Michaela Kroupová: Umění života aneb Život je umění

S Vaší tvorbou jsem se setkal na Facebooku. Zaujala mne svou bezprostředností a dá se říci i barevností. Jak jste se k „rekonstruování“ fotografií dostala a jak vlastně probíhá?
Ke své tvorbě jsem se dostala přibližně před rokem, kdy jsem si od své sestry občas půjčila její iPad. Postupem času jsem zjistila, že mi tato činnost přináší radost a možnost rozvíjet se dalším směrem, načež jsem na Vánoce obdržela své vlastní zařízení. Od té doby je to má nejoblíbenější kratochvíle a do dnešního dne jsem vytvořila více než 60 rekonstrukcí.
Tvorbu rekonstrukcí jsem si rozdělila na tři fáze. Nejprve si co nejpřesněji podle fotografie obkreslím obrys. Následně obrys vybarvím, načež se vždy rozhoduji, zda se chci co nejvíce přiblížit reálné podobě, nebo popustím uzdu své vlastní fantazii, avšak často volím i kombinaci těchto dvou způsobů. Třetí a poslední fází je stínování. To je dle mého na celém procesu nejdůležitější, jelikož pak celá kresba „prokoukne“ a působí celistvě. Stínování se ale nehodí vždycky a všude. Například, když jsem kreslila Simpsonovy, z jejíchž kreslení mám i video na YouTube, tak jsem nestínovala, jelikož samotný seriál stínovaný není, a tudíž se to dle mého v tom případě nehodí.

Zmíněné video Michaely Kroupové o „nevystínované“ rodině Simpsonových.

Máte nějaké umělecké plány či sny? Je podle Vás reálné se vlastní grafickou tvorbou jednou živit?
Jsem součástí hudební skupiny The Tap Tap a baví mě vlastně cokoliv, co se nějakým způsobem týká hudby. Proto bych se v této skupině ráda prosadila a byla jejím kladným a doufám, že i obohacujícím článkem. Dalším mým velkým snem už od dětství je složit, nahrát a mít klip ke své vlastní písničce, případně nahrát cover s klipem. Další mé přání je spojeno s koníčkem, o kterém jsem se ještě nezmínila, a to je focení. Toto přání se dá rozdělit do dvou odlišných. Moc ráda amatérsky fotím na iPhone 12 mini a upravuji fotky na iPadu Pro pro své přátele a známé, tak doufám, že je to stále, nebo ještě dlouho bude bavit a přinášet radost, stejně jako mně to pro ně tvořit. Do budoucna bych své schopnosti ráda posunula dále a zkusila si pořídit kvalitní fotoaparát a učit se fotit pomocí něho. Druhá část tohoto přání se týká toho, že bych se já sama ráda nechala fotit v různých fotoateliérech, nebo na jakýchkoliv potřebných a vhodných místech. Dvě takové zkušenosti už mám za sebou a další mne brzy čeká. Tato focení by však měla mít dobročinný účinek, mělo by se jednat o různá charitativní focení, zkrátka něco, co pomůže.
Možností, jak bych se ráda věnovala své grafické tvorbě mám v hlavě několik. V minulosti jsem už zkoušela oslovit několik knižních nakladatelství, avšak s neúspěchem. Do budoucna bych ale znovu ráda zkusila štěstí. Další variantou je plně se tomu věnovat „na vlastní pěst“, nebo pouze při své vysněné sociální, nebo speciálněpedagogické práci s různými klienty, ale především s dětmi.

S jak velkými dětmi byste nejraděj pracovala?
Zhruba od druhého stupně základní školy se zajímám o děti s poruchou autistického spektra (PAS). Na střední škole jsem k tomuto tématu směřovala mnoho svých referátů a prezentací a také jsem s dobrovolnicí z tranzitního programu své střední školy navštívila Nautis, který mi umožnil získat nějakou praxi a vidět, jak probíhá jeden den v takovém zařízení s touto klientelou. Ve třetím ročníku střední školy jsem také absolvovala zhruba čtrnáctidenní odbornou praxi ve speciální školce, kam docházely děti především s PAS, ADHD, nebo kombinovaným postižením, což mě obohatilo o mnohé praktické zkušenosti. pro samovzdělávání v tomto oboru mi pomáhaly a stále pomáhají krátké dokumenty z cyklu Život dětem, nebo také Šance dětem, jejíž kanál můžete najít na YouTube.

Příběh Zity, dívky s autismem. Dětem s autismem se Michaela Kroupové hodlá v budoucnu věnovat.

Jak trávíte letošní léto? Máte nějaký super zážitek, o který se s námi podělíte?
O letošních prázdninách jsem se svým otcem a sestrou navštívila Itálii, a to konkrétně Řím, další den Benátky – a ten samý den jsme z Benátek pluli lodí na pár dní do Chorvatska do kempu u moře, u kterého se nachází i speciální sedátko pro snadný přesun do moře a z něj. Všechny lokality byly nádherné, ale v případě Říma by se hodilo zmínit navštívené památky, které jsou s doprovodem vhodné i pro vozíčkáře – Fontana di Trevi, Pantheon, Piazza Navona, Fontána čtyř řek a k mému překvapení také Koloseum, ve kterém se nachází dokonce i výtah.
Má druhá letošní dovolená se odehrála s matkou, sestrou a babičkou v českých luzích a hájích, a to konkrétně v Jindřichově Hradci, kde se mamce podařilo sehnat apartmán, který je naprosto ideální pro vozíčkáře a chcete-li i několik najednou. Zde jsme navštívili například zoo, nebo město Telč, odkud je také mimo jiné i originální fotka z inzerátu.
Na fotky z těchto dvou a mnoho dalších jiných zážitků a také kreseb se můžete podívat na mém instagramovém profilu @mistkajbc

Ukázka jedné rekonstrukce Michaely Kroupové. (zdroj Facebook Michaely Kroupové)

Jako každý vozíčkář se jistě setkáváte s mnohými omezeními, která Vám ztěžují život. Co by Vám od českých zákonodárců pomohlo ve Vašem životě?
Musím se přiznat, že bych ráda zmínila po zralé úvaze čtyři, dle mého celkem podstatné věci.
První je spíše záležitost z mého dětství. Přála bych si, aby v České republice bylo více volnočasových aktivit, jelikož jsem jako malá i já sama cítila jejich značný nedostatek. Dále bych si přála, aby vozíčkář, který vlastní elektrický vozík měl nárok i na lepší mechanický vozík a ne pouze ten základní. Já sama se mohu uvést jako příklad člověka, co sice potřebuje elektrický vozík, ale pro svůj pohyb využívá i ten mechanický. Na to aby mi vyhovoval, tak mi ten základní nestačí, proto jsme s rodinou museli čerpat z vlastních zdrojů a také mi výrazně pomohly i nadace.
Další mé přání je, aby Česká republika a Praha disponovaly výrazně větším množstvím bezbariérových bytů, aby se dostalo na co nejvíce lidí a snížily se čekací doby.
Posledním přáním je, aby se u nás nacházelo více podniků, barů a zábav přístupných vozíčkářům.

Zaujalo mě, podle posledního přání, že Vám živelnost není cizí. Jaký podnik vhodný pro zábavu vozíčkářů považujete za nejlepší, který jste doposud poznala?
V této otázce asi nedokážu být konkrétní. Obecně tak ale vnímám místa, která jsou pro vozík přístupná, kde je pořádná party hudba, nabídnou vám zde dobré pití a taky si zde i jako vozíčkář dojdete relativně pohodlně na toaletu.

Medailonek Michaely Kroupové (napsaný Michaelou Kroupovou)
Jsem slečna na vozíku. Je mi 21 let a mám dětskou mozkovou obrnu s postižením horních a dolních končetin a vícečetným postižením zraku. Od útlého věku se ráda věnuji kreativním činnostem. Jako malá jsem byla součástí dětského pěveckého sboru Vrabčáci v Jablonci nad Nisou. V současné době jsem jako začátečník součástí hudební skupiny The Tap Tap. Dalšími mými oblíbenými kreativními činnostmi jsou kresba barvami na sklo a pletení bambulkových šál. Mezi mé nejoblíbenější však poslední rok patří právě kreslení pomocí iPadu Pro, Apple Pencil a aplikace Sketchbook.
Přibližně od konce základní školy jsem zatoužila studovat něco, co mi umožní pomáhat lidem. Proto jsem v roce 2017 nastoupila na střední školu do Jedličkova ústavu v Praze, konkrétně na čtyřletý obor s maturitou (sociální činnost), kde jsem také v roce 2021 úspěšně odmaturovala. V minulém školním roce jsem nastoupila na vysokou školu, která však nesplnila má očekávání a jde mimo obor mé vystudované střední školy, kterému bych se chtěla v budoucnu věnovat. Proto jsem se letos rozhodla podat si přihlášku na vyšší odbornou školu na obor sociální pedagogika. Tak doufám, že se na mě „usměje štěstí“.

Přejeme Michaele Kroupové přijetí na vysněný obor a v životě hodně štěstí!

Rozhovor vedl: Jan Spěváček

Foto: archiv Michaely Kroupové

Obrázky: tvorba Michaely Kroupové