I Superman přiznal: „Každý z nás se může kdykoli zranit.“
Mnoho lidí na světě zažilo velmi podobnou věc, nicméně osud nejznámějšího filmového Supermana je zásadně odlišný v tom, že většina lidí nejsou mediální hvězdy a o jejich osudu se bohužel nedozví každý. Reeveův úraz ale paradoxně pomohl medializovat i ostatní lidi s postižením míchy, vždyť ostatně kdo z nás se dostane na pódium při vyhlašování Oscarů nebo do slavné show Oprah Winfreyové (kde říká krutou a bohužel pravdivou větu z titulku tohoto článku: „Any one of us could get hurt at any moment.“). Pojďme si připomenout životní příběh charismatického muže, který závěr života prožil jako tetraplegik.
Slavná scéna převleku Supermana v Clarka Kenta během 25 vteřin
Christopher Reeve I.: Filmová hvězda
Christopher D'Olier Reeve se narodil 25. září 1952 v New Yorku a vyrůstal v Princetonu, sídlu slavné univerzity, 60 kilometrů jihozápadně od New Yorku. Herectví mu učarovalo v devíti letech, studoval ho nejen na Cornell University, ale i na soukromé konzervatoři Juilliard School. V roce 1976 debutoval na Broadwayi a v roce 1978 přišel kariérní průlom v jeho kariéře, když vyhrál konkurz na titulní roli připravované trilogie Superman. V ní si zahrál kromě jiných se slavným filmovým „kmotrem“ Marlonem Brandem, který představoval jeho otce z planety Kryptonit. Dobře rostlý a velmi pohledný herec uchvátil svým vzhledem i výkonem v hraném zpracování slavné komiksové předlohy o uprchlíkovi z jiného světa, který na Zemi disponuje zázračnými fyzickými schopnostmi. Jako by už tato role a to, co hlavnímu hrdinovi šlo tak neuvěřitelně snadno, částečně předznamenávala těžkosti jeho pozdějšího života...
První díl trilogie Superman byl třikrát nominován na Oscara a herce proslavil na celém světě, kvalita trilogie ale spíše klesala. Poslední čtvrtý díl z roku 1987 už ale byl propadákem po umělecké stránce. Nicméně Reeve nezůstal hercem jedné role, v jeho filmografii jich nalezneme přes čtyři desítky, většinou televizních. V jednom z posledních filmů před nehodou, snímku Mimo podezření, si s výsměšnou ironií osudu zahrál muže odsouzeného k životu na vozíku.
Slavnému americkému herci se stala osudnou jeho žokejská vášeň. Během jezdecké soutěže ve Virginii 27. května 1995 se neudržel v sedle, přeletěl vzduchem metr vysokou překážku a dopadl za ní přímo na hlavu. Utrpěl závážná zranění, především zlomeninu prvního a druhého krčního obratle s porušením míchy i nervu zabezpečujícího činnost bránice.
Holý život mu sice zachránila okamžitá lékařská pomoc, zranění jej však připravilo nejen o pohyb, ale i o dýchání, které mu musel zabezpečovat plicní ventilátor. Reeve ale ukázal obdivuhodnou vůli po životě a nezdolnou trpělivost.
Christopher Reeve na vyhlášení Oscarů v roce 1996
Christopher Reeve II.: Po pádu z koně
Díky usilovnému cvičení, denně až pět hodin s ošetřovatelkou, dokázal Reeve během devíti let svůj stav výrazně zlepšit. Po pěti letech například zjistil, že dokáže pohnout ukazováčkem na levé ruce, vrátil se mu také částečně cit do některých částí těla.
Časem získal možnost dýchat samostatně delší dobu a pustil se aktivně přímo v Kongresu Spojených států do lobbování směrem za lepší pojištění proti fatálním poraněním. Navázal tak na svoje dřívější veřejné působení z 80. let 20. století, kdy se angažoval v environmentálních otázkách a boji za svobodu projevu. Reeve také po svém úraze podporoval výzkum kmenových buněk spojených s klonováním, živil tím tak svoji naději na překonání ochrnutí.
Rok po nešťastném pádu zazněl Reeveův hlas ve videohře Devět. Za kameru se vrátil v roce 1997 jako režisér televizního snímku Za soumraku, dokonce před kameru pak při natáčení remaku slavného Hitchcockova filmu Okno do dvora, který známe pod názvem Pohled z okna (tento film dokonce spoluprodukoval). Zahrál si zde hlavní roli muže upoutaného na vozík, který se stal svědkem vraždy.
Christopher Reeve zemřel na následky srdeční zástavy, po níž upadl do bezvědomí a z kómatu se již v newyorské nemocnici neprobral. Zemřel ve věku 52 let dne 10. října 2004.
V The Oprah Winfrey Show s manželkou Danou
Christopher Reeve III.: Jeho odkaz žije dál díky rodinné nadaci
V květnu 2002 spolu s manželkou Danou otevřeli centrum, ve kterém se ochrnutí lidé učí větší samostatnosti, což jim pomáhá v návratu do života. Rodinná nadace Reevových i nadále pomáhá lidem s poškozením míchy. Věnuje se přímé léčbě poranění míšní oblasti, podporuje celosvětově inovativní výzkum a klade důraz na zlepšování kvality života jednotlivců a rodin v rámci ochrnutí po úrazech míchy. Výzkumné centrum Reeve-Irvine Research Center se dodnes aktivně podílí na výzkumu v dané oblasti. Ze zajímavých aktivit nadace zmiňujeme například:
- Informační specialisté jsou vyškoleni k tomu, aby pomohli komukoli – od nově ochrnutých jedinců a jejich rodinných příslušníků až po osoby, které již nějakou dobu žily s postižením – poskytováním individualizované podpory a informací jsou schopností reagovat ve více než 170 jazycích.
- Peer & Family Support Program podporuje peer-to-peer podporu prostřednictvím vyškolených a certifikovaných mentorů. Je velmi podobný našemu programu Peer Mentoring. Pomáhá jednotlivcům najít podporu od lidí se stejnou zkušeností.
- Program Military & Veterans Program (MVP) podporuje jedinečné potřeby současných armádních a jiných veteránů bez ohledu na to, kdy sloužili nebo jak bylo jejich zranění získáno.
- Programy advokacie/politiky jsou navrženy tak, aby nejen pomáhaly jednotlivcům obhajovat se za sebe, ale také aby prosazovaly důležitá řešení pro širší komunitu.
Zdroj: Wikipedia, stránky nadace Reeveových a nekrolog na iRozhlas.cz
