Na práci v Hvězdném bazaru se moc těším. Půjde o kontakt s lidmi, nebudu pracovní sólista, říká Veronika Šimonová

Jak jste se o možnosti práce v Hvězdném bazaru dozvěděla?

Na vozíku jsem kvůli roztroušené skleróze. Lidi s tímto onemocněním sdružuje unie Roska. Tam sledují i vaši činnost a nabídky. Rozeslali pracovní nabídku, tak jsem odpověděla. Inzerát mne zaujal, protože je to týmová práce, v kolektivu.

Máte z něčeho obavy?

Nemám, strašně se těším. Již dříve jsem pracovala na administrativní pozici, ale byla jsem sólistou, žádný kontakt s lidmi. Tady to bude přesně naopak. Jediné, co jsem hodně zvažovala ještě před tím, než jsem na inzerát odpověděla, byla doprava. Nebydlím v Praze a s MHD mám špatné zkušenosti, vícero špatných zkušeností. Ale mám kolem sebe pár hodných lidiček, kteří mi nabídli pomoc. Budou mě vozit autem i s mým asistenčním pejskem.

Proč jste si pořídila asistenčního psa?

No, psa máme vlastně díky synovi. Pejska si moc přál, tak jsem uvažovala, zda mu to splnit a asistenční pes, který by byl kamarádem a pro mě zároveň pomocníkem, se jevil jako nejideálnější. Celý proces trval více jak dva roky. Nejdříve jsem musela na pohovor, zjišťovali moje potřeby. Pak nastal výcvik. Trvá dva roky, ale rok jde o předvýchovu. Pejsek se učí základní povely, nedělat loužičky, až poté začne výcvik mých potřeb. V poslední fázi jsme s fenkou byli týden v tréninkovém bytě a vše dolaďovali.

S čím vším vám pes dokáže pomoci?

Největší pomoc dává už tím, že je. Je to obrovská psychická podpora. Dokáže toho hodně, třeba podat vše co mi upadne. Donese mi telefon, když upadnu já, abych si mohla přivolat pomoc. Je to parťák.

Budete si psa brát i do práce?

Ano. Inuška nemůže být sama, jsme na sebe fixované. Ještě jsme se nikdy nerozdělily a bude tam i pomáhat.

Vím, že je v některých případech přítomnost asistenčního psa problematická. Jaká je vaše zkušenost?

No, zaskočila mě nedostupnost rehabilitace. V žádném rehabilitačním zařízení mě s pejskem nechtějí přijmout. Trošku mě to zaskočilo. Kdybych to věděla dopředu možná bych o všem víc přemýšlela, ale dnes bych Inušku nedala.

Žijete v Neratovicích, jaké možnosti toto město vozíčkářům nabízí?

Bezbariérové je celkem dobře. Jezdím na elektrickém vozíku, který si dost poradí, nájezdy jsou skoro všude. Je to víceméně bez problémů.

Teď, kdy plánujeme dovolené, doporučila byste nějaké místo k návštěvě?

Nejde o místo přímo v Neratovicích, ale ráda a pravidelně jezdím do Jižních Čech, do Apartmánů Pod Lesem. Veškeré zázemí je tam naprosto bezbariérové. Člověk na vozíku se všude dostane, psi jsou také vítáni.

Vzhledem k tomu, že používáte elektrický vozík asi potřebujete maximální bezbariérovost….

No, ještě před třinácti lety jsem chodila. Pak se můj zdravotní stav začal pozvolna zhoršovat. Takže jsme i postupně prováděli různé úpravy. Syn si tak také lépe zvykl na to, že jsem na vozíku, změny neprobíhaly náhle.

Váš syn je tanečník. Zkoušela jste to někdy s ním?

Tanec vozíčkářů se mi moc líbí, ale vždycky jsou tanečníci na mechanickém vozíku. Ten elektrický je takový neohrabaný. I když myslím, že vozíčkáři by se neměli nechat ničím zbrzdit, vozík jim dává možnosti a příležitosti, které by jinak nepoznali. Něco bere, ale i dává.

Zdroj: redakce, foto: Veronika Šimonová