David Lukeš: Hořelo na letišti a odklonili nám letadla s hráči

David je také aktivním sportovcem – ragbistou. Ragby vozíčkářů se věnuje dvacet let a je předsedou Českého ragbyového svazu vozíčkářů a v současné době trenérem národního týmu. Společně se svým organizačním týmem pořádá největší turnaj ragby vozíčkářů na světě – Rugbymania. 

David Lukeš zachycen na tréninku. (foto Jan Šilpoch)

České klasické ragby bude mít za chvíli 100 let od doby, kdy Ondřej Sekora, známější spíše díky Ferdovi Mravencovi, přeložil pravidla, zorganizoval první zápas, jenž nejen pískal, ale dokonce při něm koučoval oba týmy. Jaký je ale příběh wheelchair rugby ve světě i u nás?

Ragby vozíčkářů (wheelchair rugby a dříve murderball) bylo vynalezeno v roce 1977 ve Winnipegu v Kanadě skupinou sportovců s kvadruplegií, kteří hledali alternativu k basketbalu. Chtěli sport, který by umožnil rovnocennou účast hráčů se sníženou funkcí rukou a paží.

Mimo Kanadu se tento sport poprvé objevil v roce 1979 jako ukázka nového sportu na Southwest State University v Minnesotě. V témže roce se konalo první kanadské národní mistrovství. První tým ve Spojených státech vznikl v roce 1981 a první mezinárodní turnaj, kterého se zúčastnily týmy ze Spojených států a Kanady, se konal v roce 1982. V průběhu 80. let se konaly další místní a národní turnaje v různých zemích. První mezinárodní turnaj s účastí týmu ze zemí mimo Severní Ameriku se konal v roce 1989 v kanadském Torontu. Za účasti týmů z Kanady, Velké Británie a Spojených států se jednalo o průlom v rozvoji mezinárodní soutěže a spolupráce. V roce 1990 se ragby vozíčkářů objevilo na Světových hrách vozíčkářů jako exhibiční akce, což pomohlo rychlému růstu a popularitě tohoto sportu na mezinárodní úrovni.

V roce 1993 bylo ragby vozíčkářů za aktivní účasti 15 zemí uznáno jako oficiální sport pro sportovce s postižením a byla založena Mezinárodní federace ragby na vozíku (IWRF) jako sportovní sekce Mezinárodní sportovní federace vozíčkářů Stoke Mandeville. V témže roce se sedm zemí zúčastnilo Mezinárodních světových her vozíčkářů ve Stoke Mandeville.

V roce 1993 bylo založeno ragby v České republice, kdy v Hradci Králové začal fungovat první tým ragby vozíčkářů SK Quadru Fit (dnešní Prague Robots) a v roce 2000 byl založen Český ragbyový svaz vozíčkářů. Mimo turnaje Rugbymania je v České republice stejnou dobu organizovaný mezinárodní turnaj Ostrava Cup. Česká reprezentace se poprvé představila na mezinárodních hrách Stoke Mandeville 1996.

V roce 1994 bylo ragby na vozíku oficiálně uznáno Mezinárodním paralympijským výborem (IPC) jako paralympijský sport. Následující rok se ve švýcarském Nottwilu konalo první mistrovství světa v ragby na vozíku, kterého se zúčastnilo osm týmů. V roce 1996 bylo ragby na vozíku zařazeno jako ukázkový sport na paralympijské hry v Atlantě, kterých se zúčastnilo šest zemí. V roce 1998 se v kanadském Torontu konalo druhé mistrovství světa IWRF v ragby na vozíku, kterého se zúčastnilo 12 zemí.

Na paralympijských hrách v australském Sydney v roce 2000 bylo ragby na vozíku poprvé uznáno jako plnohodnotný medailový sport. Mistrovství světa a paralympijské hry se konají každé čtyři roky. V současné době se ragby na vozíku aktivně věnuje více než čtyřicet zemí, které se tomuto sportu věnují nebo které v rámci svých zemí rozvíjejí programy.

Český tým v rámci kvalifikace na ME 2023.

Jaká pravidla běžná pro ragby jsou identická pro ragby na vozíku, případně jaké úpravy se použily pro vozíkovou variantu? A existují i na vozíku mlýn či skrumáž?

I když má hra v názvu ragby, tak v ní příliš prvků z ragby nehledejte, obzvláště ty ani na vozíku dělat nejdou. Ragby vozíčkářů se hraje na pevném povrchu, ideálně na dřevěné palubovce a většinou v halách. Hřiště má rozměry basketbalového (28 × 15 metrů), zóna na skórování je vymezena kužely v šířce osmi metrů a skórujete tak, že s míčem pod kontrolou čáru přejedete alespoň dvěma koly vozejku. 

Na hru máme speciální míč, který vychází z míče na volejbal. Hra je rozdělena na čtyři části po osmi minutách, kdy se čas přerušuje. Hra tak zpravidla trvá hodinu a čtvrt. 

Specifickou částí je vybavení pro hru a podobně jako u jiných sportů hráčů s hendikepem jejich klasifikace. Ve vybavení je mimo jistících pásů a rukavic nejdůležitější speciální sportovní vozík, o kterém se určitě zmíníme později. 

Pro klasifikaci je důležité zbytkový svalový potenciál hráče, jeho projev ve hře a specifické testy podle svalové síly, jako například manipulace s míčem, nebo test stability trupu. Podle toho dostane hráč svou klasifikaci od 0,5 (hráči s největším hendikepem) po 3,5 bodu. Klasifikace je důležitá pro sestavení týmu, kde máte na tým 8 bodů a za každou ženu v týmu v celkovém součtu 0,5 bodu navíc. Tedy můžete postavit třeba tým, kde máte všechny hráče klasifikované 2,0 body, nebo například dva nejsilnější 3,5 a k nim dva 0,5 bodu hráče, případně 1,0 bodu ženu.  

Jak je je ragby na vozíku u nás organizováno? Má svoje bafuňáře (myšleno s nadsázkou), svoje soutěže, registrované hráče či rozhodčí?

Nejvyšší autoritou českého ragby vozíčkářů je Český ragbyový svaz vozíčkářů (dále jen ČRSV), který je členem Českého parasportu a mezinárodní organizace World Wheelchair Rugby (dále jen WWR). 

ČRSV má své předsednictvo – prezidenta (David Lukeš), viceprezidenta (Jiří Pleško) a sekretáře (Lucie Moravcová), organizuje mistrovství republiky – Českou národní ligu ragby vozíčkářů, soustředění reprezentace, rozvojové aktivity ragby, vypravuje národní tým na mezinárodní turnaje a dohlíží nad vzděláváním rozhodčích a klasifikátorů. 

Zpět k tomu, co jste již trochu nakousl – ragby na vozíku je třeba speciální vozík, případně stačí úpravy klasického vozíku? 

Dříve tomu tak bylo, dnes je potřeba vozík speciálně na ragby. Vozík se dělá ve variantě obranné (primárně pro lidi s větším hendikepem, čili s méně body) a útočné. V České republice je můžete pořídit od firem Movigo a Ultina, kteří je sami vyrábí, nejlepší vozíky z ciziny jsou potom RHINO, Vesco Metal Craft nebo Schmicking. 

Vozíky jsou poměrně nákladné, jejich pořízení vyjde na 150–250 tisíc korun, ale lze zažádat o příspěvky na nadace, nebo například příslušné obce podle trvalého bydliště. 

Po pátém místě na ME 2023. (foto Tomáš Lisý)

Představte si, že jsem vozíčkář, kterého zaujala např. Rugbymania  a který by chtěl vyzkoušet, jaké to je na vlastní kůži. Na koho bych se měl obrátit?

Ideálně se obrátit na jednotlivé kluby, které trénují v Praze, Ostravě a Hradci Králové:

Praha – tým Prague Robots a Sitting Eagles – Jiří Pleško – plesko.jiri@seznam.cz – ‭+420 721 359 878‬

Ostrava – tým Lions Ostrava – Josef Gruszewski – gufin@seznam.cz – ‭+420 732 470 733‬

Hradec Králové – tým Captains – Aleš Kisý – gyzan@centrum.cz – ‭+420 777 100 633‬

Nebo je možné kontaktovat přímo Český ragbyový svaz vozíčkářů – Lucie Moravcová – ‬moravcova@ceskyparasport.cz – ‭+420 724 702 402‬

Legendární český ragbista Jan Ploužek v akci.

Připomeňme ještě uplynulou Rugbymanii. To byla akce světového charakteru, co bylo nejnáročnější na jejím uspořádání? A co říkali zahraniční hráči na Prahu a místní fanoušky? 

Rugbymania je tradiční svátek ragby vozíčkářů. Turnaj, který se konal letos po 23., byl vždy oslavou závěru sezóny a hráči, kteří se sjížděli z celého světa vždy rádi zavzpomínali na odehrané zápasy a potkali se s přáteli. Postupem času rostla úroveň turnaje a dnes je to jeden z největších a nejlépe obsazených turnajů na světě, a tak nás někdy mrzí, že není tolik propagovaný, protože je to stále organizované lidmi, kteří mají svá zaměstnání a nemůžou se tomu tolik věnovat. 

Nejnáročnější jsou vždy závěrečné týdny, kde je spousta změn, na které musíme reagovat každý den. Letos se nám třeba stalo, že hořelo na letišti a odklonili nám letadla s hráči. Máme rozhodně v plánu se na turnaj více zaměřit tak, abychom mohli za dva roky oslavit 25 let Rugbymanie se všemi přáteli a s co nejvíce týmu. Hledáme tak pro turnaj i větší zázemí, protože hala Jedenáctka má své limity. 

Zahraniční hráči Prahu mají rádi, jen někdy při náročnosti turnaje nemají tolik možností vyrazit jako turisté do města, jako tomu bylo třeba v roce 2015, kdy jsme organizovali mistrovství Evropy skupiny “B”. Za diváky moc děkujeme a rádi bychom jich měli více. Třeba se to podaří na další Rugbymanii. 

Jak si stojí čeští ragbisté na vozíku v porovnání se světem?

České ragby vozíčkářů momentálně slaví nejlepší období, protože se dostalo mezi osm nejlepších států Evropy. V mezinárodním žebříčku jsme se naopak propadli, protože nehrajeme tolik turnajů, kde bychom mohli získat body, které by nás posunuli výše, a tak jsou před námi i týmy, které porážíme, nebo proti kterým ani nemáme šanci nastoupit (týmy z jiných zón – Amerika, Asie a Oceánie a Afrika). 

Po vyhraném mistrovství Evropy skupiny “C”, které se konalo v roce 2019 v Oviedu, jsme se stejným týmem, ve složení Jiří Pleško (kapitán), Petr Oppenauer, Filip Vartoň, Marek Váša, Valter Rönisch, Jan Mikeska, Tomáš Moravik a David Mecera skončili v roce 2021 čtvrtí na mistrovství Evropy skupiny “B” a po změně systému třetí v kvalifikačním turnaji v roce 2022. Třetí místo pro nás znamenalo vstupenku na mistrovství Evropy skupiny “A”, jelikož se kvůli suspendaci Ruska uvolnilo ještě jedno místo. 

Naše reprezentace se tak ve velšském Cardiffu utká od 3. do 7. května 2023 s reprezentacemi Francie, Německa a Nizozemí. Ve druhé skupině je domácí národní tým Velké Británie, Dánsko, Švýcarsko a Izrael. 

Více se dozvíte na https://wreuro23.com/

A na konec Váš nejúsměvnější zážitek přímo ze hry.

Ve hře tolik úsměvných zážitků není, protože jde skutečně o výkon. Občas se stávají momenty, které by mohly být úsměvné, ale já to tak v ten moment nehodnotím. Soustředím se na nejlepší výkon týmu s plným respektem k našim hráčům i soupeři. 

Rád bych využil tento prostor ke vzpomínce na našeho kamaráda, skvělého člověka, i hráče ragby Jana Ploužka, který zemřel 10. 12. Vzpomínáme na všechny naše společné akce a přejeme s láskou v srdci ty nejlepší nebeské ragbyové zápasy. Vzpomínáme i na další hráče, kteří nás letos předčasně opustili: Alana Ashe z Velké Británie, Alfreda Alvarze ze Švédska nebo Viktora Bönkeho z Maďarska. Ani jeden z hráčů se nedožil padesáti let.

Vzpomínáme na všechny naše blízké a přejeme hodně zdraví v novém roce.

Rozhovor vedl: Jan Spěváček

Foto: archiv Davida Lukeše