Heřman Volf: Život je jako horolezecká stěna
Dobrý den, Heřmane, ráda bych se vrátila do minulosti, do doby před úrazem. Jaký byl váš život?
Můj život byl spojen vždy se sportem a prací. Nic neumím dělat na půl plynu, a tak jsem se snažil sport provozovat na co nejvyšší úrovni, co mi nadání dovolilo, a jakmile se po revoluci uvolnilo pracovní prostředí, začal jsem podnikat. Čím dál víc si uvědomuji, že jsem první generace, která do nového prostředí spadla v podstatě ze dne na den. Vše jsme se učili za pochodu a je to tak vlastně stále.
Od vašeho nešťastného pádu na lyžích v Krkonoších je to třináct let. Vzpomenete si ještě na ten den, kdy se vám dramaticky změnil život?
Popravdě ani ne. Řídím se několika pravidly a jedno z nich vychází z modlitby sv. Františka: „Bože, dej mi sílu vyrovnat se s tím, co sám nemohu změnit.“ Z historie je potřeba se poučit a nenechat se stahovat dolů tím, co nemůžeme ovlivnit. Jsem na vozíku? Musím se s tím naučit žit.
Jak se to všechno „semlelo“?
Hlavním důvodem bylo to, že jsem se na hory dostal jako podnikatel jen málo. Hory a lyže miluji, a tak jsem se snažil lyžovat, co to šlo. Od spuštění lanovky až po večerní lyžování. A těch okolností bylo víc. Málo sněhu, sjezdovka úplně zmrzlá, takže před nočním lyžováním nahazovali ze stran sjezdovky sníh. A já, protože jsem měl už staré „obřačky“, jsem jezdil právě po stranách, abych se měl o co opřít. Rád na lyžích jezdím, nešoupu se z kopce, takže jsem při carvingovém oblouku nabral slušnou rychlost. A součtem všech těchto okolností byl můj pád do díry vytvořené rolbou na kraji sjezdovky. Ve velké rychlosti jsem ji neviděl.
Co se dělo dál?
Spadl jsem téměř dole u nástupu na lanovku. Kamarádi i obsluha byli u mě tedy velmi rychle a okamžitě zavolali horskou službu, která mě svezla na skútru do sanitky. Vše bylo strašně rychlé, a tak jsem byl v nemocnici do třiceti minut od pádu. Tedy v první nemocnici. Tam zjistili, že na moje zranění nejsou uzpůsobeni, a tak opět do sanitky a cesta do nemocnice v Hradci Králové.
Jak jste se s celou situaci dokázal vyrovnat, přijmout ji?
S touto situací se člověk podle mě nevyrovná. Naučí se s tím žít. Snažím se být prospěšný pro svou rodinu, být pokud možno soběstačný, snažím se dělat věci tak, aby měly hlubší smysl a abych byl prospěšný společnosti...
