Agáta Koupilová: Chci se zúčastnit paralympiády
Máš mozkovou obrnu, což u hodně lidí znamená, že jsou na vozíku, ale nemusí to tak být. Ty jsi na něm od roku 2016. Z jakého důvodu?
Začala jsem mít výraznější potíže s chůzí kvůli onemocnění periferního nervového systému. Od šestnácti let proto používám mechanický vozík, nicméně zvládnu i pár kroků přejít.
Věnuješ se závodně para plavání. Prosím, popiš, jak ses k němu dostala?
Jako malá jsem jezdila do Janských Lázní, kde se moje maminka dozvěděla o Kontaktu bB (dnes České para plavání). Jelikož v Pardubicích ani v blízkém okolí není žádný para plavecký klub, začala mě od roku 2006 vozit jedenkrát týdně na tréninky s Kontaktem bB do Kuřimi. O dva roky později jsem poprvé závodila na závodě Českého poháru.
Agáta na startu závodu ze světové série v italském Lignanu, kde letos v březnu splnila první limit na LPH v Paříži.
Teď ses vrátila ze soustředění v Bulharsku. Byla jsi spokojená s tamní bezbariérovostí? Pokud ne, kde vidíš prostor pro zlepšení?
Celých čtrnáct dní jsme byli v tréninkovém středisku Aqualife, které bylo bezbariérové. Nicméně při procházce ve městě chyběly bezbariérové nájezdy na chodník a potřebovala jsem asistenci.
Jakého svého plaveckého úspěchu si zatím nejvíce ceníš?
Největší radost mám ze splnění limitů pro účast na letošním mistrovství světa (bude se konat první týden v srpnu v Manchesteru) a ze splnění limitů na paralympijské hry v Paříži 2024. Splnění paralympijského limitu ovšem ještě neznamená jistou účast, počet sportovců, kteří se mohou her zúčastnit, je omezen a ne všichni, kdo limit splní, budou skutečně na paralympiádě reprezentovat. Finální nominace budou známé nejspíš v červnu 2024.
Jaké ambice máš v plavání do budoucna?
Na mistrovství světa bych ráda vylepšila svoje letošní časy a v příštím roce bych se chtěla zúčastnit mistrovství Evropy; a pokud se mi bude dařit, tak i paralympiády.
Studuješ práva na Masarykově univerzitě v Brně. Jsi tam spokojená s ohledem na svůj handicap? Vycházejí Ti vstříc i v Tvé plavecké kariéře?
Na Masarykově univerzitě skvěle funguje Středisko Teiresiás, které studium přizpůsobuje studentům se specifickými potřebami. Služby střediska využívám především ve zkouškovém období, kdy přímo tady píšu písemné části zkoušek. S ohledem na můj handicap mohu psát testy na počítači, zatímco ostatní studenti je musí psát ručně. Z hlediska přístupu ke studentům s handicapem mohu Masarykovu univerzitu určitě doporučit.
Co se týče plavecké kariéry, vedení fakulty mi vychází vstříc. Nyní budu z důvodu možné účasti na paralympijských hrách rozkládat třetí ročník studia a ze strany vedení fakulty s tím nebyl žádný problém.
Stíháš kromě školy a plavání ještě nějaké koníčky?
Moc času na jiné koníčky mi nezbývá. Když je hezké počasí, občas vyjedu na projížďku na terénním handbiku. Ve volných chvílích se taky ráda podívám na nějaký film nebo seriál na Netflixu.
Ze zimní projížďky na handbiku.
Jaký film nebo seriál na Netflixu bys doporučila?
Líbily se mi například filmy Mimořádná událost nebo Promlčeno. Ze seriálů mě bavila Sexuální výchova a Brooklyn 99.
Chtěla bys na závěr našeho rozhovoru něco vzkázat čtenářům Vozejkova?
Čtenářům bych ráda vzkázala, aby se nebáli žít aktivně, i když se vlivem nemoci nebo úrazu v průběhu života dostanou na vozík. Život tím totiž rozhodně nekončí, a i s handicapem je možné si plnit sny.
Foto: archiv Agáty Koupilové
Rozhovor vedla: Tereza Horváthová
