Michal Erbs: Nastavuji pohon individuálně

Michale, jaký je váš životní příběh a co vás v životě formovalo?

Narodil jsem se s diagnózou DMO, nedávali mi moc šancí, měl jsem být jenom ležák. Následovaly roky plné operací a rehabilitací Vojtovou metodou, ale díky tvrdé práci rodiny i mě samotného se mi nakonec povedlo vystudovat elektrotechniku. Dokázal jsem to, na čem jsem roky musel tvrdě pracovat, a nevzdal jsem to. 

Vlastní pohony bylo, je a bude nutné zkoušet sám na sobě. Michal Erbs to ale dělá s velkou radostí. 

Co vás vlastně přivedlo k zájmu o pohony?

Chtěl jsem zkusit něco nového, něco co by mě dostalo i mimo běžné asfaltové cesty a zvětšilo můj akční rádius na víc než 5 km. Nikdy jsem neměl handbike, vyzkoušel jsem ho kvůli kyčlím až jako dospělý – a zjistil jsem, že to není pro mě. Tak jsem bádal na internetu a začal jsem se zajímat o přídavná zařízení na běžný vozík. Tedy nejdřív o handbike k vozíku, manuální a pak s elektromotorem. Také jsem se chtěl pořádně podívat do lesa, to se mi splnilo. 

Najednou se za mnou začali cyklisté na cyklostezkách otáčet spousta z nich už nějaký ten handbike viděla, ale přídavný pohon ještě ne. Je to velká atrakce i pro děti. (smích) Samozřejmě v rámci testování bylo i pár tvrdých nehod, každá nehoda mě posunula dopředu. Hlavně co se týče zkušeností s jízdou. Osobně rád jezdím terénem, protože na asfalt a rovné povrchy jsem byl kvůli vozíku odkázán většinu života. 

Pamatujete si přesně moment, kdy jste se rozhodl, že se chcete věnovat právě vývoji přídavného pohonu?

Chtěl jsem prostě něco s čím bych mohl jezdit. Tím to celé vzniklo, to byl ten první impuls. V ten moment jsem už věděl že handbike pro mě není. Také s pohonem nevzniká takový nápor na záda jako na handbiku. A navíc – dokážu si ho sám odpojit připojit bez pomoci druhé osoby to většinou nejde s handbikem který je nízko nad zemí.

Podívejte se, jak jezdí Páté kolo v terénu.

Jaké byly úplné začátky? 

Začátky byly fakt těžké. Začínal jsem úplně od nuly – s renovací šlapacích přídavných pohonů, s pomocí elektromotorů z druhé ruky, většinou byly zničené různé části jako shnilé nefunkční přehazovačky, vypálené motory, nefunkční baterie, poškozené závity, křivé rámy…

Často se jednalo o různě havarované stroje, kde po havárii vzniklo značné poškození, ale na tom jsem se toho naučil nejvíce. V podstatě jsem si ze šrotů vytvořil pojízdné stroje. Jednalo se hlavně o modely značek Speedy a Stricker. Stricker mě vůbec v mnohém inspiroval, jsou to stroje z Holandska, kde je cyklistika hodně rozšířená. Hlavní problém byl to, jak pohon k vozíku přidělat, respektive jak správně nastavit, aby to bylo optimální z hlediska jízdy. Teprve po tom všem jsem začal zkoušet různé typy pohonů bez příšlapu. Musím ale říct, že nevyvíjím vlastní pohony – dovážím zařízení pohonu z Číny, na kterých poté provádím určité úpravy, tzn. není to mnou vyráběné ani vyvíjené od nuly.

Co vás na tom vlastně nejvíce baví?

Baví mě na tom to spojení mechaniky a elektroniky, vývoj, řešení technických problémů, také práce s lidmi. Snažím se nabídnout individuální přístup, pochopit danou situaci daného člověka. Všichni mohou zdarma pohon vyzkoušet. Nastavuji pohon každému na jejich vozík individuálně – u těch, kteří nejsou schopni přesunu, jinak u těch, kteří to chtějí prostě proto, že se cítí dobře na svém vozíku. Chápu to, sám to znám – na svém vozíku se sám cítím nejlépe. 

Dalším počinem byl elektrický pohon pomocí motorů v zadních kolech u zdravotnického ortopedického kočárku JOSI PRO pro postižené děti, má joystick jako klasický elektrický vozík, akorát ho ovládá doprovod – tedy rodič. Ten je určen i do terénu, tento konkrétní kus jezdil v pohodě na Slovensku v Tatrách.

Michal Erbs se snaží o to, aby jeho pohony umožňovaly vyjet i mimo asfalt.

Máte reakce od uživatelů, které vás potěšili a utvrdil v tom, že vaše činnost má smysl?

Mám pozitivní reakce od lidí, kteří si po letech mohli zajet na houby do lesa, s dětmi na výlet, vzít pohon na dovolenou, do kopců, pokud někdo bydlí třeba na vesnici tak si dát i jízdu terénem. Cílem bylo a je – aby to usnadnilo život lidem na vozíku při běžných činnostech, jako je dojet si na nákup nebo za kamarády, ale třeba i na pivo. (smích) Mám z toho radost když vím že to pomáhá ostatním. 

Technologie jdou neustále dopředu. Jaké trendy a novinky ve světě přídavných pohonů vás nejvíce inspirují, koho třeba sledujete?

Sleduji hodně výrobců jako Triride, PAWS atd. Mezi novinky patří např. elektrický zvedací systém, který přední kolečka vozíku zvedne sám pomocí malého motorku. Motory jsou výkonnější a s nižší spotřebou, takže na jednu baterii ujedou delší vzdálenost. Také vývoj článků do lithiových baterii jde dopředu – to považuji za velmi důležité. Také vývoj z hlediska upínacích systémů k vozíkům, ať už se jedná o centrální uchycení nebo uchycení pomocí bočních ramen. Bohužel ale platí to, že vývoj nejde v této oblasti tak rychle dopředu jako je tomu třeba ve spotřební elektronice. 

Co považujete za největší výzvu v oblasti mobility pro vozíčkáře?

Je prostě skvělé moci si někam sám dojet – ať už autem, vlakem, nebo na pohonu. Být mobilní není pořád lehké, i když překážek hodně ubylo, pořád jich dost zůstává. Já se je snažím řešit právě svým pohonem. Výhodou je, že s pohonem jezdím i ve vlaku nebo MHD – a bez nutnosti ho od vozíku odpojit.

Jaké jsou vaše plány do budoucna? Pracujete na nějakých nových vylepšeních?

Zkouším terénní modely pohonů, ovládání pro kvadruplegiky a ve vývoji mám také nabíječku do auta na 12 V. Další vývoj mám v oblasti elektrifikace pohonu zadních kol u zdravotnických ortopedických kočárků pro děti, které nemohou sedět na běžném invalidním vozíku. 

Chcete něco vzkázat čtenářům Vozejkova?

Nikdy se nevzdávat!

Páté kolo

Pohony pro mechanické invalidní vozíky konstruuje Michal Erbs z Hradce Králové. Univerzální upínací mechanismus pro skládací, ale i pevný rám lze kdykoliv přenastavit. Více např. na Facebooku: https://www.facebook.com/kolo.pate.kolo

Nebuďte páté kolo u vozu... 

Foto: archiv Michala Erbse

Rozhovor vedl: Jan Spěváček