Legislativa? Ta nás nezajímá, my jsme úřad!

Sbírka zákonů v roce 2010 má 5778 stran, v roce 2011 je to 6282 stran, rok 2012 a 6802 stránek, rok 2013 a plodných 8054 stran, rok 2014 a 4778 stránek a do 13.února 2015 ještě dalších 442 stran. Za pět let celkem 31694 stránek, to je 17 stran textu denně. Neznalost zákona neomlouvá, tak se tedy občane, podnikateli, firmo starej. Proč jsem si tuto statistiku dohledal? Protože jsem narazil na dva případy, které se týkají těch neohroženějších občanů a legislativní smršť dohání tyto lidi k zoufalství. V obou případech jde o úřední postup úřadu práce, který je v rozporu s platnou legislativou a ještě horší je, že se úřad od úřadu liší. Budu se věnovat jen jednomu případu. Druhý ještě nebudu zveřejňovat, dokud nebudu mít k němu právní stanovisko.

Jde o zdravotně postižené dítě, jehož rodiče požádali úřad práce o státní příspěvek na pořízení motorového vozidla.

Rodiče doložili úřadem požadované dokumenty a čekali na přiznání příspěvku. Vzhledem k tomu, že jde o příspěvek dítěte, nikoliv rodičů, musí být vozidlo registrováno na nezletilé dítě a dítě musí být uveden jako vlastník a také se na něj vystavuje faktura za zakoupené vozidlo.

Po zakoupení vozidla má nezletilí rovněž právo na vrácení DPH z finančního úřadu. Pokud je vše v pořádku a je správné, že se stát takto snaží pomoci rodičům postižených dětí. 

Nejmenovaný úřad práce přiznal příspěvek na auto a šťastní rodiče si objednali odpovídající vůz. Vše proběhlo po 1.1.2014.

Jakmile bylo vozidlo vyrobeno, převzali si jej rodiče u prodejce a šli auto přihlásit na dopravní úřad. Tam je čekal šok. Bez souhlasu soudu není možné auto na nezletilého zaregistrovat. Jde o tak velký zásah do práv dítěte (ono si kupuje auto), že bez souhlasu soudu nelze ani požádat o státní příspěvek na motorové vozidlo a k vrácení DPH je rovněž třeba souhlas soudu.

Auto je zaplacené, stojí v garáži a nelze jej používat. Nelze jej ani pojistit, nelze jej zaregistrovat do provozu na dopravním úřadě. Není možné zapsat majitele do technického průkazu.

Asi nemá moc smysl uvažovat o tom, zda soud dodatečně stihne projednat svolení k zakoupení auta a pověřit rodiče jeho zakoupením. Nestihne, lhůty jsou tragicky dlouhé.

Pokud rodiče nedoloží velký technický průkaz se zapsaným vlastníkem (dítětem), musí státní příspěvek vrátit. Z čeho asi, když mají auto doma ? Mají ho prodat ? Za tu cenu, co jej koupily jej ale už neprodají. Oni ale auto potřebují a stát jim na něj dal peníze. Tentýž stát jim ale zabránil vozidlo přihlásit a provozovat a chce je o ně připravit.Proč?

Mám v ruce právní rozbor, který jasně říká, že podle zákona je rodič povinen ještě před požádáním o státní příspěvek na motorové vozidlo pro své dítě požádat soud o schválení tohoto kroku. Stejně tak i v případě vratky DPH. Bez tohoto souhlasu nemůže úřad práce tento příspěvek schválit!

Po upozornění příslušného úřadu práce jsem byl svědkem jednoznačné odpovědi. "Nás váš výklad zákona nezajímá, my máme svůj postup a tím se budeme řídit!"

Tragédií našeho státu je, že se povedlo přesvědčit většinu občanů, že míra spravedlnosti závisí na objemu legislativy. To je tragický omyl a vede jen k dehonestaci víry ve spravedlnost a k absolutní neúctě k zákonům.

Dnes už se nikdo nevyzná ve složitostech naší legislativy. Zákonů je tolik a mění se tak často, že už není v lidských silách je znát a dodržovat!

Úředník, který by měl být tím, kdo občana provede záludnostmi legislativy, dnes trvá na tom, že jeho nezákonný postup je zákonný. Dnešní státní správa dostává denně desítky našich občanů do situací, kdy jim hrozí majetková ztráta nebo finanční škoda a to zcela beztrestně a bez jakékoliv zodpovědnosti. 

Co si mám myslet o úřadu, který nezná zákon nebo si jej vykládá svévolně? Co si mám myslet o úřadu, jehož každý úředník si vykládá zákon pokaždé jinak? Kde je jednotný postup úřadu práce? Jak je možné, že jinak se chová úřad práce o okres, kraj vedle? Jak je možné, že se úředník chová k občanovi jako k nevolníku? Jak si může úředník, kterého si platím já, jako občan ze svých daní a je tu pro mou potřebu, chovat tak jak se chová? Jakým právem?

Odpověď je celkem jednoduchá. Je to celková ztráta právních jistot, koncový úředník  (vlastně každý) může být dnes obviněn z čehokoliv. Exemplárně zatčen, vláčen vyšetřovací vazbou a po půl roce propuštěn jako nevinný. Nevinný, ale také finančně, morálně a psychicky zdeptaný člověk, kterého čekají léta marných soudů o odškodnění. Přijde o rodinu, přijde o přátele, přijde o vše, na čem mu záleželo.

Nedělejme si iluze, může to potkat kohokoliv z nás. Nejen úředníka ale i občana. Váš stát se vám neomluví, váš stát se od vás odvrátí. Proč? Protože vaše odškodné bude řešit zase jen alibistický státní úředník, který se bojí o své místo, svůj příjem a svou pověst. Takový člověk půjde vždy tvrdě proti vám, nic jiného mu nezbývá.

Jak tento kruh rozetnout? Každý by si měl uvědomit, že ne množství zákonů upravujících každé lidské hnutí, ale svobodné, nezávislé a sebevědomé hledání spravedlnosti odpovědným soudcem s logickým myšlením a smyslem pro realitu  dokáže rozetnout kruh a sjednat právu ten správný průchod. 

Zatím můžeme jen vytrvale protestovat, kritizovat a denně tlačit úřady a jejich nadřízená ministerstva ke správnému postupu. Tu moc máme. Je potřeba se jen přestat bát být tím nepohodlným, ale svobodným a sebevědomím občanem. Přiznám se, jde mi to těžko.

zdroj: blog.idnes.cz