Martina Henrichová: Tanec je o vnitřním prožitku
Kdy jste začala tančit? Vzpomenete si?
Bylo mi devět let, když mi sestra doporučila známou plzeňskou taneční skupinu Storm, kam tehdy chodila její kamarádka. Nejdřív jsem byla dost dřevo, nebyla jsem schopná napočítat osm dob, tak mě doma nutili ťukat si do rytmu na dřevěné paličky. Ale všechno se dá naučit, právě na počítání a rytmiku dost dbám, což mohou moji tanečníci potvrdit. Tanec jsem si brzy oblíbila a byla jsem velký dříč, takže pokroky se pomalu začaly dostavovat.
MFF Karlovy Vary 2022 – Marcela Řasová a Jan Beránek (foto: Eva Kořínková)
Věříte na to, že člověk je spojení duše a těla? A pokud ano, jak Vaše duše prožívá tanec, jak se při něm cítí?
Já moc na nějaké duchovní a ezoterické věci nevěřím. Pokud ale můžeme duši přirovnat k nějakému vnitřnímu prožívání, pak tanec je hodně o vnitřním prožitku a emocích. Při tanci se dokážu oprostit od okolního světa, odreagovat se od běžných problémů. Tanec je výborným prostředkem seberealizace, vyjádřením emocí a lidé při něm často odhazují zábrany.
Vnímáte, že Vás tanec doprovází i ve chvílích, kdy netancujete? Například při zaslechnutí písně v rádiu apod.?
Hudbu mám neodmyslitelně spojenou s tancem. Pokud slyším novou zajímavou písničkou, často si hned představuji, jaká by se na ni hodila choreografie. A často je to právě první hudba, která mě k novému dílu inspiruje.
Tanec a znalost svého těla a fungování svalů mi ale pomohly a pomáhají i při rehabilitaci. Po úrazu mi fyzioterapeuti často říkali, že se jednotlivé cviky učím a chápu mnohem rychleji než ostatní právě díky tomu, že mám dobré povědomí o fungování těla. I pohybová paměť a koordinace se dá totiž vycvičit a hned tak se neztratí.
Taneční soustředění SKV Praha 2021 (foto: archiv Martiny Henrichové)
Zkuste mi jako laikovi vysvětlit, na co vše musí myslet choreograf. Je to něco jako režisér?
Ano, myslím, že by se to dalo takto přirovnat. Já například, když stavím novou choreografii, vybírám hudbu, snažím se, aby choreografie měla vždy nějaký děj nebo aspoň téma. Snažím se, aby měla nějakou koncepci – úvod, gradaci, závěr. Do hromadných vystoupení ráda zapojuji nejen unisono tanec, ale také například partneřinu, sólové části či improvizaci. Třešnička na závěr je pak výběr kostýmů tak, aby s celým konceptem korespondovaly. V soutěžním tanci je to trochu jiné, tam jsou kroky přesně stanovené a důležitější je technické provedení.
Máte prosím zmapováno, kolik lidí se věnuje tanci na vozíku u nás? A světově?
Co se týče sportovního tance, jsou to celkem jednoduché počty, protože tomu se v České republice zatím věnuje pouze náš Sportovní klub vozíčkářů Praha. Máme dva taneční páry (vozíčkářka + zdravý tanečník) a tři single tanečnice na vozíčku. V tanečním oddílu máme pak v současnosti cekem 17 členů na vozíku, z nichž většina se tanci věnuje rekreačně. Pak existuje v Čechách ještě několik dalších uskupení, která se věnují rekreačnímu tanci na vozíku, např. V Ostravě, Olomouci, Brně, ale dovoluji si odhadovat, že celkový počet tančících vozíčkářů v Čechách nebude o moc výš než stovka.
Na vysoké úrovní je tanec na vozíku hned u našich sousedů, na Slovensku, kteří se mu věnují již více než 25 let. Se slovenskými kolegy úzce spolupracujeme, například na konci března pořádáme jedno z pravidelných víkendových soustředění pod vedením trojnásobného mistra světa v Para Dance, slovenského trenéra, choreografa a tanečníka Petera Vidašiče. Na toto soustředění jsou zváni vozíčkáři i chodící tanečníci a budeme rádi, když se nám přihlásí i noví zájemci.
Z dalších evropských zemí má velké zastoupení tanečníků na vozíku například Ukrajina, ze světových můžeme zmínit například Jižní Koreu.
Týden tance v Parapleti 2021 (foto: archiv Martiny Henrichové)
Čeho všeho lze, kromě dobrého pocitu, dosáhnout při tanci na vozíku? V českém, evropském či světovém formátu
Sportovnímu klubu vozíčkářů Praha společně s Czech Para Dance Sport SUT se za pouhé tři roky podařilo vychovat tři soutěžní páry a několik single tanečnic. Velkou zásluhu na tom má profesionální lektor a mistr ČR ve sportovním tanci Vítězslav Rázek, který svaz Para Dance založil a organizoval zde i vůbec první soutěže v tanečním sportu na vozíku. Dosud největším úspěchem bylo loňské mistrovství Evropy Para Dance Sport za účasti 72 tanečníků z patnácti zemí Evropy a Blízkého Východu. Naše taneční páry se během pouhého půl roku vypracovaly tak, že pouze v loňském roce absolvovaly celkem šest mezinárodních šampionátů a máme dokonce mistry ČR v latinskoamerických i standardních tancích.
Letos nás čeká také několik mezinárodních soutěží, hned na začátku dubna se náš tým chystá do Nizozemí, v červnu pak do Polska a v září na Slovensko.
Pokud bych se chtěl zapojit do Vašich tanečních oddílů, co pro to mám udělat?
Naše akce jsou otevřené všem tanečníkům s hendikepem, ale i těm bez něho, kteří si chtějí vyzkoušet tanec s vozíčkáři, ať už na rekreační či soutěžní úrovni. V současnosti probíhá náš kurz společenských tanců pod vedením profesionálního lektora Vítězslava Rázka, na konci března se bude konat již zmíněné víkendové soustředění. Na jaře plánujeme např. minikurz s lektorkou Lenkou Peške, v létě pak pobytové taneční kurzy, např. v Centru Paraple. Na všechny naše akce se můžete přihlásit prostřednictvím e-mailu: tanec@skvpraha.org
Více informací o našich aktivitách najdete na našem webu: https://www.skvpraha.org/sporty/tanec/
Mistrovství Evropy Para Dance 2022 (foto: Taneční svět)
Máte nějaké poselství pro čtenáře Vozejkova?
Doufáme, že tímto článkem oslovíme nové zájemce o tanec, ať už z řad hendikepovaných či zdravých tanečníků. V současnosti společně s Czech Para Dance Sport SUT rozšiřujeme náš tým soutěžních tanečníků. Celkově máme převahu tanečnic, takže by se nám k našim vozíčkářkám hodili zkušení chodící tanečníci. Zároveň bychom chtěli ukázat, že i pro muže na vozíku může být tanec velmi atraktivní a fyzicky náročná aktivita. Nespecializujeme se ale pouze na soutěžní tanec, naše kurzy jsou otevřeny i pro úplné začátečníky a rádi bychom radost z tance zprostředkovali co nejvíce vozíčkářům či jinak hendikepovaným také na rekreační úrovni.
Foto: archiv Martiny Henrichové, Eva Kořínková, Taneční svět
Rozhovor vedl: Jan Spěváček
