Michaela Arientová: Energie je u fundraisera základ
Paní Arientová, známe se tak trochu pracovně – a vyzařuje z Vás vždy dobrá energie. Kde se bere? Máte ji automaticky řekněme od přírody, nebo ji musíte někde těžit jako třeba bitcoiny?
Myslím, že od přírody. Navíc, podle mého názoru je energie u fundraisera základ. Práce fundraisera spočívá v budování důvěry a vztahů s potenciálními dárci a sponzory, stejně jako v organizování a vedení fundraisingových kampaní. Pro úspěch v této oblasti je nezbytná silná vůle, zapálení a nadšení, vytrvalost a odhodlání.
Obligátní připínání knoflíku!
Velmi mě zaujalo na Vašem profilu na LinkedIn, cituji – „Na rodičovské dovolené jsem získala novou perspektivu (...)“. Co to bylo za perspektivu, bylo to něco jako obrácení apoštola Pavla v Damašku?
Po návratu z rodičovské dovolené jsem se rozhodla znovu vstoupit do světa profesionálního brand managementu. Avšak během pohovorů jsem si uvědomila, že mé priority se změnily. Už nechci věnovat práci tolik času jako dříve, protože moji synové jsou pro mě nyní na prvním místě. Toto uvědomění mě přivedlo k zamyšlení nad dalším směrováním mojí kariéry. Napadlo mě, že bych mohla využít svých schopností k získávání finančních prostředků pro dobročinné účely, které by pomohly těm, kteří neměli tolik štěstí jako já. Rozhodla jsem se proto hledat pracovní příležitost v neziskovém sektoru, v domnění, že mi taková práce přinese vyváženější životní styl a více času pro rodinu.
Po této změně perspektivy jste spjatá již jen de facto s organizací ParaCENTRUM Fenix. Jakým způsobem jste se do ní dostala?
V době, kdy jsem hledala pracovní příležitost, která by mi umožnila využít své dosavadní zkušenosti a zároveň mi dala možnost podílet se na pomoci druhým, narazila jsem na inzerát na pozici fundraisera v ParaCENTRU Fenix. Po odeslání životopisu jsem absolvovala úspěšný pohovor a již tři roky v této organizaci působím.
Michaela Arientová u hvězdárny na Kraví Hoře v Brně v doprovodu milých dobrovolníků.
Váš fundraisingový a PR tým čítá 6 lidí. Je to hodně, nebo málo? A jak je těžké v dnešní době shánět peníze pro nezisk? A je to těžší než dříve?
Jsem hrdá na to, že jako nezisková organizace jsme konečně vytvořili PR tým a ustálili fundraisingový tým. Teď nás čeká koordinace a nasměrování obou týmů, a já osobně se těším na výsledky. Vzhledem k finanční situaci Fenixu si uvědomuji, že to nebude jednoduché a úspěch nepřijde ihned. Avšak věřím, že s maximálním úsilím časem budeme sklízet plody naší práce. Osobně si myslím, že šest členů týmu je pro naši organizaci ideální.
Nepovažuji shánění finančních prostředků pro neziskovou organizaci za jednoduché, ale ani za těžší než dříve. Klíčovou roli určitě hraje pravidelná a efektivní komunikace s dárci, budování dlouhodobých vztahů a transparentnost. Ukázat dárcům, jaké jsou cíle a jak budou jejich finanční prostředky pomáhat.
Na vašem webu stojí tato slova: „Jsme jediným centrem komplexní péče pro osoby se získaným poškozením míchy na Moravě a díky celému týmu s mottem „Roztáčíme život naplno!“ jsme průvodcem na cestě k aktivnímu a plnohodnotnému životu.“ Jste opravdu jediní na Moravě?
Ano, centra takového druhu jsou v republice dvě. Druhé je v Praze.
Pojďte se podívat trochu do budoucnosti. Jak, případně kde byste ráda viděla ParaCENTRUM Fenix třeba v roce 2050?
Velmi bych si přála, aby se naše organizace do roku 2050 stala významnou neziskovou institucí, která může pomoci mnohem většímu počtu klientů. Naše ambice zahrnují rozšíření týmu a nabízených služeb. Intenzivně pracujeme na vytvoření nového Centra rehabilitačních a sociálních služeb, které by v budoucnu mohlo poskytovat ubytovací kapacity a podporu lidem po poškození míchy, jimž aktuálně chybí potřebné informace a služby.
Práce dovede fundraisera leckdy i do Dobrého rána.
Myslíte, že se dobře doplňujete jako organizace např. s CZEPA či Centrem Paraple? Víte o sobě, spolupracujete spolu?
Všichni tři jsme součástí skupiny terciální péče. Jezdíme na setkání, domlouváme se na tématech, která chceme přednést na ministerstva a podobně. Společně diskutujeme legislativu. Individuálně mnohdy spolupracujeme i na úrovni klientské. Někteří naši klienti využívají služeb všech tří organizací.
Zaslechl jsem – tamtamy z Brna jsou dobře slyšet – že se budou roztáčet kola pro Fenix! O co prosím půjde?
Roztoč kola pro Fenix je charitativní virtuální závod, který se uskuteční 15.–29. června 2024. Výtěžek ze startovného poputuje na dofinancování fyzioterapie našich klientů po poškození míchy. Můžete jezdit na kole, koloběžce, rotopedu, na bruslích, handbiku, vozíku s přídavnými kolečky nebo běhat za kočárkem. Závodit můžete sami, v týmu, s kamarády nebo s rodinou, kdykoliv a kdekoliv. Svůj výkon si změříte prostřednictvím své oblíbené aplikace a ten pak vložíte do výsledkového systému časomíry IronTime pomocí odkazu, který obdržíte před závodem. Vítězové jednotlivých kategorií, kteří najedou během celého závodu nejvíce kilometrů, získají zajímavé ceny od našich sponzorů. Určitě se přihlaste. Budeme se na vás těšit.
Doporučte nám Vaši oblíbenou knihu, milovanou píseň a srdcový film.
V posledních letech jsem měla jen málo času na čtení knih, protože většinu svého volného času trávím s mými syny, zpíváme si společně a každou sobotu trávíme filmovým večerem, takže mohu každému doporučit spoustu animovaných filmů.
Michaela Arientová a „A co vy?“.
V rámci své činnosti se CZEPA snaží o zlepšování české legislativy směrem k vozíčkářům. Máte pro nás nějaký aktuální podnět, co by dle Vás chtělo popostrčit?
Tak na to by vám konkrétně odpověděli naši sociální pracovníci. Vím, že by se měla zrušit vratka DPH u pořízených automobilů pro osoby se zdravotním postižením. Kdyby vrácení daně bylo zachováno byla bych ráda. Nebudu asi sama. Na Fenixu pak nyní řešíme třeba poměr zaměstnávání osob se zdravotním postižením. Chceme, aby byl zaměstnavatel odměňován spíše proporcionálně za každého jednotlivého zaměstnance než plošně.
Chtěla byste něco vzkázat čtenářům Vozejkova?
Čtenářům Vozejkova přeji plnou náruč inspirativních příběhů a příležitostí, které jim rozšíří obzory a otevřou nové možnosti k aktivnímu a plnohodnotnému životu.
Foto: archiv Michaely Arientové
Rozhovor vedl: Jan Spěváček