Marcela Řasová: Vířím ve víru hudby na vozíku

Jaký je Váš životní příběh?

Odmala jsem byla vedena ke sportu a hudbě. Lezla jsem po skalách, chodila na túry a závodně běhala. Milovala jsem možnost dát ze sebe to poslední. A tak zatímco ostatní dobíhali do cíle s úsměvem, já dobíhala na pokraji sil, ale s úžasným pocitem, že jsem zase první. V 15 letech, poté co mi sundali octanový zábal z kotníku, jsem zjistila, že necítím palec u nohy. Necitlivost postupovala stále dál, ale já pořád závodila a nenechala se ničím omezovat. Lékaři říkali, že je to tím, že moc rychle rostu a jsem ve vývoji a v podstatě nic neřešili. Podle neurologického vyšetření bych neměla chodit, ale mé srdce bojovníka a sportovce mi stále pomáhalo zvládat obtíže s chůzí a i nadále jsem se věnovala všemu, co jsem milovala. S postupem času se můj stav zhoršoval, až jsem byla schopna chodit jen s francouzskými holemi a jenom pár desítek metrů. V té době jsem se dostala shodou okolností na neurologii ve Fakultní nemocnici Královské Vinohrady, kde mi pan primář Piťha konečně stanovil diagnózu a začal mě léčit. Díky léčbě a mé sestře, která mě díky své rehabilitační metodice naučila znovu chodit, jsem neusedla na vozík a mohla bojovat dál. Bojuji stále. Každý krok je pro mě boj, ale já ten boj vzdát nechci a chci chodit, co nejdéle to bude možné. Vozík využívám na návštěvy divadel a výstav. Na elektrickém vozíku venčím psa a chodím na výlety. Před rokem jsem objevila možnost tance na vozíku, a tak si užívám možnosti spojení hudby a pohybu bez jakéhokoliv omezení.

Spolu s tanečním partnerem Janem Beránek z tanečního klubu Fuego Říčany v národním dresu.

Inklinovala jste k tanci odmalička? Prošla jste nějakou odbornou průpravou?

Odjakživa jsem milovala hudbu a jakmile jsem ji slyšela tak to se mnou začalo šít. Do tanečních jsem začala chodi v době kdy jsem již měla potíže, ale hudba a její rytmus mi pomáhal a já bych stále nejraději tančila. Během studií na vysoké jsem začala vést cvičení Pohybová taneční terapie pro lidi s Roztroušenou sklerózou. Krom cvičení zde využívám spojení hudby a jejího rytmu k vedení pohybu a vymýšlím jednoduché krokové variace, které spojují do jednoduché choreografie. Všichni, bez ohledu na postižení, tak můžeme tančit. 

K tanci na vozíku jsem se dostala náhodou, když jsem se dozvěděla o kurzu tance v Parapleti. S lehkým pesimismem jsem se tam šla podívat, ale hned mě to uchvátilo. Pak jsem začala chodit na Kurz tance, který organizuje Sportovní klub vozíčkářů Praha (dále SKV) a když jsem zjistila, že jde tančit ještě víc, hned jsem po tom zatoužila. Vítek Rázek mi sehnal tanečníka a už to bylo. Začala jsem tančit latinu, a od té doby vířim ve víru hudby na vozíku.

Umíte popsat, co zažíváte během tancování?

Tanec je pro mě dar a pohoda. Vozík mi umožňuje pohyb v s hudbou v prostoru a nic mě neomezuje v tom, aby rytmus řídil mé tělo. V párovém tanci je samozřejmě důležitá souhra v páru a je daná choreografie, ale i tak se člověk může a musí vést rytmem. Je to zároveň dřina, protože člověk se opravdu jenom nevozí, ale je to krásné.

Tanec Marcely Řasové s partnerem Janem Beránkem na Prague 2022 Para Dance Sport European Championship.

Přibližte prosím tanec na vozíku jako sport.

Tanec na vozíku je jako normální tanec až na to že máme místo nohou kolečka. Soutěží se vždy v pěti tancích jako v soutěžích zdravých tanečníků, a to jak v latině tak ve standardu.

Jaká prostorová specifika vyžaduje tanec na vozíku? A jaký vozík se hodí?

Tančit se dá kdekoli. Je samozřejmě dobré mít více prostoru, zvláště pro párový tanec. Ale řekla bych, že když chce člověk tančit ani menší prostor mu v tom nezabrání. Záleží i na povrchu. Na koberci se moc dobře netančí. Vždy je lepší hladký povrch. Tančit se dá na jakémkoli vozíku. Je samozřejmě lepší, když je to aktivní vozík, a ještě lepší, když je taneční. Na soutěži v Praze tančili i lidé na vozíku tenisovém a florbalovém.

Marcela Řasová na evropské scéně: letošní Prague 2022 Para Dance Sport European Championship.

Jak funguje tanec v rámci SKV?

Sportovní klub vozíčkářů organizuje mnoho aktivit a má mnoho sportovních klubů. Jedním z nich je i Taneční klub, který se věnuje nejen modernímu tanci, street dance, ale i společenskému tanci. Pořádá jednou týdně Kurz společenských tanců pod vedení Vítězslava Rázka a podporuje taneční páry v jejich snažení.

Co když chci začít s tancem na vozíku a nevím jak na to?

Přijďte si zatančit na Kroužek společenských tanců v Praze. Je to úžasná zkušenost a nezapomenutelný zážitek. Jste ve společnosti skvělých lidí a nejen lektor, ale i hudba vás budou vést v tanci. Další Kroužek společenských tanců je v Liberci a my s mým tanečním partnerem chceme další otevřít v Říčanech. Bližší informace vám dá Martina Henrichová, která vede Taneční oddíl SKV.

(pozn. red. přímý kontakt na Martinu Henrichovou: 774 911 864, henrichova@skvpraha.org, tanec@skvpraha.org)

Zasloužená odměna za veškerou dřinu.

Foto: archiv Marcely Řasové

Video: YouTube kanál SKV (Sportovní klub vozíčkářů) Praha https://www.youtube.com/c/SkvprahaOrg (děkujeme!)

Rozhovor vedl: Jan Spěváček