Ivan Nestával: Nenechte se omezovat hendikepem
Pane Nestávale, jak se v tyto dny máte?
Dobrý den, v tyto dny se mám velmi spokojeně, sice mám hodně povinností, ale i přesto si nemám na co stěžovat.
Váš příběh mě velmi zaujal. Především šíře Vašich aktivit. Přesto – mohu-li – začneme od začátku. Jak jste se na vozíku vlastně ocitl?
Jistě. V 9 letech jsem onemocněl autoimunitní nemocí. Nemoc přišla z ničeho nic.
Jak dlouho Vám trvalo, než jste se s novou situací vyrovnal – a začal být tak aktivní, jak jste nyní?
Je docela těžké si všechno vybavit a časově zařadit, ale myslím že zhruba po nějakých 2-3 letech na vozíku jsem začal být aktivní. Neni to tak, že ty 2 až 3 roky bych jen čekal, jestli se něco změní, ale spíše jsem si na nový život musel zvyknout. Vyrovnaný jsem s touto životní situací byl, myslím téměř hned. Přeci jen jsem byl ještě dítě a tedy mi to život nezměnilo nějak radikálně.
Prošel jste mnoha parasporty, jste velmi všestranný. Kromě basketbalu, jemuž se věnujete asi nejvíce, co Vás nyní nejvíc baví? Třeba Mirek Šperk, úspěšný paralympijský sportovec, se snaží nyní dostat do Paříže v rychlostní kanoistice, což mj. vysvětluje v podcastu Nezlomní. Neplánujete také ještě nějakou „rekvalifikaci“?
V současnosti mě opravdu nejvíc naplňuje basketbal. Basketbal a studium mi nyní zabírá tolik času, že na případnou „rekvalifikaci“ nemám ani pomyšlení. Samozřejmě, vše se může změnit a tak v budoucnu ještě uvidím, pokud budu mít volný čas moc rád bych se zkusil pověnovat i nějakému novému sportu, kdyby byl paralympijský a měl jsem potenciál to někam dotáhnout, tím lépe. Přeci jen – dostat se na paralympiádu je asi sen každého parasportovce.
Co ale Váš basketbal? Vím, že hrajete basket v Rakousku. Jak Vás to baví, jak je to logisticky náročné, jak se to dá prakticky zvládat?
Ano, nyní jsem součástí rakouského týmu Sitting Bulls Klosterneuburg. Je to poměrně dost náročné, co se logistiky týče. Mám zabrané téměř všechny víkendy, a to ani netrénuji tak jak bych měl. Bohužel, ale nemohu, vše musím nějak skloubit dohromady. Pokud se, ale vše správně vykomunikuje, lze to stíhat poměrně dobře. Moc mi se vším pomáhá Verunka, moje přítelkyně. Bez její pomoci bych nezvládl studium skloubit s vrcholovým sportem a osobním životem.
Jaká je vlastně nejvyšší meta v parabasketu? Existuje i nějako NBA pro vozíčkáře?
Existuje spoustu lig parabasketbalu, je otázkou která je nejlepší. Já osobně toto asi nedokážu posoudit, přeci jen ještě pořád se nepovažuji za veterána. Mám zkušenosti z 2. německé bundesligy a už to byla velká zkušenost, úroveň hráčů je tam hodně dobrá. Nyní hraju rakouskou bundesligu, zde je úroveň trošku nižší, ale i tak je na dobré úrovni. Dobrý basket se také hraje ve Francii a Španělsku.
Studujete psychologii na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovic. Co Vás ke studiu přivedlo a v jaké fázi je Vaše studium?
Nyní jsem ve 3. ročníku bakalářského studia. K tomuto studiu mě přivedla asi potřeba pomáhat čerstvým vozíčkářům a asi i nějaká pomyslná povinnost odvděčit se za to, jak pomáhali lidé v minulosti mně.
Máte v úmyslu se po dokončení studia etablovat v oboru? Máte nějaký „psychologický“ plán?
Určitě. Jak jsem již zmínil výše, chtěl bych se věnovat vozíčkářům po úraze a pomoci jim začít vést aktivní život.
Jste podobně jako Váš otec zapojen v organizaci Aktivně s vozíkem. Jaká je prosím Vaše role v organizaci?
Má role v organizaci je motivovat mladé vozíčkáře a podílet se na organizaci akcí. Zároveň také ukazovat život vozíčkářů intaktní veřejnosti a napomáhat odbourávání předsudků. Samozřejmě se také podílím na akcích pro mladé, zaměřené na prevenci úrazů. Hlavní naší činností je projekt Hluboká fandí parasportu. Je to seriál parasportovních akcí, které pořádáme na Hluboké. Snažíme se prostřednictvím sportu intaktní veřejnosti předkládat téma života aktivních vozíčkářů a přispět tak k odbourávání předsudků a taky samozřejmě motivovat a inspirovat neaktivní vozíčkáře. To jsou hlavní cíle veškerého našeho našeho konání.
Představíte nám prosím projekt Naše cesta…? A kde můžeme výstupy projektu vidět či slyšet?
Výchovný seriál je taky dílem našeho spolku a bude k vidění v rámci výuky na ZŠ a ŠŠ, v případě zájmu budeme seriál doplňovat besedou Je to reálný příběh 3 aktivních vozíčkářů (Míra Šperk, Zbyněk Sýkora a já) o téměř celém jejich životě až do současnosti. Seriál je zaměřený právě na prevenci a odbourávání předsudků. Dle mého názoru je to revoluční projekt a má obrovský potenciál. Seriál je zatím neveřejný a ještě nějakou dobu bude k vidění pouze na základních a středních školách v Jihočeském kraji.
Jak jsou na tom Jihočeský kraj a České Budějovice s bezbariérovostí?
Já osobně jsem v bariérovosti velmi benevolentní, nemám rád si na něco stěžovat, pokud to není nezbytné. Chci tím říct, že si uvědomuji, že některá místa je velmi náročně zpřístupnit. V Jihočeském kraji je bezbariérovost docela dobrá, samozřejmě má své mouchy, ale pracuje se na nich a tato problematika se ubírá dobrým směrem. No, možná by stálo za to uvést dva příklady. Pochvalu si určitě zaslouží vozíčkářské WC se sprchou ve Sportovně relaxačním areálu Hluboká nad Vltavou. Naopak musím vozíčkáře varovat před parkovištěm u sokolovny v Českých Budějovicích. Když na parkoviště vejdeš, bez cizí pomoci tam zůstaneš uvězněný. Automat na placení parkovného je naprosto nepřístupný. Sokolové už řadu měsíců houževnatě odolávají našim pravidelným apelům a vesele vydělávají. Nedokážou si představit, jak krušné chvíle může vozíčkář na jejich parkovišti zažít, a to i ten aktivní v plné síle… No, prostě „Ni zisk, ni slávu“ – a mají další hesla, do jejichž rozboru by jsme se taky mohli v této souvislosti pustit. (úsměv)
Česká asociace paraplegiků – CZEPA se dlouhodobě snaží zlepšovat situaci lidí s poraněním míchy nejen svými projekty, ale i legislativně. Máte pro CZEPA nějaký podnět, něco, co Vás třeba systémově dlouho štve, a myslíte, že by se to dalo řešit na úrovni zákonodárství?
Tady si nedovolím něco navrhovat, je spoustu lidí, kteří se tomuto tématu věnují dlouhodobě a já jim věřím, že mají správnou myšlenku a dělají to dobře.
Chcete něco vzkázat čtenářům Vozejkova?
Snažte se vést aktivní život, tím myslím: nenechte se omezovat svým hendikepem. I s hendikepem lze vést naprosto plnohodnotný život. Jo a sportujte! (smích)
Aktivně s vozíkem z.s.
Spojují nás osudy > jsme vozíčkáři nebo máme k vozíčkářům ten nejužší možný vztah.
Spojují nás zkušenosti > známe obtíže, potřeby a sny vozíčkářů.
Spojují nás cíle > chceme pomáhat lidem se stejnými osudy.
Směr nám udává aktivita > víme, jak důležité je žít Aktivně s vozíkem.
Adresa: Lannova tř. 205/16, České Budějovice
Kontakt: Ivan Nestával starší, +420 724 018 111, ivan.nestaval@aktivnesvozikem.cz
Web: https://www.aktivnesvozikem.cz/domovská-stránka
