Jan Spěváček: Vozejkov nabízí svobodný prostor pro sdílení

Jene, odkud vlastně pocházíš a kde jsou Tvé kořeny?

Jasná Vysočina. Dětství – kopečky, mírně zvlněná krajina, moře sněhu. Žďár je velmi roztahané město, z nádraží na Pilák to chvilku trvá, přesto jsem míval pocit, že je celé město moje a že znám všechny jeho zkratky. 

Jak ses vlastně ocitl v CZEPA?

Na Jobs.cz jsem se loni asi čtvrt roku chodil dívat na inzerát, který hledal redaktora komunitního portálu. Trochu mě to děsilo, více mě to však lákalo. Pak jsem jednou v povznesené náladě poslal CV a tklivý motivační dopis. Pak střih: sedím s ředitelkou Alenou Jančíkovou a tehdejším personálně-provozním manažerem Petrem Malinou v zasedačce CZEPA, zjišťuju, že jsou hrozně fajn a že bych do toho rád šel. A šel.

Jsi koordinátorem projektu Vozejkov – co vše tvá práce obnáší?

Tak primárně je to web Vozejkov.cz, částečně starost o jeho obsah, ale i komunikace s lidmi, kteří jej využívají, s partnery, často je potřeba některé lidi například přesměrovat jinam, nejčastěji za našimi skvělými sociálními pracovnicemi Hankou a Monikou. Také máme inzertní plochy v podobě bannerů, ty se snažíme nabízet a osazovat. Musím také říct, že náš projekt podporuje Škoda Auto, bez nichž by to nešlo. V mé agendě jsou částečně i sociální sítě či PR celé CZEPA v rovině tiskových zpráv a všeho co je potřeba. Jsem také rád, že jsem se dostal k newsletterům či k WordPressu, rozhodně se nenudím a pořád je co psát, editovat, sdílet a urgovat.

Jan Spěváček s Alešem Kauerem v Pečkách na večeru věnovaném památce Martina Jelínka.

Takže jsi takový osamělý voják v poli, nebo máš v projektu nějaké spolupracovníky? 

Ano i ne. Vozejkov stojí jakoby na mně, ale jeho obsah tvoří naše komunita. Přispívají nám jednotliví uživatelé, často ve formě relevantní inzerce, také ale celé organizace, jako jsou třeba ParaCENTRUM Fenix či Centrum Paraple. Skvělé články nám píší i naše sociální pracovnice! 

Ale i když se s lidmi v CZEPA nevídám tak často, tak o nich vím, jsou super, ostatní projekty CZEPA se mi moc líbí. Ńení to celé komerční, ostatně například businessový copywriting či marketing jako takový pro moji mentalitu a povahu opravdu nejsou. Jsem rád, že dělám něco s velkým praktickým i lidským dopadem, navíc mnohé osudy lidí z komunity jsou dechberoucí, často plné odhodlání, nešťastných náhod či velké bezmoci. Rozhodně mě to uzemňuje v tom smyslu, že fyzicky ani materiálně si v životě nemám ani nemohu díkybohu na nic stěžovat..

V čem si myslíš, že je Vozejkov jedinečný?

Myslím si, že nabízí svobodný prostor pro sdílení vlastních příběhů, nabídek i poptávek, je pravda, že dříve, před érou sociálních sítí, měl sociální síť svým způsobem suplovat. Nicméně Vozejkov má dva životy, jak říkám, je to Jekyll 1 a Jekyll 2, přičemž východiskem je náš web a jeho prodlouženou rukou náš Facebook, který se snažím rozumně spravovat a prosdělovat příspěvky z webu i sem. Je to také prostor pro tematicky spřízněné firmy a propagace všech relevantních výrobků na trhu nejen pro lidi s poraněním míchy. 

Co se v poslední době projektu povedlo?

Za ten rok a čtvrt u Vozejkova se povedlo výrazně navýšit a stabilizovat návštěvnost webu, takže můžeme být i relevantním místem pro inzerci, jejíž přiměřené zisky pak vracíme do oběhu v rámci celé CZEPA. Doufám, že nabízíme rozumnou možnost komunikovat své potřeby či nabídky, snažím se též občas se svolením amerického New Mobility Magazine sdílet i zajímavé lidi či trendy ze světa za velkou louží.

Jan Spěváček hraje na tenorovou flétnu během vystoupení Aleše Kauera na festivalu Přešlap.

Máš nějaké vize do budoucna, chceš projekt ještě někam rozvinout či posunout?

Chtěl bych, aby lidé využívali Vozejkov aspoň tak jako nyní, aby jeho bezplatně registrovaných uživatelů přibývalo, aby jeho obsah byl konstantně pestrý a obohacující. Prosím především ostatní uživatele o vkládání zajímavých událostí do sekce Akce, ne vždy se mi daří se o všem zajímavém a bezbariérovém dozvědět.

Pokud to chápu, tak v rámci CZEPA jsi člověk, který píše a formuluje, je to tak?

Ano, dá se to tak říci. Ve verbálním sdělení či přesněji sdělování spočívá asi moje hlavní přednost, naopak mě trochu míjí grafika a vůbec vizuální sdělování. Raději bych i západ slunce nad pražským železničním mostem u Výtoně raději popsal slovy či metaforami, než jej fotil, animoval, respektive točil.

Kdo Tě v životě nejvíc inspiroval a proč?

Lidí, kterých mě ovlivnilo, je spousta. Ale za vše vděčím svým rodičům, kteří mi jednak pomohli se trochu víc integrovat do mého lehce dysfunkčního těla, jednak měli trpělivost s mým vnitřním růstem. Obojí muselo být velmi náročné, i když doufám, že se jim tahle forma trpělivosti vyplatila. (úsměv)

Co bys chtěl vzkázat čtenářům Vozejkova?

Čtěte Vozejkov a pokud možno – pište na něj. Těším se na každý váš příspěvek.
 

Rozhovor vedla: Marie Scott

Foto: Zdeněk Stejskal