Film Hlas moře

Zdroj: Magazín Paraple, listopad 2022

Text: David Lukeš, ředitel Centra Paraple

O FILMU

2004, Španělsko/Francie/Itálie, 125 minut 
Hodnocení: Fdb.cz 86,7 % | ČSFD 82 % | IMDb.com 8/10

Ramón je již třicet let upoután na lůžko a stará se o něj jeho rodina. Jediný pohled na svět mu umožňuje pouze okno v jeho ložnici. Dívá se na moře, na kterém se často plavil a na kterém utrpěl úraz, který zkrátil jeho mládí. Od té doby má jediné přání – důstojně ukončit svůj život. Jeho svět je však převrácen naruby příchodem dvou žen: Julie, právničky, která mu pomáhá v jeho úsilí legálně ukončit svůj život a Rose, ženy z vesnice, která se ho snaží přesvědčit, že život za to stojí žít až do konce. Obě ženy jsou zaujaty Ramónovou poutavou osobností a jsou nuceny se samy sebe ptát po důvodech, které až potud ovládaly jejich životy. Ramón ví, že pouze jedna z nich, která ho skutečně miluje, mu pomůže podstoupit poslední cestu. Pravdivý životní příběh Španěla Ramóna Sampedra, který třicet let vedl kampaň za právo na eutanazii a za právo na svou vlastní smrt.
(Zdroj: oficiální představení filmu distributorem, ČSFD)

JAK TO VIDÍM JÁ

I když jsem o filmu věděl dlouho, viděl jsem ho až kvůli hlavnímu tématu aktuálního Magazínu Paraple, kterým je Nekonečnost v konečnosti života. Hlavní dějovou linkou filmu je skutečný příběh Ramóna, který po skoku do vody a poranění krční míchy ochrnul na celé tělo a bojuje za možnost dobrovolně ukončit svůj život. Avšak, mimo to, je zde citlivě ukázáno i vnímání celé situace Ramónovým okolím. Věřící rodina, která s Ramónem žije a pomáhá mu každý den, příběhy žen, které jsou okouzleny jeho osobností, anebo rozhovor s duchovním, který je sám po úrazu stejně postižený jako Ramón.

O problematice poškození míchy se ve filmu mnoho nedovíte, ale příběh věrně ukazuje, jak diskutabilní je otázka eutanazie. Z filmu není poznat v jakém zdravotním stavu se Ramón nacházel, zda měl nějaké další zdravotní komplikace, jako záněty, bolesti nebo proleženiny. Od úrazu odmítal vozík a z postele se za zmíněných třicet let dostal jen několikrát. Z důvodu svého zdravotního stavu nemohl své trápení ukončit bez asistence někoho dalšího a věděl, že nikdo z rodiny, která se o něj celý život starala, mu v tom nebude nápomocný. Vše bylo vystiženo v Rámonově promluvě k Rose: „Člověk, který mě opravdu miluje bude ten, kdo mi pomůže zemřít. To je láska, Roso. To je láska.“

Touha po ukončení života zde byla vyobrazena jako přání vyrovnaného člověka, který nežije život, jak by si přál, a tedy ho dál žít nechce.

Filmu určitě dávám palec nahoru, je plný lásky a celkově na mě působil, i přes danou problematiku, mile. Z mého pohledu jde o citlivé romantické drama.

FILM S PODOBNOU TEMATIKOU NEŽ JSEM TĚ POZNALA
2016, USA, 110 minut, Fdb.cz 86,7 %, ČSFD 82 %, IMDb.com 7.4/10

Příběh Willa, který po nehodě skončí s těžkou tetraplegií. Ukazuje další úskalí poškození míchy v podobě zdravotních komplikací, jako jsou záněty nebo autonomní dysreflexie. Will však nejvíce trpí ztrátou života před úrazem, který tak miloval, a i přes jedinečné zajištění osobní péče a prožívanou lásku se rozhodne pro asistovanou sebevraždu.