Marek Jonczy: Peer mentor je především vzor

Marku, odkud vlastně pocházíš a kde jsou Tvé kořeny? Jsi Pražák?

S těmi kořeny je to u mě složitější. Díky tomu, že byl můj táta většinu života farář, jsem nikde tak úplně zakořenit nestihnul. Narodil jsem se v Havířově na severní Moravě, ale velmi záhy jsme se stěhovali do Brna na jeho první štaci, kde jsem stačil začít chodit půl roku do první třídy, abychom se vzápětí stěhovali do Znojma. Tady jsem prožil moc fajn dětská léta, ale konec základní školy a střední školu jsem si už pro změnu prožil ve Frýdku-Místku. Nakonec jsem skončil v Olomouci, odkud jsem se po nějakém čase přesunul studovat do Prahy, a tady žiju a pracuji do teď. Někdo by si mohl myslet, že šlo o překotné dětství, já na to ale vlastně docela rád vzpomínám. Opravdová kamarádství přetrvávají dodnes a já jsem rád, že se mám kam vracet. 

Za to, že Marek zakotvil v CZEPA, musí celá organizace poděkovat i jeho manželce. Děkujeme!

Jak ses vlastně ocitl v CZEPA?

Docela jednoduše. Po 10 letech v předchozí práci jsem začal cítit, že už nemám moc co nabídnout. Všechny nápady byly většinou úspěšně realizovány. Měl jsem za to, že se objevuje nová čerstvá krev, která by mohla moji práci převzít, a já se musel posunout o kus dál. Začal jsem úplně normálně projíždět různé pracovní nabídky a hledal, co by mě mohlo bavit. Nakonec mi moje žena podstrčila zajímavý inzerát, který mě díky neznalosti tématu nejdříve vyděsil, ale na druhou stranu velmi zaujal. V životě jsem udělal i pár dobrých rozhodnutí a přihlásit se do výběrového řízení na pozici koordinátora projektu Peer mentoring bylo určitě jedno z nich. Práci v CZEPA si opravdu užívám. Mám skvělé spolupracovníky, se kterými můžu pracovat na krásném smysluplném projektu. Baví mě i celá organizace, která má silný tah na branku – a je vidět, že chce pořád růst a posouvat se, což je i pro mě skvělý motor. 

Jsi koordinátorem projektu a sociální služby Peer mentoring – co vše Tvá práce obnáší?

Na první místě se jako manažer služby snažím svým spolupracovníkům vytvořit takové prostředí, aby v něm byli rádi, aby věděli, že jim někdo v jejich nelehké práci „kreje“ záda a snaží se je maximálně podporovat. S tím samozřejmě souvisí i spousta nepopulární, ale nutné práce jako administrativa, příprava mezd, cestovného, kontrola správného vykazování práce… Na druhou stranu je zde i spoustu zajímavé přímé práce. S peery se pravidelně potkávám formou pravidelných  intervizí, supervizí, školení nebo tmelících víkendů, kterým říkáme teambuildingy. No a protože jsem taky ještě sociální pracovník, tak s kolegyní Lucii řešíme jednotlivé klientské případy, které potom našim peerům přerozdělujeme, a to je další zajímavá pracovní část. Hovořit s klienty, zjišťovat, co potřebují a v čem jim naše služba může pomoci. 

Máš kolem sebe patnáct peer mentorů. Poslouchají Tě na slovo?

Vnímám, že máme opravdu skvělý tým peer mentorů, kde všem jde o stejnou věc, a to je pomoc lidem, kteří se dostanou do tíživé situace, stejně jako se do ní před léty dostali naši peer mentoři. Proto si myslím, že výraz „poslouchat na slovo“ v tomto typu práce nemá zas až takové opodstatnění. Určitě jsou momenty technického charakteru, které se musí tzv. nařídit, ale vše ostatní vnímám spíše jako pozitivní komunikaci, která vždy vede k dobrání se společného cíle. 

Marek Jonczy v zasedačce CZEPA obklopen částí svých peer mentorů.

V čem si myslíš, že je Peer mentoring jedinečný?

V osobních zkušenostech jednotlivých peer mentorů. Jedna věc je určitě odborný výcvik, který je nedílnou součásti procesu stát se peer mentorem, ale není-li v životě peera odžitá osobní zkušenost, pak si myslím, že se dobrým peerem stát nemůže. Peer mentora vnímám v první fázi jako vzor, který když se potkává s novým vozíčkářem, tak na něm musí být na první pohled znát i určitá míra sebejistoty, že on to taky zvládl a zvládá. A koneckonců vidíme to i v praxi, že se jedná o základní kámen úspěchu, na který pak lze dobře navazovat další smysluplnou práci s klientem. Jsem moc rád, že přesně toto ve svých peer mentorech vidím.   

Co se v poslední době projektu povedlo?

Nejzásadnějším úspěchem je bezpochyby registrace peer mentoringu do rodiny sociálních služeb. Je potřeba si uvědomit, že doposavad v ČR nebyla ani jedna sociální služba takového charakteru. Asi si dokážete představit, jak obtížný celý proces byl. Ale díky skvělému týmu v CZEPA se nám službu nejen podařilo registrovat, ale také jí prosadit  v síti finančně podporovaných služeb na celostátní úrovni. 

Máš nějaké vize do budoucna, chceš projekt ještě někam rozvinout či posunout?

Vize a nápady určitě jsou. Přicházejí postupně s tím, jak se i já učím novým věcem, ze života lidí na vozíku. V současné situaci znovu přemýšlíme o rozšíření týmu peer mentorů, protože jsou stále ještě některé oblasti republiky, které nemáme pokryty tak, jak bychom si představovali. Na začátku roku budeme přecházet pod nový software, který by nám měl ulehčit práci v rámci výkaznictví naši práce, což se budeme  muset všichni naučit a dostat pod kůži. Rádi bychom také v příštím roce utvrdili a možná i lehce rozvinuli práci peer mentorů v jednotlivých rehabilitačních ústavech.

Pokud si to dobře pamatuju, v rámci CZEPA ses etabloval i jako kameraman či střihač, nebo se mi to jenom zdá?

No, vlastně ano. Není to ale nic, co by mi vadilo, naopak. Ke kameře a videu jsem vždycky měl blízko, takže jsem docela nadšen, že i tento svůj koníček mohu v CZEPA rozvíjet a uplatnit. Podařilo se nám vybudovat takové malé studio, kde v současné době děláme live přenosy našich webinářů, které pak následně zpracovávám také do archivu pro náš YouTube kanál. I tady ale cítím možnost rozvoje a další zajímavé videotvorby, které budu určitě rád součástí.

Po práci to Marek umí pořádně rozbalit na vystoupeních Maranatha Gospel Choir.

Co bys chtěl vzkázat čtenářům Vozejkova?

Aby určitě zavítali na stránky naší služby www.peermentor.cz. Nejen, že budou mít možnost ještě více a lépe porozumět tomu o čem je vlastně peer mentoring, ale také trošku poznat naše peery a peerky. Budu zároveň určitě moc rád, když nás případně doporučí někomu o kom ví, že by takovou službu potřeboval. Mít u sebe někoho zkušeného, o koho se mohu ve své nové životní situaci opřít, je opravdu skvělá příležitost.

Foto: archiv Marka Jonczyho

Rozhovor vedl: Jan Spěváček