Erika Trousilová: Mít cíl a pokračovat dál

Eriko, ve Vašem medailonku na webu služby Peer mentoring je psáno: „Úraz jí pomohl si uvědomit, že ocitnout se v opačné roli je velmi snadné, ale nesnadné je naučit se, přijímat pomoc druhých.“ Už jste se to prosím naučila? A jak to jde Vašim klientům?

Myslím, že je to lepší, a každou i sebemenší pomoc přijímám s vděčností. Nechci však, aby mi někdo pomáhal s věcmi, které zvládám sama (někdy i v nepohodlí). Je pro mě velmi důležitý pocit  samostatnosti a soběstačnosti. U klientů je to podobné, hodně ovšem záleží na individuálním nastavení každého jedince.

Jak dlouho jste peer mentorkou a jaké byly Vaše začátky?

Od roku 2020, tedy tři roky. Často na začátku  k tomu  člověk přistupuje s velkým odhodláním, pak se dostaví první neúspěch, ale nesmí vás to odradit. Chybami se člověk učí. Postupovat velmi opatrně a vystihnout, co klient právě potřebuje.

Erika Trousilová na videu, které ji představuje jako peer mentorku.

Co si myslíte, že je nejtěžší klientům předat? Jaké konkrétní dovednosti třeba činí největší potíže, jestli to můžeme takto zobecnit?

Myslím, že nejdůležitější, ale i nelehké je naladit se na klienta, získat si jeho důvěru a dodat mu psychickou podporu. A to všechno i dobře načasovat. A konkrétní dovednosti? Můj názor je, že se to nedá úplně zobecnit. Musíte brát v úvahu spoustu faktorů, např. věk, pohlaví, míru handicapu… Napadá mě, že u starších ročníků je určitou nevýhodou neznalost práce s počítačem. Velká část informací, kontaktů i komunikace se dnes zprostředkovávají v online prostoru.  A vezmeme-li v úvahu ještě fyzické problémy, např. zhoršení hybnosti končetin, zraku…..tak to opravdu není jednoduché.

Před úrazem jste prý také pracovala s handicapovanými. V jaké oblasti to konkrétně bylo a hodily se Vám tyto zkušenosti při peer mentoringu?

Pracovala jsem v okresní nemocnici jako fyzioterapeut, potom rok jako speciální pedagog ve školství. Některé zkušenosti určitě, ale člověk se stále učí něčemu novému celoživotně.

Erika barevně ladí s květinami.

Na Vás je velmi zajímavý Váš přesah směrem ke zdravému životnímu stylu, bylinkám a ezoterice. Již je říjen, co byste našim čtenářům-vozíčkářům doporučila s ohledem na stravování či bylinky v této části roku?

Toto období mám hodně ráda pro pestrost barev v přírodě a i ve stravě. A hlavně je všechno čerstvé. Je tedy dobré využívat dary přírody v našich podmínkách a nejlépe z domácích zdrojů. Ne vždy je to možné, tak aspoň od farmářů nebo i v hypermarketu.. Jsou k dispozici jablka, švestky, červená řepa, dýně, cibule, zelí, mrkev….V truhlících i na zahradě také kvete lichořeřišnice, bylina, u které se dají jíst květy i listy. Použít se dá i do salátu. Je prospěšná na imunitu i problémy s močovým měchýřem. Dalšími zdroji vitamínů a minerálů jsou například šípky a ořechy. Takže lepší než užívat potravinové doplňky z lékárny je prospěšnější našemu tělu dodávat vitamíny a minerály v čerstvém stavu. Teď k tomu máme jedinečnou příležitost.

Co se týče té ezoteriky, myslíte si, že úraz či jiná událost vedoucí k životu na vozíku má člověku něco sdělit? Nebo je to prostě osud? Nebo jak to třeba vidíte Vy?

Hm, hodně osobní otázka. Určitě se nad těmito věcmi zamýšlím a snažím se porozumět. Myslím si, že mi toto uvažování pomáhá udržet psychiku v optimálním stavu. Úraz mě zastavil, ale já nacházím smysl života i na vozíku. Prostě mít nějaký cíl a pokračovat dál.

Erika pro změnu jako Lady in Red.

Věnujete se sama různým druhům cvičení: jaké formy cvičení (byť je to samozřejmě individuální) byste mohla vozíčkářům obecně doporučit?

Nebudu zde jmenovat určité cvičební metody. Spíš doporučím návod, na co je možné se zaměřit, a také jakým způsobem může člověk prospět svému fyzickému i duševnímu zdraví. Pamatuji si, že většina lidí vždy měla nechuť k nějakému cvičení. Ale obyčejné dýchání nám může velmi prospět, cílené dýchání do určitých částí těla, případně prodýchávání určitého bolestivého místa na těle, prohloubené dýchání prostřednictvím bránice - hlavního dýchacího svalu. (Dýchání do břicha). Tento mohutný sval ovlivňuje i naši páteř a správné držení těla. A nejen to, má vliv i na vnitřní orgány a samotné zlepšení stavu plic. Navážu na správné držení těla. Vozíčkář tráví většinu dne v sedu, sed je pro naši páteř i tělo nevýhodný, svaly ochabují, páteř i vnitřní orgány trpí, prospěšné je tedy dechové cvičení, ale i správné držení těla. To znamená, že je potřeba během dne si uvědomit, jak sedíme, kde máme ramena, hlavu, celou páteř, potom  srovnat celé tělo, uvolnit napětí. A pohyb? Dostat do pohybu všechny části těla, které máme funkční, a tam, kde to nejde, je možné trénovat pohyb aspoň v představě. Nezapomenout na to, že si můžeme zazpívat nebo zatančit při poslechu oblíbené hudby a třeba jen sami v domácím prostředí. A spojíme tak dechové cvičení s rozpohybováním celého těla a narušením strnulého sezení na vozíku. A ještě díky radosti z pohybu prospějeme i našemu mozku.

Máte též ráda nevšední kulturní vjemy: vážnou hudbu či audioknihy. Mohla byste nám doporučit nějakou hezkou hudbu a audioknihu pro tyto dny?

V poslední době jsem si oblíbila Beethovenovy klavírní sonáty. např. číslo 8 „Patetická“, „Pro Elišku“, sonáta číslo 14 „Měsíční svit“ aj. Z audioknih právě poslouchám Doktorku z domu Trubačů od Ilony Borské, a poslouchala jsem Krysaře od Viktora Dyka.

Erika je velmi přátelská a ráda výletuje. 

Žijete na Berounsku, jsou tam nějaká hezká bezbariérová výletní místa? A co samotný Beroun?

Berounsko je velice kopcovitý kraj, pro vozíčkáře ne zrovna přívětivý. Ale pokud máte zdatného asistenta a elektropohon, tak můžete zažít nevšední zážitky, protože je tady moc hezky. Je nově vybudována naučná stezka a cyklostezka „Po stopách českých králů“ tato stezka vede částečně kolem Berounky a Litavky, tyto cesty však nemají vždy ideální povrch a nejsou tedy moc  vhodné. Úchvatný pohled na Berounku je na vyhlídce u kostela sv. Ludmily na Tetíně. Úžasné místo ve Svatém Janě pod Skalou. Úplně bezbariérová je galerie našeho významného grafika a malíře Jiřího Anderleho v Pavlíkově, tato obec už spíš zasahuje do Rakovnického kraje. Samotný Beroun také není bezbariérový, jak by si člověk představoval, ale situace se trochu zlepšuje. Pro mě je důležité, že byl nově zřízen výtah v kulturním domě Na Plzeňce, mohu tak navštěvovat divadelní představení, koncerty a jiné kulturní akce.

Chcete něco na závěr vzkázat čtenářům Vozejkova?

Asi aby se stále o něco zajímali, objevovali nové věci, nové podněty, učili se novým dovednostem, pokoře a vděčnosti. Pěstovali dobré vztahy s okolím a dělali si radost sobě i druhým.

Foto: archiv Eriky Trousilové

Rozhovor vedl: Jan Spěváček