Kristýna Křenová: Je to s full-time studiem někdy punk

Kristýno, Váš Facebook indikuje na první dobrou, že jste very sporty girl, navíc všestranná a jestli se mi to nezdá pak i adrenalinová? Platí ve Vašem případě, že Vás pomalé procházky nudí? A které ty „adrenaliny“ máte nejraději?

Upřímně je to trochu tím, že na socky dáváme hlavně ty akční snímky. Navíc jsem líná na takový sporty co potřebují vytrvalost. Takže třeba takové běžky jsou pro mě od malička za trest. Spíš si nechám pomoct gravitací, vodou a svahem. (úsměv)Teď už sportuju jen rekreačně, pár let jsem závodně lyžovala a surfovala. V Čechách je to se surfem složitější a proto jsem si ještě přidala wakeboard, což je úplně parádní sport, který se dá dělat na mnoha místech i u nás.  

Je nějaká adrenalinová výzva, která na Vás ještě čeká a kterou byste ráda prožila?

Svoji zatím největší výzvu jsem už dvakrát v životě překonala. Mám ohromný strach z výšek a třeba hotely si při cestování snažím vybírat tak, aby můj pokoj nebyl v příliš vysokých patrech. V reality show Lvice jsme jeden den dostaly úkol skočit padákem, což je moje noční můra. Ten den jsem jela na automat, nechala jsem se připoutat k pánovi a ten se mnou vyskočil z letadla, napůl jsem počítala s tím, že to nepřežiju, ale nakonec se žádný drama nekonalo a byl to úžasný zážitek. Podruhé mě oslovila brněnská primátorka, abych vyskočila z letadla s ní a jako zkušený skokan jsme si druhý seskok užila malinko víc. Zároveň nechápu, proč mi vesmír opakovaně nabízí skákat z letadla. Krušné chvíle zažívám i při lezení na stěně a od určité výšky se začínám klepat, takže to je určitě moje výzva.

Na prkně a na moři.

Co cestování? Blíží se hezčí dny, dokonce i teplejší. Chystáte se někam? A nemáte třeba pro naše čtenáře nějaký ten tip na hezké, ne příliš známé místo? Ideálně bezbariérové, jak jinak.

Měla jsem velké štěstí, že jsem mohla procestovat kus světa, nějaký čas jsem žila v Kanadě, nebo Indonésii. Jsem zvyklá cestovat dost na punk a bezbariérovost předem úplně neřeším. V Asii je to opravdu šok, všude schody, žádný „bezba“ záchody a bez pomoci kamarádů bych se moc nehla. Třeba jeden několikahodinový výšlap mě nesli na zádech jak pytel brambor. V Americe jsem bydlela v karavanu, kam se vozík nevlezl a čekal na mě před autem. Jinak mohu čtenářům určitě doporučit Vídeň, která je kousek a jako turista se ráda vracím. Město je skvěle bezbariérové, krásné a mají fajn galerie i gastro.

Prozradila jste mi, že studujete. A dokonce psychologii. Řeknete nám o tom prosím víc? Jak jste se k tomu dostala a co Vás láká na hlubinách lidské duše?

Můj partner je psycholog, tak jsem si šla raději doplnit vzdělání, aby na mě doma nezkoušel nějaké psychotriky. Ale teď bez legrace, studovat psychologii jsem chtěla už hned po střední, ale nešlo to skloubit se sportem. Ten obor je neuvěřitelně fascinující v mnoha ohledech a líbí se mi, že má přesah do každé části našich životů od sportu po zdraví. Ne vždy nabízí jasnou a jednoznačnou odpověď na různé jevy, je kreativní.

S přítelem-psychologem.

Také Vám chci poblahopřát k tomu, že jste relativně nově peer mentorkou v programu Peer mentoring v rámci CZEPA. Jak se to seběhlo a co Vás na pozici láká?

Projekt Peer mentoring v CZEPA jsem sledovala téměř od jeho zrodu a připadá mi super, jak krásně roste. Když jsem nedávno dostala nabídku se k týmu přidat, moc dlouho jsem tedy neváhala, ačkoliv je to s full-time studiem někdy punk (hlavně běhěm zkouškového). Peer mentoringu se věnuji i ve své diplomové práci, takže se mi tím naskytla i jedinečná možnost podívat se na vše opravdu zblízka. Jsem nadšená, jak skvělý tým máme. V začátcích jsem dostala mnoho podpory a rad od ostatních kolegů, našeho koordinátora Marka a sociální pracovnice Lucky, za to jsem vděčná. Navíc si myslím, že naše práce má opravdu smysl a je skvělé vidět s jakým zápalem všichni pracují.

Myslím si, že kombinace psychologie a peer mentoringu se mi jeví velmi šťastná. Myslíte si to také?

Také si myslím, že tomu tak je. Ve škole dostáváme velké množství teorie, ale práci s klientem se člověk stejně naučí až v praxi. Osobně mne v pracovním životě velmi inspirují myšlenky pozitivní psychologie. Pracujeme s lidmi, kteří zažili velké trauma, úraz míchy, ale vidím, že opravdu mohou žít kvalitní a naplněné životy.  

Kristýna Křenová jako svatební host.

Zahrajeme si vizionářskou hru, ano? Kde sama sebe vidíte za 20 let? Zkuste se zasnít, jak by to mohlo v nejlepším možném případě vypadat.

Moc si neplánuji, ale těším se, že si s partnerem budeme užívat sebe a naší rodiny, sportovat, cestovat. Hlavně doufám, že to bude v o kus lepším světě, kde nebudou hloupí diktátoři napadat své sousedy.  

Fotografie: archiv Kristýny Křenové

Rozhovor vedl: Jan Spěváček