Josef Fučík: Všem přeji zdraví, mír a prosperitu

Neodvažuji se ani pomyslet na to, jak velký archiv fotografií a videí má Josef Fučík. Jelikož pro každou životní situaci má video na YouTube, najdete v textu spoustu odkazů z YouTube pro doprovození neuvěřitelné činorodosti a aktivity Josefa Fučíka, mužem, jemuž klášter v Nové Pace vděčí za záchranu a sociální služby tamtéž za parádní zařízení.

Pane Fučíku, říkal jste, že jste de facto celé dny v práci. Od sedmi do sedmi, snad s výjimkou neděle. Máte i čas na nepracovní věci? Koníčky? Nebo je prostě práce Váš koníček?

Pracovat v novopackém klášteře (budovat prostory pro potřebné, jsem stavař a elektrotechnik) byl můj koníček. (úsměv) Nyní lidé okolo mě říkají, že je to pro mě a mou ženu Jitku prý posláním. Nejvíc adrenalinu mám samozřejmě po usednutí do svého milovaného B961 NOVOTNÝ (smykový nakladač 4,5t; 65kW). Když se vám stane práce koníčkem a děláte ji společně a láskyplně dennodenně od slunka do tmy se svou milovanou ženou, je to za mě asi „to nejvíc“, co se vám v životě povede. A mně se to před 42 lety naštěstí povedlo! (úsměv) Plus cestování, spíše „čundrování“ se spacákem a konzervami Dovast a s naší dodávkou s dvoumatrací a řízením z vozíku po Čechách a EU, to mě fakt neskutečně bere! Jinak pan Baťa a jeho zásady – můj velký vzor.

Josef Fučík s manželkou Jitkou u Bodamského jezera.

V Nové Pace je za Vámi velké dílo, které čeká na své dokončení a které pak předáte městu. Můžete nám stručně přiblížit, co to je?

Novopacká nemocnice sídlila v areálu bývalého kláštera paulánů. V roce 2004 ji majitel, kraj, dal na prodej. Město ani nikdo jiný neměl zájem, tak jsem oběhl během týdne všechny banky v ČR, a jedna mně, s mým invalidním důchodem 7600 Kč měsíčně, půjčila 1,6 milionu Kč. Složil jsem jistinu a kraj nám areál „odklepl“ za 6 milionů na splátky. Začínali jsme s dvěma dobrovolníky a zhruba každý měsíc jsme zrekonstruovali jednu místnost pro postižené… Vypisovali jsme všechny granty, co se na netu dali najít, i v USA, EU a tak dále. V roce 2009 se nám povedla dotace na budovu hospodářskou, dnes Centrum Bez Bariér. V roce 2011 se otevřelo a dnes „praská ve švech“ sociálními službami. V roce 2017 se povedla dotace na budovu kláštera, ale rozpočet byl 3x větší. Spojili jsme se s městem a krajem, prostředky se tak „daly do kupy“ s tím, že po získání udržitelnosti to městu věnujeme. Zůstane nám tam (a našim nástupcům) na 20 let pronájem na sociální služby.

Josef Fučík na ARO v královéhradecké nemocnici po úraze v roce 1998.

Vím o Vás, že jste z řemeslné rodiny, např. tatínek kovář, a vůbec hodně členů rodiny bylo řekněme dělných. Vy sám jste studoval elektro, pomohl Vám vztah k práci překonat těžkosti spjaté s obdobím po úraze?

Své první krůčky jsem už jako batole absolvoval u táty v kovárně a dílně JZD. Takže stále mezi koňmi, stroji a traktory. Když jsem se po 7 dnech v kómatu probral na posteli na neurochirurgii, první myšlenka byla, co budu dělat. Závěr logický, tělo se nehýbe, budu makat hlavou a tím, co zbylo… (úsměv) Jenže od studia výpočetní techniky uteklo 20 let… Tak mi nad postel namontovali drátěné pletivo a sestřičky mi tam postupně dávaly všechny časopisy o výpočetní technice. Než jsem se po pár měsících dostal na rehabilitaci do Luže-Košumberku, věděl jsem vše. Objednal jsem součástky a vleže, pomocí zubů a dlouhých elektromagnetických šroubováků a dalších vychytávek, sestavil první počítač pro kamaráda. Ten dal dobré reference svým kamarádům a tak dál… Za rok jsem jich sestavil přes 150 a vydělal si na prvního asistenta z Ukrajiny. Potřeboval jsem totiž doma co tři hodiny obracet na lůžku (bo manželka pracovala a starala se o syna s postižením) a udělat výtah. Tak jsem při tom zrovna vybudoval dvě místnosti kam se „nacpalo“ 12 pracovních míst pro ZTP.

Josef Fučík s Václavem Havlem v roce 2006.

Zmiňoval jste mi, že za dva roky by mohlo být hotovo jedno menší technické dílo. O co prosím půjde?
Vyvíjíme elektrický vozík, co se „zvýšením“ zkrátí na délku 110cm, aby se vešel do výtahu, projel 60centimetrovými dveřmi, překonal 20 centimetrů vysoký obrubník, zajel pod stůl a tak dále, a byl výkonný a „nezničitelný“ … Dejte nám dva tři roky… (úsměv) Je to nástupce elektrického polohovacího vozíku s výškou sedu 28 centimetrů, abych mohl zajet do auta pod volant.

Jak se žije vozíčkáři v Nové Pace?
Když je na čem makat, v rodině se nikdo nehádá, všichni z rodiny jsou zdraví a všichni vás milují, tak přeluxusně!! (jako tenkrát, kdy jsme začali přesvědčovat starostu o odstranění první bariéry u tělocvičny, abychom tam mohli hrát bocciu). 

Josef Fučík: Když je na čem makat...

V rámci své činnosti se CZEPA snaží o zlepšování české legislativy směrem k vozíčkářům. Máte pro nás nějaký aktuální podnět, co by dle Vás chtělo popostrčit?

Strašně mě trápí, že není příspěvek na speciální typ vozidla pro nechodící (lze i pro hůře chodící), to znamená kapotovaných invalidních vozíků, skútrů, tříkolek, co jedou 30 až 50 kilometrů v hodině, aby se lidi na vozíku pohybovali svobodně a hlavně bez asistence po své čtvrti, viz například Čína, a v čem jsem jezdil několik let na stavby, než dosloužil, ze Španělska, a který už se nevyrábí. Byl jsem s tím mockrát za mnoha poslanci ve Sněmovně, ale výsledek vždy nula.

Mladý elektrotechnik Josef Fučík v roce 1982.

Chtěl byste něco vzkázat čtenářům Vozejkova?

Když padnete na úplné dno jako já (fyzicky, ekonomicky i duševně), tak se ničeho nebojte a pokorně to přijměte a pokračujte krůček po krůčku dál… Protože za mě je to ta největší výhra v životě! (úsměv) Protože a prostě níž už to prostě nejde!! A od teď můžete jen stoupat a stoupat a stoupat!! (úsměv) Všem čtenářům i lidem v ČR a na matce zemi přeji jen zdraví, mír a prosperitu.

Archivní foto Josefa Fučíka z roku 1987.

Foto: archiv Josefa Fučíka

YouTube kanál Josefa Fučíka: https://www.youtube.com/user/PIDACUFA

Rozhovor vedl: Jan Spěváček