Přidej
příběh
josef-fucik.jpg
22.10.2022 | redakce VOZEJKOV

Josef Fučík: Všem přeji zdraví, mír a prosperitu

Josef Fučík (alias Píďa Čufa) se narodil v roce 1963 v Jilemnici. Žije v Nové Pace. Zakladatel, zaměstnanec, dobrovolník organizace Život bez bariér, z.ú. se sídlem v Nové Pace. Organizace je zaměřena na poskytování sociálních služeb, zaměstnávání OZP, projekty typu půjčovna kompenzačních pomůcek, bezbariérové ubytování, sportovní aktivity, bezbariérovost ve městě Nová Paka... Pořádá též besedy ve školách na téma „Jaké je žít na invalidním vozíku a prevence proti úrazům dětí“.

Neodvažuji se ani pomyslet na to, jak velký archiv fotografií a videí má Josef Fučík. Jelikož pro každou životní situaci má video na YouTube, najdete v textu spoustu odkazů z YouTube pro doprovození neuvěřitelné činorodosti a aktivity Josefa Fučíka, mužem, jemuž klášter v Nové Pace vděčí za záchranu a sociální služby tamtéž za parádní zařízení.

Pane Fučíku, říkal jste, že jste de facto celé dny v práci. Od sedmi do sedmi, snad s výjimkou neděle. Máte i čas na nepracovní věci? Koníčky? Nebo je prostě práce Váš koníček?

Pracovat v novopackém klášteře (budovat prostory pro potřebné, jsem stavař a elektrotechnik) byl můj koníček. (úsměv) Nyní lidé okolo mě říkají, že je to pro mě a mou ženu Jitku prý posláním. Nejvíc adrenalinu mám samozřejmě po usednutí do svého milovaného B961 NOVOTNÝ (smykový nakladač 4,5t; 65kW). Když se vám stane práce koníčkem a děláte ji společně a láskyplně dennodenně od slunka do tmy se svou milovanou ženou, je to za mě asi „to nejvíc“, co se vám v životě povede. A mně se to před 42 lety naštěstí povedlo! (úsměv) Plus cestování, spíše „čundrování“ se spacákem a konzervami Dovast a s naší dodávkou s dvoumatrací a řízením z vozíku po Čechách a EU, to mě fakt neskutečně bere! Jinak pan Baťa a jeho zásady – můj velký vzor.

Josef Fučík s manželkou Jitkou u Bodamského jezera.

V Nové Pace je za Vámi velké dílo, které čeká na své dokončení a které pak předáte městu. Můžete nám stručně přiblížit, co to je?

Novopacká nemocnice sídlila v areálu bývalého kláštera paulánů. V roce 2004 ji majitel, kraj, dal na prodej. Město ani nikdo jiný neměl zájem, tak jsem oběhl během týdne všechny banky v ČR, a jedna mně, s mým invalidním důchodem 7600 Kč měsíčně, půjčila 1,6 milionu Kč. Složil jsem jistinu a kraj nám areál „odklepl“ za 6 milionů na splátky. Začínali jsme s dvěma dobrovolníky a zhruba každý měsíc jsme zrekonstruovali jednu místnost pro postižené… Vypisovali jsme všechny granty, co se na netu dali najít, i v USA, EU a tak dále. V roce 2009 se nám povedla dotace na budovu hospodářskou, dnes Centrum Bez Bariér. V roce 2011 se otevřelo a dnes „praská ve švech“ sociálními službami. V roce 2017 se povedla dotace na budovu kláštera, ale rozpočet byl 3x větší. Spojili jsme se s městem a krajem, prostředky se tak „daly do kupy“ s tím, že po získání udržitelnosti to městu věnujeme. Zůstane nám tam (a našim nástupcům) na 20 let pronájem na sociální služby.

Josef Fučík na ARO v královéhradecké nemocnici po úraze v roce 1998.

Vím o Vás, že jste z řemeslné rodiny, např. tatínek kovář, a vůbec hodně členů rodiny bylo řekněme dělných. Vy sám jste studoval elektro, pomohl Vám vztah k práci překonat těžkosti spjaté s obdobím po úraze?

Své první krůčky jsem už jako batole absolvoval u táty v kovárně a dílně JZD. Takže stále mezi koňmi, stroji a traktory. Když jsem se po 7 dnech v kómatu probral na posteli na neurochirurgii, první myšlenka byla, co budu dělat. Závěr logický, tělo se nehýbe, budu makat hlavou a tím, co zbylo… (úsměv) Jenže od studia výpočetní techniky uteklo 20 let… Tak mi nad postel namontovali drátěné pletivo a sestřičky mi tam postupně dávaly všechny časopisy o výpočetní technice. Než jsem se po pár měsících dostal na rehabilitaci do Luže-Košumberku, věděl jsem vše. Objednal jsem součástky a vleže, pomocí zubů a dlouhých elektromagnetických šroubováků a dalších vychytávek, sestavil první počítač pro kamaráda. Ten dal dobré reference svým kamarádům a tak dál… Za rok jsem jich sestavil přes 150 a vydělal si na prvního asistenta z Ukrajiny. Potřeboval jsem totiž doma co tři hodiny obracet na lůžku (bo manželka pracovala a starala se o syna s postižením) a udělat výtah. Tak jsem při tom zrovna vybudoval dvě místnosti kam se „nacpalo“ 12 pracovních míst pro ZTP.

Josef Fučík s Václavem Havlem v roce 2006.

Zmiňoval jste mi, že za dva roky by mohlo být hotovo jedno menší technické dílo. O co prosím půjde?
Vyvíjíme elektrický vozík, co se „zvýšením“ zkrátí na délku 110cm, aby se vešel do výtahu, projel 60centimetrovými dveřmi, překonal 20 centimetrů vysoký obrubník, zajel pod stůl a tak dále, a byl výkonný a „nezničitelný“ … Dejte nám dva tři roky… (úsměv) Je to nástupce elektrického polohovacího vozíku s výškou sedu 28 centimetrů, abych mohl zajet do auta pod volant.

Jak se žije vozíčkáři v Nové Pace?
Když je na čem makat, v rodině se nikdo nehádá, všichni z rodiny jsou zdraví a všichni vás milují, tak přeluxusně!! (jako tenkrát, kdy jsme začali přesvědčovat starostu o odstranění první bariéry u tělocvičny, abychom tam mohli hrát bocciu). 

Josef Fučík: Když je na čem makat...

V rámci své činnosti se CZEPA snaží o zlepšování české legislativy směrem k vozíčkářům. Máte pro nás nějaký aktuální podnět, co by dle Vás chtělo popostrčit?

Strašně mě trápí, že není příspěvek na speciální typ vozidla pro nechodící (lze i pro hůře chodící), to znamená kapotovaných invalidních vozíků, skútrů, tříkolek, co jedou 30 až 50 kilometrů v hodině, aby se lidi na vozíku pohybovali svobodně a hlavně bez asistence po své čtvrti, viz například Čína, a v čem jsem jezdil několik let na stavby, než dosloužil, ze Španělska, a který už se nevyrábí. Byl jsem s tím mockrát za mnoha poslanci ve Sněmovně, ale výsledek vždy nula.

Mladý elektrotechnik Josef Fučík v roce 1982.

Chtěl byste něco vzkázat čtenářům Vozejkova?

Když padnete na úplné dno jako já (fyzicky, ekonomicky i duševně), tak se ničeho nebojte a pokorně to přijměte a pokračujte krůček po krůčku dál… Protože za mě je to ta největší výhra v životě! (úsměv) Protože a prostě níž už to prostě nejde!! A od teď můžete jen stoupat a stoupat a stoupat!! (úsměv) Všem čtenářům i lidem v ČR a na matce zemi přeji jen zdraví, mír a prosperitu.

Archivní foto Josefa Fučíka z roku 1987.

Foto: archiv Josefa Fučíka

YouTube kanál Josefa Fučíka: https://www.youtube.com/user/PIDACUFA

Rozhovor vedl: Jan Spěváček

Přidej komentář
skoda_handy_banner_550_160_2.jpg
baner-skoda-neridit_550x160_4.png