Héřa Volf: Je jen na nás, jaký život bude
Organizace Cesta za snem ukazuje v rámci programu 7 statečných trenažery lidem všech generací.
Pane Volfe, jak organizace Cesta za snem začínala a jak vypadá nyní?
Cesta za snem začínala opravdu jako cesta za snem jednoho chlapíka zůstat v životě aktivní a nenechat se semlít životem. Postupně se na tuto myšlenku nabalilo pár kamarádů a dnes je Cesta organizací, která pomáhá skutečně stovkám lidí v tom uvědomit si, co všechno je možné, a že mnohdy možná řešíme malichernosti místo toho, abychom se zaměřili na to opravdu důležité.
Co máte naplánováno na rok 2023? Je tam něco, co bychom neměli minout?
Rozhodně bych vypíchnul Metrostav handy cyklo maraton, který letos objede Českou republiku už pojedenácté, tentokrát na téma „České osobnosti“. Tato akce získala cenu v loňském roce jako nejlepší integrační projekt v celé EU. Pořádáme ale také letní a zimní Kvadriatlon dvojic, nebo 7 statečných se zapojením našich handbike trenažerů, pojedeme na Subterra Open Weekend, kde strávíme společně aktivní víkend. Nesmíme zapomenout na Czech tour, Albertovský den, Jedeme v tom spolu nebo Škoda neřídit. Škála naší činnosti je obrovská, proto je ideální sledovat náš web nebo sociální sítě, abyste o nic nepřišli.
Cyklomaraton nabízí spoustu možností ke vzájemné podpoře.
Co vy sám, máte čas na koníčky? A hlavně: máte ještě nějaký sen?
Snažím se stále hýbat, a tím se udržovat v kondici. Jezdím na kole, plavu, jezdím na vozíku s hůlkami a v zimě se snažím co nejvíc vyrážet na běžky. Snažím si najít čas na zajímavou knihu a, když čas jen trochu dovolí, vyrazit na výlet. Snů mám samozřejmě moc a rozdělil bych je na dvě části. Pracovní a osobní. Ten pracovní je jednoduchý. Mým snem je, aby naše projekty našly cestu mezi další a hlavně pomáhaly tak, jak jsme si předsevzali. Bylo by skvělé najít následovatele, kteří by se k nám přidali a stali se součástí našeho týmu. Osobní sen je spojen s cestováním, a to pokud možno samostatným. Třeba projet nejdelší možnou cestu, kterou nám tento svět nabízí, po zemi bez použití letadla. Cesta vede z jižní Afriky až na daleký sever a je dlouhá okolo 22 000 kilometrů. Mezinárodní situace je ale v dnešní době velice složitá a tak uvidíme, jestli nezměním plány a za svůj cíl si vyberu cestu přes obě Ameriky od severu k jihu.
V logu máte 111, tři jedničky. Co to symbolizuje, co nám to má říci?
Symbol 111 vychází z našeho vlajkového projektu, kterým je Metrostav handy cyklo maraton, jehož limit na absolvování celé cyklotrasy dlouhé 2222 km je právě 111 hodin. Když jsme se ale zamýšleli nad symbolikou loga, rozebrali jsme jeho grafickou podobu do detailů. Jednička jako symbol jednoty a toho, že jsme si všichni rovni, symbol přechodu jako bourání bariér, stoupající vrcholy jedniček jako symbol hledání nových cest. Takže to nejsou obyčejné tři jedničky, tu symboliku za nimi vidíme mnohem hlubší.
Účastníci jednoho ze cyklomaratonů.
CZEPA se snaží přispívat k legislativním změnám k lepšímu z pohledu vozíčkářů. Máte nějaký podnět, kterým by se CZEPA mohla zabývat, co třeba ještě drhne?
Cesta za snem se u lidí s handicapem snaží dávat důraz především na aktivní životní styl. Není až tolik podstatné, jestli si pod tím představíme pravidelné sportovní aktivity, zařazení do pracovního života, věnování se koníčkům apod. Je především důležité, aby se lidé s handicapem neuzavírali doma a netrávili čas jen u internetu a seriálů. Jakákoli aktivita, kterou CZEPA vyvíjí v oblasti podpory začlenění lidí s handicapem do společnosti, je nesmírně důležitá, a to ať už se to týká možnosti práce na zkrácený úvazek, možnost využívat asistenci v takovém rozsahu, kterou daný člověk potřebuje (což je stále velkým problémem) nebo třeba to, aby ti, kteří se aktivně podílejí na trhu práce, nebyli finančně bití na tom, že se zapojí do pracovního procesu. Každý malý posun se v životě handicapovaného skládá do mozaiky, která ho může v kvalitě života výrazně posunout.
Když se ohlédnete za činností Cesty za snem, co považujete za svůj největší úspěch? A na co nejraději vzpomínáte?
Vrátil bych se ještě jednou k našim projektům a k tomu, že si již našly svoje místo v kalendářích lidí okolo nás. To bych označil úspěchem. Samozřejmě cena EU za nejlepší integrační projekt je skvělá a moc si jí vážím, ale největším úspěchem vždy je, když dokážeme někomu opravdu pomoct. Bylo nádherné, když za mnou přišla maminka jednou kluka a se slzami v očím mi řekla, že jsem jejímu synovy zachránil život. Kdyby se to podařilo jednou za rok, tak naše práce měla smysl.
Reality show Lvice, ke které jsme se s Héřou Volfem nedostali, je též zajímavá. Více zde.
Co budoucnost? Jak na ni myslíte? Ať už jako člověk či jako hlava Cesty za snem?
Okolo nás je stále moc a moc lidí, kteří potřebují otevřít oči a ukázat jednu z možných životních cest. Proto pokud budeme tím, co děláme, cítit a vědět, že pomáháme a jsme přínosem, budeme připravovat nová a nová setkání, rozhovory, sportovní a kulturní akce. Věřím, že se najde další Héřa a že převezme ode mě „zatím občas“ otěže a posune třeba Cestu za snem zase o kus dál.
Chcete něco vzkázat čtenářům Vozejkova?
Když mám tu možnost, rád bych každému vzkázal, že svůj život máme každý sám ve vlastních rukách a je jen na nás, jaký bude. Nezáleží na tom, jestli máme nebo nemáme jakékoliv postižení. Je to stále jen náš život. Nečekejme, že někdo přijde a vše vyřeší za nás. Na to je život moc krátký.
Cesta za sny našich dětí do Norska.
Foto: archiv Heřmana Volfa
Rozhovor vedl: Jan Spěváček
