Rozhovor: Michaela Marksová-Tominová

Učila jste v Jedličkově ústavu a školách, vzpomínáte na tohle období ráda? Máte nějaký zážitek spojený s „Jedlí“, o který se chcete podělit?

Než jsem v „Jedli“ začala učit, slyšela jsem od mnoha lidí, že je to tam hrozně prima, velmi příjemná atmosféra, a já si vždycky říkala, jestli to trochu nepřehání. A pak, když už jsem tam učila, jsem jim dala 100 % za pravdu. Učila jsem tam 2 dny v týdnu, jeden a půl školního roku.

A ještě jeden zážitek – když jsem jedno pondělí odcházela domů, zazvonil mi hned před Jedlí telefon a jedna novinářka se mě ptala, jestli je pravda, že budu ministryně práce a sociálních věcí, protože dosavadní kandidát z rodinných důvodů odřekl. Byla úplně první, od koho jsem to slyšela, byla jsem velmi překvapená. A ten telefonát mám s „Jedlí“ navždy spojený.

Byla jste ministryní práce a sociálních věcí (od roku 2014 až 2017). Před nástupem do funkce, jak už bylo zmíněno, jste nějakou dobu učila v Jedličkově ústavu a školách, pomohla Vám posléze tato zkušenost na ministerstvu?

Hrozně moc! Nejen, že jsem zblízka poznala svoje studenty a studentky (jako třeba vás) a jejich každodenní problémy, ale jeden z mých předmětů se jmenoval „sociální politika“. Existovaly k němu nějaké základní osnovy, ale žádné materiály, takže jsem si musela všechno sama najít a studijní materiály všem studentům a studentkám tisknout. A díky tomu jsem se sama naučila všechno o nejrůznějších sociálních dávkách, důchodovém a sociálním pojištění, odvodech z platů a mezd a podobně. To se mi pak na ministerstvu velmi, ale velmi hodilo!

Coby ministryně ve vládě Bohuslava Sobotky.

Je něco, na co jste hrdá, že se Vám na ministerstvu za dobu Vašeho působení podařilo zlepšit pro zdravotně postižené? A co se vám naopak nepodařilo?

Zlepšil se systém příspěvku na péči, navýšil se a nastavila se jeho automatická valorizace, zavedli jsme dlouhodobé ošetřovné a zvýšili se různé další dávky. Většinou každé navýšení byl velký boj s tehdejším ministrem financí Andrejem Babišem, ale nakonec zájem zdravotně postižených vždycky vyhrál. Upřímně řečeno – už si ty jednotlivé věci a detaily moc nepamatuji.
Nepodařilo se nám dotáhnout do konce zákonné zakotvení asistenčních psů, protože to vyžadovalo spolupráci dalších resortů, a to je vždycky velmi komplikované. A nepodařilo se změnit systém lékařské posudkové služby směrem ke zlepšení služeb pro lidi, kteří to potřebují. Také zatím nemáme pátý stupeň postižení, o tom se teď velmi diskutuje, a je nutné zvýšit počet placených asistenčních hodin.

Myslím, že je problém, že agenda práce a sociálních věcí je v jednom resortu. Je toho pak příliš mnoho, z různých oblastí. Pokud se pamatuji, ve většině starých členských zemí EU mají ministerstva dvě.

Lákalo by Vás vrátit do vysoké politiky?

Ne, bylo to velmi zajímavé, ale celkem mi to stačilo. Člověk má obličej pořád v médiích, věčně je předmětem nějaké kritiky, pro jedny dělá málo, pro druhé je to moc a stojí to zbytečně moc peněz. Ale stále s politickou sférou pracuji, ve smyslu nejrůznější osvěty a diskusí, je to takový „sociální lobbing“. Političky a politici na všech úrovních jsou pro pozitivní změny nesmírně důležití, nezastupitelní.

Zaměstnávání lidí s handicapem není úplně jednoduché a pro zaměstnavatele zajímavé, i když za to mají různé benefity, pokud nikoho s handicapem nezaměstnají, mají to kompenzovat finančně. Přesto mi nepřipadá, že by to většinu z nich motivovalo. Jak by se podle Vás měla tato část zaměstnanecké politiky řešit, aby to mělo větší efektivitu?

Myslím, že by především měly jít příkladem státní a veřejné instituce. Když jsme za mého působení dělali statistiku ze všech ministerstev, bylo to velmi špatné. Pamatuji si, že na Ministerstvu práce a sociálních věcí jsme se tomu pak aktivně věnovali, abychom počet zaměstnaných lidí s handicapem zvýšili, byť jsme na tom byli ze všech ministerstev nejlépe. Také jsme spolupracovali s jednou organizací, která firmám vysvětluje, jaké výhody to má a jak překonat některé překážky a především předsudky.

Michaela Marksová-Tominová se v době rozhovoru těšila na dovolenou.

Na závěr odlehčenější otázku, na co se v blízké době těšíte?

Na dovolenou s dětmi, která mě teď čeká. Jedeme do Itálie, poležet si u moře a chodit po památkách. Těším se, že si úplně vyčistím hlavu. Budu číst knížky a do mobilu koukat minimálně.

Foto: archiv Michaely Marksové-Tominové 

Rozhovor vedla: Tereza Horváthová