Anastasja Vištalová: Paradrezura je krasobruslení na koni

Nasťo, věnuješ se závodně paradrezuře a před ní jsi dělala závodně plavání. Proč jsi se rozhodla pro ni? Jak jsi se k ní dostala?

Koně jsem milovala odmala, ve třech letech jsem na doporučení praktického lékaře začala docházet na hiporehabilitaci, ta mi ovšem nestačila. Nechtěla jsem se na koni jen patnáct minut vozit, chtěla jsem jezdit sama, trávit s koňmi čas. Kamarádka na vozíku mi řekla, že sama jezdí a já to chtěla zkusit taky, ale bohužel ve stáji, kam jsem docházela na hiporehabilitaci o tom se mnou odmítli diskutovat, zřejmě se báli. Tak jsem se rozhodla si vygooglovat, jestli existuje ještě i nějaká jiná organizace, která by se jezdectví handicapovaných věnovala. Našla jsem Klub Kvítek, oslovila jeho předsedkyni Janu Zenklovou, domluvila si s ní první schůzku a trénink a asi měsíc po tom jela své první závody.

Ke koním mě to přirozeně vždycky táhlo, takže jakmile jsem se posadila do sedla a měla možnost skutečně sama jezdit, tak jsem věděla, že jsem skutečně doma a dělám to, co mě baví a naplňuje. Postupně jsem opustila závodní plavání a naplno se ponořila do jezdeckého světa. Jsem doma v sedle, u koní jsem šťastná. Vím, že už nikdy nechci dělat žádný jiný sport.

S Fredym na etapě světového poháru ve Waregemu 2021 – jaro před paralympijskými hrami v Tokiu.

Prosím, popiš čtenářům Vozejkova, co vlastně paradrezura je a čím se liší od drezury „zdravých.“

Paradrezura je vlastně takové krasobruslení na koni. Jezdci jsou podle stupně svého handicapu zařazeni do jedné z pěti skupin. Přičemž já soutěžím v kategorii I., kam jsou zařazeni sportovci s nejtěžším handicapem, kteří předvádí své úlohy pouze v kroku. Jezdec a kůň musí předvést předem danou choreografii o určitém počtu cviků (např. malé kruhy, vlnovku, zastavení, diagonály). Každý cvik je hodnocen sborem rozhodčích, kdy každý rozhodčí uděluje za každý jednotlivý cvik známku v rozmezí 0–10, rovněž se hodnotí i harmonie mezi jezdcem a koněm, dovednosti jezdce, ochota koně akceptovat povely jezdce a celkový dojem. Jednotlivé známky se sčítají a celkový součet je poté přepočítán na procenta. Vyhrává dvojice s nejlepším procentuálním ziskem.

V paradrezuře mohou jezdci na rozdíl od drezury zdravých používat tzv. kompenzační pomůcky (např.: dva biče, poutkové otěže, poutko na sedle, či hlas). Tyto pomůcky jim mají pomoci „kompenzovat“ jejich handicap, nemají je však zvýhodňovat oproti ostatním. Jezdci v Kategorii I.–III. mohou mít také předjezdce, který jim koně opohybuje v kluse a cvale před tím, než si na něj sednou.

Byla jsi dvakrát na paralympiádě, ceníš si některé z účastí více? Považuješ toto zatím za Tvůj největší úspěch, nebo nějaký jiný má pro Tebe ještě větší hodnotu?

Ano, dvojnásobná paralympijská účast je zatím můj největší sportovní úspěch. Ráda bych se pokusila o zisk vstupenky na paralympiádu do Paříže 2024. V případě, že by se mi to povedlo, tak bych se stala zatím jediným českým jezdcem, ať už zdravým, nebo handicapovaným, kterému se povedly tři účasti na olympiádě/paralympiádě, a to navíc v řadě za sebou. Již v Riu 2016 jsem byla vůbec první český handicapovaný jezdec, který se na paralympiádu kdy dostal a v Tokiu jsem svou účast zopakovala.

Dalším velkým historickým úspěchem bylo vítězství na etapě světového poháru (CPEDI 3*) v holandském Genemuidenu v roce 2016, kde jsem zvítězila ve velké konkurenci paralympijských medailistů.

S Fredym v povinné týdenní karanténě v Cáchách před odletem do dějiště paralympijských her 2020, resp. 2021.

Většinou chodíš o berlích. Vozík používáš hlavně na závodech. Prosím popiš to.

Ano, na závody nebo na delší tratě používám klasický mechanický vozík. Je rekreačně laděný, zánovní, sehnala jsem ho na pojišťovnu. Mám k němu k měkký podsedák a držák na berle. Má pěknou modrou barvu.

Máš vystudovanou Právnickou fakultu UK. Vyhovovalo Ti studium s ohledem na Tvůj handicap? Vycházeli Ti vstříc i v Tvé jezdecké kariéře?

Ano, vyhovovalo. Na UK mají skvělé podmínky pro studium handicapovaných. Měla jsem možnost mít i individuální studijní plán, který v mém případě spočíval v tom, že jsem měla možnost skládat písemné zkoušky buď na počítači, nebo ústní formou. Psaní rukou je pro mě namáhavé, a hlavně jsem dost pomalá, proto jsem tuto možnost velmi kvitovala. Na studium na UK vzpomínám ráda a upřímně přemýšlím nad tím, že bych si dodělala malý doktorát.

Jinak na UK jsem dostala sportovní stipendium a byla jsem dokonce zařazena do univerzitního stipendijního programu pro vrcholové sportovce, takže UK mě významně podpořilo i v mém sportovním vyžití.

V současnosti pracuješ jako advokátní koncipientka. Jsi v zaměstnání ve všech ohledech spokojená?

Ano, jsem a to velmi. Mám strašně skvělý pracovní kolektiv, který mi na jedné straně vychází ohromně vstříc stran mého sportovního života (např.: mám možnost režimu homeoffice po dobu závodů, takže nemusím čerpat dovolenou). Vždy mi fandí a zajímají se o mou sportovní kariéru i výsledky.

Na druhé straně mezi mnou a zdravými zaměstnanci nedělají žádné rozdíly, chodím na soudy, na jednání s klienty i na školení se svými kolegy, zkrátka pracuji na plný úvazek a má náplň práce je stejná jako u mých „zdravých“ vrstevníků.

Jsi ukrajinského původu, tak se chci zeptat, vzhledem k válce na Ukrajině, žije tam ještě někdo z Tvých příbuzných? Pokud ano, jak jsou na tom?

Ano, mám tam hodně příbuzných, sestřenici, tety a strýce. Některé dokonce přímo v ohniskách válečných operací. Láme mi to srdce, pravidelně si s nimi volám a zjišťuji, jak na tom jsou, zda přežili bombardování a jestli jsou naživu. Je to strašný a vůbec si nedokážu představit, co všechno musí dennodenně zažívat.

S tím souvisí, co si myslíš o (ne)účasti Ruska na paralympiádě i olympiádě?

K tomu už jsem se několikrát vyjadřovala, můj názor se mezitím nezměnil. Těch sportovců je mi líto, někteří za to nemohou a ani se konfliktu přímo, či nepřímo neúčastní. Nicméně musí se vypořádat s následky jednání hlavy státu, kterou si zvolili. Myslím si, že není správné, aby země, která rozpoutala válečný konflikt, vůbec nepocítila následky svého jednání. Takže za mě je neúčast těchto sportovců na vrcholové sportovní akci krok správným směrem.

Ráda čteš. Chceš dát čtenářům Vozejkova nějaký tip?

Ano, čtu moc ráda, knihy dokonce recenzuji. V kabelce mám s sebou za každých okolností čtečku a doma ráda sáhnu po papírové knize. Naposledy jsem přečetla „Dům v blankytně modrém moři“, který ve mně zanechal hluboký dojem.

Jaké jsou Tvé další záliby?

Ráda cestuji, trávím čas s přáteli a rodinou. Navštěvuji různé společenské akce (muzea, divadla, knižní akce a comic-cony). Moc ráda chodím do kina – a co se o mně málo ví, ráda si zahraju i nějakou tu videohru.

Na co se těšíš a co bys ráda zrealizovala v blízké budoucnosti?

V září se chytám na seniorské mistrovství Evropy v německém Riesenbecku. V polovině srpna budu závodit na domácím mistrovství. Mým největším cílem pro letošní sezónu je pokus o zisk vstupenky na paralympijské hry do Paříže 2024.

​​​​​​Rozhovor vedla: Tereza Horváthová

Fotografie: archiv Anastasji Vištalové

Facebookový profil Anastasji Vištalové: https://www.facebook.com/ParadrezuraCR