Lucie Marková působí jako sociální pracovnice služby Peer mentoring CZEPA a zároveň jako metodička kvality. Pravidelně přispívá do časopisu Můžeš Konta Bariéry a jako externí lektorka spolupracuje s Masarykovou univerzitou v Brně, kde vede kurzy Standardy kvality a individuální plánování a Specifika poradenství pro cílovou skupinu OZP. Pochází z Vysočiny, dnes žije v Brně. Zkušenosti získala mimo jiné vedením služby odborné sociální poradenství, působením v nadačním prostředí či vedením neziskové organizace. Lektorovala také kvalifikační kurzy pro pracovníky v sociálních službách. Dlouhodobě sleduje aktuální legislativní dění a specializuje se na odvolací či námitková řízení klientů služby.

Lucie, jak jste se vlastně ocitla ve službě Peer mentoring?

Působila jsem v předsednictvu CZEPA a v počátcích externě konzultovala možnost transformace projektu Peer mentoring na sociální službu. Zároveň jsem pro CZEPA připravovala specializovaný kvalifikační kurz pro peer mentory na doplnění zákonného vzdělání na pozici pracovníků v sociálních službách, byla jsem na rodičovské dovolené a ve službě vzniklo místo sociálního pracovníka – zpočátku na částečný úvazek. (úsměv) S vedoucím služby Markem Jonczym nám spolupráce skvěle funguje, máme rozdělené role a kompetence a vzájemně se doplňujeme a jsme si oporou.

Peer mentoring stojí na pomoci člověka, který má podobnou životní zkušenost jako klient. Co z něj ale dělá profesionální sociální službu a ne „jen“ dobře míněnou pomoc člověka člověku?

Na konceptu profesionální sociální služby a ne „jen“ dobře míněné pomoci člověka člověku jsme společně v CZEPA několik let intenzivně pracovali. Když projekt před lety vznikl za podpory EU, byly to trochu „punkové začátky“ – ale bez počátečních bolestí to přece nejde. Po společné intenzivní práci a vyjednávání s MPSV je Peer mentoring od roku 2021 registrovanou terénní službou sociální rehabilitace, řídí se standardy kvality, má své metodické postupy. Nové peer mentory pečlivě vybíráme s podporou odborníků, prochází sebezkušenostním výcvikem, abychom měli jistotu, že budou ke klientům přistupovat ne jako kamarádi u piva, ale jako profesionálové. Peerům stojí za zády sociální pracovníci a další odborníci z CZEPA. Pravidelně se vzděláváme, máme supervizi. Klient nedostává jen svého peera, ale celý balíček profesionální služby. Když je třeba, spolupracujeme s dalšími službami či odborníky tak, abychom klientovi pomohli naplnit jeho cíle. Peer na to tedy není sám, a když je něco nad jeho síly, má se kam obrátit. 

Jak poznáte, že služba skutečně funguje? Co je pro vás měřítkem její kvality – počet klientů, dosažení jejich individuálních cílů, větší samostatnost, návrat k běžnému životu, nebo něco úplně jiného?

Dobrá otázka a myslím, že každý v týmu Peer mentoringu by Vám dal svou vlastní odpověď. (úsměv) Tak tedy ta moje subjektivní: Pro mě osobně je skvělou zpětnou vazbou závěrečný hovor s klientem, když ukončujeme spolupráci, kde hodnotíme, kam se klient posunul. Měřítkem kvality je za mě také to, že klienti se na službu opět obrací, když se jim v životě opět objeví nějaká situace, ve které potřebují pomoci. Mají v nás důvěru. Každého se podaří dostat individuálně jinam – někdy se zpočátku nepodaří společně s klientem nastavit cíle reálně a nejsou naplněny, ale i cesta je v tomto případě cíl a my jsme s klientem na té cestě s ním.

Lucie (stojící, první zprava) s týmem peer mentorů. Po její pravé ruce stojí koordinátor služby Marek Jonczy.

Peer mentoring je terénní služba dostupná po celé republice. Daří se vám skutečně dostat ke klientům bez ohledu na to, zda žijí v Praze, krajském městě, nebo malé obci? Kde dnes vidíte největší „bílá místa“?

Ano, máme na mapě bílá místa a často zaměřujeme výběrová řízení na nové peery na konkrétní lokalitu. Přesto službu dostane aktuálně každý zájemce – i z malé obce. Prostě za ním peer jede z větší dálky, případně více kombinují osobní setkání s online či telefonickými hovory. Někdy dostává klient kombinaci dvou peerů – jednoho co je lokalitně nejblíž (s tím řeší např. dostupnou lékařskou péči a jiné...) a toho, který je mu nejblíže míšním poraněním a jezdí za ním z větší dálky.

Kdy je nejlepší chvíle, aby se člověk po poškození míchy s peer mentorem setkal? A stává se naopak, že se k vám lidé dostávají zbytečně pozdě, kdy už některé problémy řeší dlouho sami?

V této chvíli nám nejlépe funguje nabízet lidem po poškození míchy službu v době, kdy jsou na rehabilitačních pobytech v Luži, Kladrubech či Hrabyni. Tam je navštíví peer, představí službu. Zájemce nám vytipovává odborný personál zařízení. V této chvíli se dá říci, že je většina zájemců připravena na setkání s peerem, začínají aktivně řešit své další fungování. Někdy si člověk spolupráci s peerem nedokáže představit anebo je vůči službě nedůvěřivý, snažíme se komunikaci těmto specifikům přizpůsobit, nespěcháme, realizujeme více setkání s peerem, aby si člověk po poranění míchy lépe dokázal představit, s čím peer může pomoci.

Někdy se k nám ale dostanou zájemci již ze spinálních jednotek (Brno, Praha, Liberec či Ostrava), či mnoho let po poranění míchy. Je to hodně individuální. 

Okamžitá kapacita služby je stanovena na čtrnáct klientů. Odpovídá současná kapacita skutečné poptávce, nebo se dostáváte do situací, kdy zájemce musíte odmítat či nechat čekat?

Okamžitá kapacita je takový záludný indikátor, který ale jako služba musíme ze zákona mít. (úsměv) Spíše je odpovídající kapacita jednotlivých peerů a sociálních pracovníků, tak aby měli čas se klientům dostatečně věnovat. Každý klient je jiný a každý potřebuje jinou míru podpory. Tohle je téma, se kterým ve službě někdy bojujeme, například když nám někdo z týmu vypadne z důvodu vlastních zdravotních komplikací, proto také stále tým doplňujeme. Nicméně zájemce neodmítáme, může se ale stát, že když je konkrétní peer dlouhodobě zdravotně indisponován, musí za něj u klienta zaskočit kolega či se dosahování cíle klienta posune – zde záleží na tom, jak je věc akutní a jak to vnímá a potřebuje klient.

Kde končí role peer mentora a začíná role sociálního pracovníka, psychologa, terapeuta nebo jiného odborníka? Daří se nastavení těchto hranic?

Myslím, že tohle je právě důkaz o profesionalitě sociální služby. Sladěnost týmu, komunikace, společná práce a diskuse složitějších situací v životě klientů v týmu tak, aby každý v tom „balíčku“ pro klienta dělal to, čemu rozumí. A aby v případě potřeby dostal klient vždy profesionální pomoc či službu, ne jen „kamaráda u piva“, který „by mu poradil tohle“. Myslím, že se nám to daří. Za sebe vnímám, že máme aktuálně dream team a děkuji všem kolegům za proklientský a týmový přístup! (Lucie Marková ukazuje rukama pomyslné srdíčko – pozn. red.)

Peer mentoři na teambuildingu.

Služba může využívat také case management a propojovat více odborníků kolem jednoho klienta. Životní situace lidí po poškození míchy jsou ale natolik komplexní, že samotný peer mentoring nemusí stačit, že?

Tohle je výzva obecně ve spinálním programu v ČR a v CZEPA si to intenzivně uvědomujeme. Dne 17. září 2026 pořádáme I. fórum peerů a instruktorů soběstačnosti, kde se právě mimo jiné zaměřujeme na rizikové faktory při práci s klienty; case management a transdisciplinární spolupráci, věnovat se budeme tématu klientů s komplexními potřebami (klient s komplexními potřebami je člověk, u kterého se současně objevuje více vzájemně propojených potřeb a obtíží – např. zdravotní, sociální, psychické, bytové či rodinné a jejich řešení vyžaduje koordinovanou mezioborovou spolupráci; pozn. red.). a jak je směřovat k potřebné pomoci. Je však třeba říci, že zde bohužel v praxi často narážíme na realitu v ČR – nedostupnost vhodné péče, ať již kapacitně či z hlediska bezbariérovosti.

Peer mentor pracuje do značné míry se svou vlastní zkušeností. Jak hlídáte kvalitu práce jednotlivých mentorů, jejich profesní hranice a také to, aby klientovi nepředávali vlastní životní řešení jako jediné správné?

Způsob, jakým peer přemýšlí a jak bude předávat svou zkušenost klientům vlastně testujeme již v rámci výběrového řízení, potřebujeme zralého člověka, který je již nějakou dobu po vlastním úraze či jiném poškození míchy, má to srovnané (a tím nutně nemyslím, že je se svou situací smířený, spíše se s ní naučil žít). Není namistrovaný a je ochoten naslouchat a vnímat příběh klienta i jeho očima se všemi specifiky. Následuje období zaškolování pod dohledem „peera–seniora“ (peera, který ve službě již pracuje déle). Peeři jsou v pravidelném kontaktu se sociálními pracovníky a pracují pod týmovou i individuální supervizí. Téma hranic řešíme také často, a to i v rámci odborných školení na míru.

Co je dnes pro službu Peer mentoring nejtěžší? Jsou to finance, personální kapacita, geografická dostupnost, získávání vhodných peer mentorů, spolupráce s institucemi – nebo třeba vůbec dostat informaci o službě k lidem, kteří ji potřebují?

Aktuálně bych za sebe řekla, že výzvou je personální stabilitace týmu tak, abychom měli dostatečnou kapacitu na nové klienty a zároveň byli schopni zastupitelnosti v případě nějakého výpadku kolegů peerů. Nyní probíhá výběrové řízení na nové peery, držme si palce!

Z hlediska klientské práce je někdy těžké spolu s peerem a klientem zjistit, že pro něj nemáme dobré zprávy ohledně jeho nároků, dostupné péče. V praxi nyní hodně řešíme např. zamítání nároku na příspěvek na bezbariérové úpravy bydlení, což je jeden ze základních kamenů proto, aby se člověk mohl vrátit do života. Klienty aktivně podporujeme v tom, aby se bránili, společně podáváme opravné prostředky, ale čas běží… Řešíme také nedostatečnou kapacitu osobní asistence či pečovatelské služby či téměř naprostou absenci specializovaných zařízení typu chráněného bydlení pro lidi s vysokou mírou potřeby péče.

V této oblasti je CZEPA velmi aktivní. Doufejme ve vhodnou odezvu ze strany zákonodárců a krajů, které některé kapacity služeb mají zajišťovat.

Kdybyste mohla službu během příštích několika let v jedné zásadní věci posunout, co byste změnila? Co dnes Peer mentoring potřebuje, aby mohl pomoci více lidem nebo jim pomáhat ještě lépe?

Provozně mě jako první napadá skutečně ta personální stabilizace, s tím ale souvisí i dostatečné a předpověditelné financování ze strany státu a dalších zdrojů. Pokud je tým personálně stabilizován a lidé nejsou přetížení, následně lze podle mě pracovat na rozvoji. 

Klientsky se rozhodně stále vyvíjí case management se zdravotnickými zařízeními i dalšími institucemi, v této věci to lze posunout rozhodně ještě více směrem k úspěšnému řešení klientovy situace. 

Klientským tématem je také dostupná vhodná terapeutická podpora, kterou nyní nově realizujeme prostřednictvím peera s psychoterapeutickým přesahem, v této oblasti bychom službu do budoucna rádi opět rozšířili o peer mentorku – ženu, a to taktéž s psychoterapeutickým přesahem. 

Lucie se svými nejbližšími.

A jedna osobní otázka závěrem. Jak nejraději odpočíváte, když potřebujete vypnout od sociální práce?

Ne nutně v tomto pořadí: s rodinou, u drbání zad, u kafe a dobrý knihy, při procházkách v přírodě, na paddleboardu či na výletech mimo civilizaci, občas u nějakého krimi seriálu… (smích) Ráda ale taky vařím a experimentuju s novými recepty – a to i se synem, se kterým to občas doplníme nějakým bláznivým tancem na jeho oblíbenou hudbu. A někdy potřebuju všechno i sebe prostě vypnout a jen „být“. 

 

Sociální služba sociální rehabilitace Peer mentoring

Posláním služby je posílit a povzbudit lidi po poranění míchy při návratu do každodenního života díky intenzivní podpoře člověkem s podobnou životní zkušeností, tzv. peer mentorem/kou.

Poskytovatel sociální služby: Česká asociace paraplegiků - CZEPA, z.s. 

Více informací o službě: https://peermentor.cz

 

Foto: archiv Lucie Markové

Rozhovor vedl: Jan Spěváček