David Drahonínský: Všude okolo stadiónu byly sochy nahatých chlapů
David Drahonínský, rodák z Kaplice, je český tělesně handicapovaný lukostřelec v kategorii W1 s kladkovým lukem. S úspěchy, k nimž se řadí zlatá medaile z roku 2008 na Letních paralympijských hrách v Pekingu, stříbrné místo v roce 2012 na Letních paralympijských hrách v Londýně a první místo na Mistrovství světa v Donaueschingenu, se zařadil ke světové špičce v lukostřelbě. Na zlatý stupínek se vrátil na Letních paralympijských hrách v Tokiu v roce 2021, byla to jeho už šestá paralympijská medaile. (říká Wikipedie) Na letošním Mistrovství Evropy v Římě vybojoval v srpnu ve vražedném vedru taktéž zlatou medaili.
Blahopřejeme k medailím z Říma! Vaše kolegyně z mixu Tereza Brandtlová se po individuálním závodě nechala slyšet, že vedro bylo hrozné a že málem zkolabovala. Co Vy? Jak jste vnímal podmínky, máte na závody nějakou specifickou vzpomínku?
V Římě bylo opravdu vedro. Věděl jsem již rok, že se bude šampionát konat v tomto termínu. Díky tomu, že používám chladicí vestu, návleky na nohy a čepici, tak jsem bez komplikací vydržel 2 až 3 hodiny na přímém slunci. Zažil jsem za svou kariéru nespočet závodů, a tento jsem se snažil co nejvíc eliminovat pobyt venku ve vedru. Na stadiónu byla v útrobách šatna, kde jsem seděl hodinu a půl před svým závodem a strašně jsem se na finále těšil, i když všude okolo stadiónu byly sochy nahatých chlapů. (smích)
David Drahonínský v Římě s nahatými muži v pozadí.
Lukostřelba je velmi zajímavý sport se zbraní, která evokuje svět středověku, fantasy a dejme tomu Pána prstenů. Máte rád tuto tematiku, zajímá Vás symbolika luku napříč dějinami?
Luk doprovází lidstvo od jeho počátku. Někdo z nás má v genech to že byl sběrač a někdo byl lovec. Já možná lovec nebyl, ale tréninkem jsem se prostřílel na vrchol. Další fakt, který je na lukostřelbě skvělý, je ten, že postižení sportovci mohou závodit se zdravými a poměřit své tréninkové úsilí, a to je skvělé.
Pozdrav Davida Drahonínského čtenářům Vozejkova.
Zkoušel jste již pomocí luku a šípů někdy lovit? Je to vůbec možné domluvit se například s myslivci a pomoci jim při honění škodné?
Zákony v ČR lov lukem nepovolují. Zatím jsem nikdy žádnému zvířeti život nezkrátil. Možnost by byla. Byl jsem pozván do JAR nebo Kanady, kde se lovit může, ale asi mám v genech toho sběrače, a když mám hlad, tak si jdu nakoupit. Každopádně, kdyby obchody zavřeli, tak čistě teoreticky bych zvládl bez problémů trefit zvíře do 50 metrů, a to celkem přesně.
Kladkový luk, s kterým závodím, byl v polovině minulého století vyvinut pro lov zvěře. Technické využití kladek umožňuje střelci vyvinout daleko větší sílu zbraně za použití menšího lidského fyzického potenciálu. Je to dokonalá a na lov velice účinná zbraň. Lukostřelba je fyzicky-mentálně-technicky, co se týče vyladění luku a techniky lukostřelce, velmi náročná disciplína. (poznámka Davida Drahonínského)
Jistě budete souhlasit, že možnosti vozíčkářů se přímo odvíjí od české legislativy. Máte prosím některé konkrétní podněty, něco, co Vás v životě obtěžuje, co by např. CZEPA, pod níž Vozejkov spadá, mohla řešit, případně postoupit dál?
Mě v tuto chvíli nic nenapadá. Vím moc dobře, že CZEPA pracuje v rámci legislativy usilovně a zaměstnanci s paní ředitelkou by zasloužili medaili.
Moře v pozadí. (protentokrát)
Máte ještě nějaké plány na léto? Doufáme, že máte čas i na jiné koníčky než na lukostřelbu.
Čeká mě hodně pracovních povinností, takže se nudit nebudu. Bude více času vyměnit luk za handbike a trochu kompenzovat jednostrannou zátěž z luku. Taky vyrazím na ryby a doufám, že chytím něco, co mě nestáhne i s vozíkem do vody. Již jsem začal trénovat a spřádat plány na další sezónu. Takže furt se něco bude dít. Taky bych byl rád, kdyby se mi ozval quadruplegik nebo quadruplegička, kteří by chtěli začít střílet z luku.
To zní skvěle! Snad tomu pomůžeme. A chtěl byste komunitě vozíčkářů něco vzkázat?
Přeji všem kolegům vozíčkářům, aby si našli sportovní aktivitu. Ne kvůli tomu, aby vyhráli olympiádu, ale aby mohli trávit nějaký čas aktivně s přáteli.
Foto: archiv Davida Drahonínského
Rozhovor vedl: Jan Spěváček
