Míša Krunclová: U sportu na věku nezáleží

Představme si, že jsem vozíčkář a rád bych sportoval. Co mi prosím poradíte?
Určitě je mnoho možností, jak se dostat k aktivnímu životu a sportu handicapu navzdory. Příležitostí je po České republice poměrně dost. Nejprve bych se zkusila poohlédnout po okolí, kde žiji. Zjistit si, jaké jsou zde příležitosti a organizace nabízející sport. Každý handicap umožňuje věnovat se jiným aktivitám a určitě je dobré vyzkoušet, co každému sedí. Třeba se i rozhodnout, jestli se sportu věnovat rekreačně či vrcholově. Při rozhodnutí věnovat se soutěžnímu sportu se musí počítat s dojížděním na pravidelné tréninky, tedy najít si klub nedaleko bydliště. Já mám po úraze vážný handicap a částečně i ovlivněnou hybnost rukou. Pro mě proto začátek se sportem byla celkem dlouhá a náročná cesta. Věděla jsem, že sportovat chci, ač všechno bude jinak než před úrazem. Zkoušela jsem a zkoušela a zjistila. Ráda jezdím na handbiku, lyžuji, jezdím vodu. Co je pro mě zásadní, abych mohla sportovat? Skvělí asistenti a dobré speciální sportovní vybavení, a to mám díky našemu klubu zajištěné.
Doporučuji tedy oslovit nějakou neziskovku, která se sportu lidí s handicapem věnuje, různé sporty vyzkoušet a rozhodnout se, co je to pravé. Třeba Sportovní klub vozíčkářů, ve kterém pracuji, nabízí mnoho sportovních aktivit pro lidi z celé republiky. S námi je možné hrát florbal, pinec, vyjet na kola či lyže, potápět se nebo si zatančit.
 
Jakým způsobem se vyvíjí v současné době SKV? Máte pocit, že někam směřuje, případně nabízí některé dříve nevídané aktivity?
Náš klub má sedm sportovních oddílů, tedy sedm různých sportů pro handicapované, kterým se věnujeme na rekreační či vrcholové úrovni. Nemáme v plánu přibírat jiné sporty, ale naší snahou je sport v oddílech držet na kvalitní úrovni tak, aby byl bezpečný a přístupný co nejvíce lidem. Důležité pro nás je, abychom měli dostatek dobrého sportovního vybavení a výborné instruktory, osobní a sportovní asistenty. Ale i přesto, že se nerozšiřujeme, máme stále posun vpřed v naší činnosti, z toho mám velkou radost. Jeden z našich úspěchů je rozvoj společenských tanců ParaDance, které neměly v ČR žádnou tradici – a my se Školou tance pro všechny stáli u jejich rozjezdu. Nyní organizujeme pravidelné kurzy s profíky, organizujeme mezinárodní soutěže a máme výborné taneční páry, které nás jsou schopné reprezentovat na mezinárodních závodech. Také v outdoorovém oddílu vymýšlíme každý rok novinky. Letos to byla týdenní jízda na handbicích Stezkou Českem nebo týdenní sjíždění řeky Soči ve Slovinsku. Velké výzvy, o to větší nadšení z úspěchů a krásná zpětná vazba účastníků na vozíku. I potápěči každý rok navštíví nová místa k netradičním ponorům, letos třeba zavítali do lomu na Slovensku. A nakonec se musím pochlubit našimi soutěžními oddíly. V orienťáku letos díky Janě Kosťové cinkla na MS zlatá a bronzová, florbalisté vybojovali třetí místo v lize florbalu vozíčkářů a ani stolní tenisté se nedrží na zadních příčkách v para lize stolních tenistů. Samozřejmě stále přijímáme nové členy do všech oddílů a rádi i uvítáme v našich řadách nové nadšené osobní a sportovní asistenty.

SKV na divoké vodě a Míša Krunclová v lodi.

Co když ale není motivace? Ne každý má chuť a sílu na sobě pracovat. Rezignace je plíživý a nepříjemný psychický stav…
Motivace? Chuť na sobě pracovat? Nenazvala bych to tak, to by možná odradilo i mě. Život s handicapem je rozhodně těžší, prát se s překážkami, které handicap mnohokrát denně klade do cesty není brnkačka, ale právě sport a aktivní život je podle mě cesta, jak nepodlehnout rezignaci. Vyjet si na handbiku, dostat se do hor, zažívat prohry i výhry na hřišti, to vše vrací pocit normálnosti. Bude to znít moc sluníčkářsky, ale je to tak, díky sportu člověk najde spoustu přátel, nakopne si kondičku psychickou i fyzickou, zažije nezapomenutelné chvíle s rodinou a spousty srandy. Já za sebe hlásím, že bez sportování by mě to nebavilo. Myslím, že podobně to vidí dcera, které se mnou sportuje od mala a vůbec by ji nenapadlo, proč bych na kole či lyžích nejezdila. Máme toho sportovně za námi spolu moc.

Záleží na věku? Máte pocit, že mladší sportovci se chtějí hýbat více než ti dříve narození?
To je myslím milé překvapení, protože mezi našimi sportovci máme poměrně dost lidí staršího věku, kteří nadšeně šlapou na kole či se potápí nebo dělají orienťák. Takže s klidnou duší říkám: Na věku nezáleží.

Báječné a čerstvé video SKV Praha. Pozorný divák spatří i Míšu Krunclovou nadšeně projíždějící bahnem.

Možná by bylo zajímavé našim čtenářům představit, jaké sporty jsou pro lidi na vozíku vůbec přístupné.
To zajímavé je. Vlastně, když jsem se sama dostala na vozík, myslela jsem si, že není možné skoro nic. Ale brzy jsem pochopila, že jak se rozšiřují možnosti sportů u zdravých, tak i možnosti pro handicapované jsou větší. Díky rozvoji sportovních pomůcek a snaze lidem s handicapem sport zpřístupnit je nabídka aplikovaných sportů široká. Mezi oblíbené sporty pro handicapované u nás, jistě krom sportů, které jsem jmenovala ve spojitosti s naším klubem, patří – tenis, kvadru-rugby, boccia, curling, adaptovaná atletika, basket, lukostřelba a pro mě třeba překvapení sportu posledních let – box. Jistě se najde mnoho dalších. Je prostě z čeho vybírat.
Povězte nám, jaký je pro Vás osobně nejkrásnější pocit při sportu, zkuste nám ho prosím popsat.
Někdy zmoknete, na horách mrznete, někdy je přesně počasí, jak si přejete. Někdy je trasa na handbiku moc dlouhá, že vám ruce mohou upadnout, někdy je vyjížďka rovinkou, že si jucháte. Na vodě někdy jedete úsek, z kterého se můžete krásou zbláznit a někdy zase mezi tisíci dalšími vodáky, a to byste nejraději zas „hned dom“. Ráda prožívám všechno, co ke sportu patří! Domů jezdím většinou pěkně ztahaná, ale šťastná.

Míša Krunclová s bodyguardem.

Život vozíčkáře stojí a padá s platnou legislativou. Máte prosím nějaký aktuální postřeh, něco co bychom mohli v rámci CZEPA urgovat dále?
Činnosti CZEPA si vážím. Stále je pro náš kvalitnější život co zlepšovat. Proto jsem ráda, že tu jste. Jistě, je tu ještě mnoho témat, které řešit: bezbariérovost, podpora života lidí v domácím prostředí, dostatek asistence a mnoho dalšího... Za nás, co se týká sportu, určitě by se mi líbila větší podpora státu sportu handicapovaných, ale nejen těch vrcholových sportovců, avšak i těch, kteří zvládnou dělat sportovní aktivity jen rekreačně.

Děkujeme za rozhovor – a ať to jezdí, ať to pluje, ať to lítá!

Kontakty na SKV pro zájemce o sport a tanec: 

• Floorball: Dominika Horáková, Vladimír Mařík, floorball@skvpraha.org
• Orientační závod: Jana Kosťová, Bohuslav Hůlka, orienteering@skvpraha.org
• Stolní tenis: Pavel Fiala, Jan Mrázek, pingpong@skvpraha.org
• Potápění: Tomáš Kratochvíl, potapeni@skvpraha.org
• Lyžování a outdoor: Michaela Krunclová, outdoor@skvpraha.org  
• Tanec: Martina Henrichová, tanec@skvpraha.org 

Tým SKV už se na vás těší na jedné z podobných akcí!

Rozhovor vedl: Jan Spěváček

Foto a video: archiv Michaely Krunclové a SKV