.

12. Na kterou dvojici nikdy nezapomenete?
Opět nejde jmenovat jednu. Mám velkou radost, že do Poněšic jezdí závodníci, se kterými jsem se na trase závodu potkával i já – a naprosto jsem k nim tehdy vzhlížel. Ale mám radost, i když se naopak přihlásí někdo nový.

13. Jaká byla největší improvizace, kterou jste jako pořadatel musel udělat?
Velkou improvizaci zažil v roce 2013 Martin Pádivý. Na začátku června postihly část jižních Čech záplavy, Martin měl tehdy asi týden na docela podstatné změny v naplánované trase.

Z ročníku 2017.

14. Který závodník vás nejvíc překvapil – a čím?
Pavel Šprynar. Závodu se účastnil v kategorii mužů a po úraze se do Poněšic vrátil a závodí jako vozíčkář.

15. Máte raději noční, nebo denní část závodu – a proč?
Nejradši mám čas svítání, má nejkrásnější atmosféru.

16. Která disciplína bývá pro závodníky největší strašák?
To má každý jinak. Já osobně jsem trpěl při nočním plavání v bazénu. Občas mívají závodníci z té chladné vody křeče.

Martin Týml poprvé jako organizátor – v roce 2018.

17. A která naopak bývá nejoblíbenější?
Myslím, že mají docela rádi střelbu. Je to přece jen odpočinek, pořadatelé jsou tam milí, vládne tam vždy dobrá nálada.

18. Kdy jste si poprvé uvědomil, že inkluze na Poněšickém Survivalu není „navíc“, ale že patří do jeho podstaty?
Na tohle by určitě mohl lépe odpovědět Martin, protože to byl jeho nápad. Každopádně mě účast vozíčkářů od začátku fascinovala. A když mi na sklonku roku 2017 Martin survival předával, nebyla jiná forma závodu vůbec myslitelná. “Bez vozíčkářů to dělat nemusíš vůbec”, řekl mi tehdy, a to vystihuje vše.

19. Kdy se musí začít s organizací daného ročníku?
Většinou koncem ledna.

Noční ferrata v roce 2021.

20. Jak vypadá Martin Týml pár minut před startem?
Lehce nervózní, dost rozlítaný. Ale pár minut před startem už má celý tým to nejtěžší za sebou.

21. A jak vypadá Martin Týml po dojezdu posledního týmu?
Kupodivu spokojeně, s dobrou náladou. Dokonce ani ne unaveně. Únava přichází až druhý den a trvá dlouho…

22. Kterou větu jste za těch 25 let slyšel od závodníků nejčastěji?
Možná: Díky, dobrý to bylo. Nebo: Těžký ale pěkný. Při loučení často: Tak zase za rok. Vypadá to idylicky, ale je to tak. Na místě vždycky panuje skvělá nálada.

Divoká voda v ročníku 2022.

23. Co byste poradil někomu, kdo váhá, jestli se přihlásit poprvé?
Není důvod se bát zkusit to. Mezi jednotlivými dvojicemi jsou často velké výkonnostní rozdíly, ale rozhodně neplatí, že by si to vítězové užili víc než ti, kteří nejedou na umístění. Člověk nemusí zvládat skvěle všechny disciplíny, důležité je mít chuť to vyzkoušet. Pokud se něco nepovede, maximálně naskakují hodiny penalizace. Nic horšího. Zranění nebývají, případně jen drobná. Abych motivoval co nejširší okruh zájemců, zavedl jsem loni novou kategorii, takovou zkrácenou verzi, kde každý může vypustit to, co mu nejde nebo z čeho má strach.

24. Kdybyste měl Poněšický Survival popsat třemi slovy, jaká by to byla?
Vůle, pohyb, přátelství.

25. Co byste si přál, aby o Poněšickém Survivalu platilo i za dalších 25 let?
Myslím, že není reálné, aby se závod udržel tak dlouho. Když o něm bude navždycky platit, že to je – či byla – dobrá akce, budu spokojený.

Lezecká stěna v ročníku 2024.

Web Poněšického survivalu: https://www.survivalponesice.cz

Pozvánka na letošní ročník na Vozejkově: https://vozejkov.cz/cz/akce/sport/25.rocnik-ponesickeho-survivalu

Více reportů z akce a rozhovorů (s Gábinou Knapovou, Pavlem Šprynarem, Jiřím Vozdou). 

Foto: archiv Martina Týmla

Připravil: Jan Spěváček