Kateřina Vlková: Má keramika je jiná

Váš keramický příběh započal dle Vašeho webu před čtvrt stoletím v rehabilitačním ústavu v Hrabyni. Jak to prosím přesně bylo? 

V rámci rehabilitace byla možnost si zkusit různé dílny. Mě zaujala keramika, kde jsem si mohla vyrobit a poté koupit třeba hrníčky, nebo misky. Převážně to byly odlitky, které jsem dodekorovala, někde přilepila ouško či lístek a naglazurovala. To byly potom pěkné dárky pro blízké.

Jak trnitá byla cesta z rehabilitačního ústavu k vlastní keramické dílně?

Po návratu z Hrabyně jsem na keramiku zapomněla a úplně ji vytěsnila z hlavy. V Hrabyni to byla přece jenom taková povinnost, kdy jsme si prostě měli vybrat dílnu. Po létech, kdy jsem s manželem založili rodinu, postavili dům a vychovávali syna, jsem si přinesla od známého balík hlíny. S mamkou jsme se hned na hlínu vrhly a začaly jsme modelovat anděla. Protože naše zkušenosti nebyly žádné, tak to dopadlo katastrofou. Anděl jak schnul, celý popraskal a šel rovnou do koše. Tak jsem začala sondovat a dohledávat informace, jak když hlínu namotám třeba na skleněnou láhev, vymodeluju na ní anděla, tak jak ho sundám, aby se nepřilepil. Byla to dlouhá cesta plná pokusů a omylů, kdy se spousta věcí nepovedla a skončila rozmočená, popraskaná, nebo střepama v peci. Ta situace mě neodradila, spíš mě posouvala dál, prostě mi to nedalo a zkoušela jsem to znovu a znovu. A to mi zůstalo do dneška, nad každým nezdarem přemýšlím jak to udělat aby to vyšlo, tak jak bych to chtěla.

Keramickou dílnou se na  začátku stala kuchyňská linka, kdy jsem večer až usnul syn vytáhla váleček na nudle a začala vyrábět. Potom zase všechno uklidit, abych druhý den mohla uvařit a večer zase pracovat s hlínou. Po návštěvě známých, kteří mi vnukli myšlenku, proč si z hostinského pokoje neudělám dílnu, se to všechno rozjelo. Manžel se hned toho chytil a už se vyráběl stůl a osvětlení a měla jsem konečně prostor na tvoření. Výrobků přibývalo a přišly první trhy kde jsem se měla prezentovat. Celou noc jsem nespala, ta nervozita byla pořádná. Vůbec jsem si nevěřila. Bude se to líbit? Není to moc drahé? Koupí si to někdo? Hned po první hodině se to otočilo a ten pocit byl úžasný. Líbilo se to a kupovali si.

Trhů přibývalo a ruce bolely čím dál tím víc. Zrovna to bylo v období, kdy sestra dala výpověď v práci a tak jsem ji přemlouvala ať jde pracovat ke mě. Souhlasila, koupila se válcovací stolice, na které mi připravuje hlínu a já už s ní potom modeluju. Naučila se glazurovat, nakládá a vykládá pece a spoustu dalších věcí, které díky paraplegii nezvládnu. Po nějakém čase asi 6 letech, nám naše malá dílnička přestala stačit a pomalu jsme se roztahovaly s keramikou po celém našem domě. Výrobky schly snad všude v domě, a když bylo před trhy, tak byly i v ložnici.

Loni na jaře jsem si povzdechla, že by to chtělo najít větší prostory a manžel se zase do toho vrhl. V listopadu jsme se stěhovali a v prosinci otvírali náš nový keramický ateliér. Je to obrovská změna, nádherný prostor, kde máme i obchůdek a posezení kde si můžeme dát se zákazníkami třeba kafe. Prostě splněný sen,  který by ale nebyl bez mých nejbližších. Každý z rodiny se nějakým způsobem přičinil a tím jim chci moc poděkovat.

Kateřina Vlková při práci.

Popište nám největší obtíže, jaké jste měla při ovládnutí keramického řemesla?

Jsem laik a samouk. Nechodila jsem do žádných kurzů, a to si myslím, že se odrazilo i v mých výrobcích. Jsou jiné od než keramiků, co potkávám na různých akcích. I postupy jsem si přizpůsobila a třeba otočila výrobní postup a funguje to. Když se bavím s některými keramiky a řeknu jim svůj zlepšovák, tak kroutí hlavou, ale já jsem spokojená, a proto je možná moje keramika jiná, a tím i jedinečná.

Jak musíte mít prosím jako vozíčkářka uzpůsobenou dílnu? Musí být pro Vás určitě náročné se pohybovat například mezi dílnou a pecí, resp. přenášet věci…

Co se týče výroby, tak mám přizpůsobený stůl, abych pod něj vjela, ale zároveň aby byl co nejníž. Jinak mám ve výrobě nový stůl, který bude mít elektrické ovládání, abych si mohla s pracovní deskou sjet do výšky, kterou potřebuju. To bude pro mě velká pomoc. Teď je to tak, že volám syna, manžela, nebo kdo je po ruce, aby mi sundali třeba anděla a dali na zem a já z boku mu dodělávám vršek. To je pro mě náročné, stabilitu nemám až tak jak bych potřebovala. A věci do pece přenáší sestra, to nezvládnu.

Se sestrou ve vysněné keramické dílně.

Jak byste popsala Vaši oblíbenou keramickou techniku laikům?

Mám asi dvě techniky, které používám. Jedna je z plátů, kdy mi sestra na válcovací stolici vyválí plát z hlíny a já už si ho natočím na kopyto (třeba tvar kužele) a dohladím a domodeluju si třeba anděla. Druhá je že si vezmu kus hroudy a vymačkávám v ruce tvar hrníčku, nebo misky… Protože jsem paraplegička tak nemůžu točit na kruhu, který se ovládá nohou. I když mě to láká, ráda se dívám jak hrnčíři točí, ale asi zůstanu u modelování.

Co z hlíny vlastně všechno vyrábíte?

Je toho spoustu a pořád vymýšlím nové a nové výrobky. Jsou to dekorace jak do bytu, tak i do zahrad. Moje keramika je mrazuvzdorná, tak může být celoročně venku. Dělám anděly, zvoničky, pítka pro ptáčky, mísy, misky, slony, rybičky, různé keramické závěsy…. a abych se nenudila, tak jsem ještě začala dělat náramky, náušnice, prstýnky je to pro mě zase něco jiného. Keramika je dlouhý proces, než se vyrobí trvá to třeba i dva měsíce a až pak jde vidět výsledek, ale náramek mám za půl hodiny na světě a můžu se z něho těšit.

Zaujaly mě ve Vaší tvorbě bytosti jako vodníci či andělé. Věříte na ně? Případně nemáte v plánu přidat další podobné bytosti? 

Vodníky už nedělám, ale andílci jsou stále moje srdcovka a myslím si, že každý z nás má někde svého anděla. Ať už vedle sebe, nebo nad sebou, někde tam určitě je.

Pohled do obchodu Kateřiny Vlkové v Bolaticích zevnitř.

Kde všude lze Vaši keramiku vidět anebo koupit? Jaké máte plány do budoucna?

Jezdíme na trhy, pravda, že už se zaměřujeme na ty větší, převážně keramické jako jsou Berounské, nebo trhy v Kunštátě. Na e-shopu, nebo přes instagram a facebook. No i když e-shop není moc aktualní, ale v nejbližší době to chci napravit. Taky vás rádi uvidíme v našem ateliéru v Bolaticích na náměstí (je zcela bezbarierový i s toaletou). Dále na webu www.keramikakatka.cz, na Instagramu @keramikakatka či na Facebooku keramikakatka – informace o trzích, kde nás uvidíte, dávám také na Instagram a na Facebook.

Mám jeden velký sen a plán za sebou a to mít svůj ateliér a obchůdek, tak že teď žiju tady tím, za to jsem moc ráda, že to vyšlo.

Chcete něco vzkázat čtenářům Vozejkova?

Život se mi změnil ve vteřině (autonehoda), ale člověk by se neměl vzdávat, najděte si koníček, který Vás bude bavit a rozvíjejte ho, třeba se  z něho vyklube láska na celý život, bude Vás těšit a naplňovat tak jak se to stalo mě.

Fotografie: Petr Sněhota

Rozhovor vedl: Jan Spěváček