Přidej
příběh
Michal Kosík
12.11.2022 | redakce VOZEJKOV

Michal Kosík: Kosí kopce úkosem

Zdravice Michala Kosíka: „Zdar, jmenuji se Michal Kosík a pocházím z Plzně. Po úrazu páteře jsem na vozíku. Jsem poloprofesionální biker a jezdím gravity disciplíny. Podílím se na vývoji jízdních kol pro handicapované a snažím se žít, jako by mi nic nebylo.“

Jste známý jako neohrožený sjížděč všemožných kopců a terénů. Pořád Vás to i po těch letech baví a máte ještě nějaké výzvy?

Ano? Sjížděč? (smích) Napůl mě to živí a pořád baví, to nepochybně. Je to pro mě životní styl. Komunita lidí, cestování, přátelé, kamarádi, to se vždy nějaká ta výzva objeví sama. Tento sport mi hodně vzal, ale na druhou stranu taky hodně dal.  A to co mi dal, převládá nad tím, co si vzal.

Michal Kosík je v terénu...

(Pozn. red. Tato fotka byla tak drastická, že jsme ji (abyste rozhovor vůbec dočetli) museli otočit o 90 stupňů. Sledujte orientaci stromů a... Skutečnou orientaci fotografie uvidíte na konci rozhovoru.) 

Věnoval jste se i vývoji speciálních řekněme vozidel a kol, pořád je co vyvíjet a posouvat i v této oblasti? Nové materiály a vymoženosti, to vše určitě volá po vyzkoušení, že? 

Ano a stále věnuji, To je nekonečný příběh. A pořád by se dalo zkoušet něco nového, právě díky novým materiálům a technologickým postupům jde vše kupředu. Jsem hrozně zvědavý a sleduji novinky ve světě nejen paracyklistiky, ale i vývojáře klasických kol. Takže rozhodně je  kam se posouvat i v této oblasti. Poštěstilo se mi a dostal jsem se k možnosti továrně testovat kola pro výrobce. Což je podle mě veliká věc. To skýtá jisté možnosti, plus náhled do zákulisí. A já moc rád vše, co má kola.

... vždy tak trochu na šikmé ploše...

Musím říct, že Vaše fotky i videa jsou dost pecka, běhá mi při nich mráz po zádech. Vy nemáte strach, pud sebezáchovy, nebo tak něco? 

Strach. Když děláte něco celý život nemůžete z toho mít strach. Strach jako vjem k tomu nepouštím, je třeba mít nějaký respekt, pak zdravý náhled a úsudek. Dnes už jezdím hlavou ne jako před x lety. A hlavně ve videích vidíte pouze řekněme „akci“, ale tomu předchází mnoho úkonů.

... to je pořád nějaký skok sem, skok tam...

Jak byste poradil začínajícím bikerům na handbicích a podobných vozidlech: čím začít a na co si dát pozor?

Hodně záleží jakým způsobem chce daný jedinec jezdit. Jestli jen pro radost, tak je to snadné, kdykoli má chuť tak vyjet a užívat si tu svobodu pohybu. Jestli pro závodní výkon tak to je třeba velmi tvrdě trénovat, a to opravdu tvrdě. To se bavíme o tisících kilometrů ročně. A pak tvrdé disciplíny. Sjezd, freeride, bikeparky. To je třeba si uvědomit, že v těchto disciplínách se docela často padá – a na to je třeba myslet. Takže primárně se je třeba naučit, jak se chová dané kolo a jaké jsou jeho limity, k tomu limit jezdce v rámci handicapu. Pilovat techniku jízdy a zkoušet nové věci, nové traily a další, ale nestačí jen jezdit, musí se rozhodně doplňkově cvičit, rehabilitovat a podobně. Protože ruce nejsou nohy.

... a balanc na hraně únosnosti...

Čím se vlastně živíte v civilním životě a jaké jsou Vaše největší nesportovní radosti?

Pracuji u plzeňské firmy, která se zabývá jakýmikoliv úpravami automobilů pro handicapované. Kromě sportu mi dělá velkou radost cestování. Jezdíme s mojí paní a se psem po světě, spíme v dodávce a objevujeme krásy nejen naší země.

Pak určitě právě „Má paní“. To je podpora, která naplňuje citát „Téměř za každým úspěšným mužem stojí milující žena“. Za mnou milující žena je.

... nicméně s disciplínou, tréninkem a zkušenostmi je pak vždy možné s úsměvem zamávat.

CZEPA se kromě jiného snaží o průběžné změny v legislativě tak, aby se u nás vozíčkářům co nejlépe žilo. Co by pomohlo nejvíce Vám?

Co dělá CZEPA je skvělé! K tomu není třeba rozvíjet debatu, snad jen: jsou to správní lidé na správných místech a patří jim veliké díky za jejich práci. Díky. Nenapadá mě teď konkrétně nic, co by pomohlo mně. Ale všeobecně, když jsme u cyklistiky, myslím, že by pomohlo spolufinancování sportovních  pomůcek. A když ne pro dospělé, tak alespoň pro děti. Myslím, že když jsem byl čerstvě po úraze, tak byla možnost požádat o příspěvek na sportovní pomůcku. Tak jsem získal první kolo, které bylo tak drahé, že bych si ho nikdy nemohl dovolit. A to se netýká jen mě, ale velké většiny, protože se tady bavíme stotisícových částkách. To by podle mě pomohlo v rozvoji sportu handicapovaných. Ovšem chápu, že to je složité, ale hlavně je to na jinou debatu. A já tyhle debaty nerad.

Tak trochu abnormální biking na Klínovci.

Chtěl byste něco vzkázat čtenářům Vozejkova?

Pokud jste dočetli až sem, tak bych vám rád poděkoval. A co bych vzkázal? Určitě: jděte za svými sny. Já to udělal, vystoupil jsem z komfortu a tvrdě šel za svým a povedlo se. Takže dělejte, co vás naplňuje a co vás dělá šťastné. Držte se!

Slibovaná neotočená fotografie.

Foto: archiv Michala Kosíka

YouTube kanál Michala Kosíka: https://www.youtube.com/user/EDA123156468796413

Rozhovor vedl: Jan Spěváček

Přidej komentář
baner-skoda-neridit_550x160_4.png
skoda_handy_banner_550_160_2.jpg