Lyžování v Orlických horách

Vozíčkářská dovolená.

Co si tak představit pod tímto pojmem? Hospodu s pivkem a “ostrou" muzikou? Rehabiliťák s partou kamarádů? Počítač, internet a sociální sítě? Že je možné i něco jiného by měly ukázat následující řádky.

V předvánočním shonu, mě kamarád, také vozíčkář, překvapil otázkou: “Nepojedem si na pár dní na hory zalyžovat?” Nejdřív jsem měl dojem, že jsem se přeslechl. "Vozíčkář? Na hory? Zalyžovat? To myslíš vážně?”

Myslel. A poslal mi odkaz na stránky www.skvpraha.org, kde jsem našel leták a všechny potřebné podrobnosti této akce. Po doladění detailů s koordinátorkou Míšou jsme v daný den vyrazili – směr Orlické.

I když nám nebylo zcela jasné, do čeho se pouštíme, lidé ze Sportovního klubu vozíčkářů Praha (SKV Praha) byli výborní a přesvědčili nás, že není třeba se obávat sněhu, lyžování na monoski a vlastně jakékoliv vzešlé situace. Ale popořadě:

Po příjezdu nám asistenti pomohli se zavazadly a vystupováním z auta. Sněhu bylo dost. Ubytovali jsme se v příjemném bezbarierovém penzionu, který se stal na následujících pět dní naší základnou. Odtud, téměř každý den po snídani,  vyrážela naše parta na svah – nejdříve na nedaleký – posléze na opravdovou sjezdovku a pak se opět se soumrakem vracela na večeři, zhodnocení dne a společnou zábavu. Jen jednou, z důvodu náhlé změny počasí, jsme vyměnili lyžování za bowling v nedalekém městě. Ale ani zde se neztrácel “duch celé akce” – dobrá nálada a pohoda.

Jak jsme si lyžování užívali a jak nám to šlo – to je opravdu těžké popisovat – je mnohem lepší to vidět, poznat, zkusit si… Navíc si tohle vše užít s bezva partou tak, že hendikepy mizí a radost zůstává. To už stojí za to se odhodlat, ne?

Nevěříte? :)

Zbývá tedy jen vyzkoušet si na “vlastní kůži”.

Hodně štěstí a zážitků Vám při tom přeje

Jarda