Natálie Hájková Paterová: Žena dvou identit

Natálie, jsi čerstvě po zlomenině nohy, kterou budeš nějakou dobu léčit. Navzdory všemu tomu zmaru, dokážeš v tom najít něco pozitivního?

Ta zlomenina se musela operovat, navíc jsem si zlomila svou jedinou funkční a nosnou končetinu, takže jsem momentálně zcela upoutána na vozík. Tolik k tomu zmaru. Nicméně! Nemocnice je skvělé místo k životu! A proč? Dají vám drogy, dobré drogy, legálně. Což v mém případě znamenalo, že jsem poprvé od porodu spala celou noc. Taky nemusíte vařit. Donesou vám jídlo až do postele – a což je ještě lepší – je to vlastně docela dobré. A můžete se dívat na televizi beztrestně celý den. Celý den! A když máte štěstí na spolubydlícího, můžete dokonce i určit, na co se budete dívat. Pro matku na mateřské je to jako sen, věřte mi. Jo, taky jsem chtěla říct něco o tom, že každý prožitek extrémní bolesti je dobrý, že veškeré lidské štěstí vlastně musí vyvěrat z bolesti, že to člověka učí pokoře a vděčnosti... a tak dále a tak podobně. 

Tvůj dvouletý syn Štěpán začíná okupovat stále větší teritorium. Respektuje maminčina pohybová specifika a nezneužívá jich?

Pořád nemůžu uvěřit tomu, že se dvěma neurotikům (tedy mně a mému muži) mohlo narodit tak klidné, spokojené a věčně vysmáté dítě. Nikdy jsme nezažili například proplakanou noc. Mateřství je pro mě nesmírně těžká zkouška i tak, ale každý den si uvědomuju, že jsme to mohli mít ještě tisíckrát složitější. Takže ne, syn ničeho nezneužívá, naopak, je sám na sebe velmi opatrný a nikam se nevrhá po hlavě. Každou špatnou zkušenost si pamatuje, a není takový blázen jako maminka, aby ji znova prověřoval.

Básnířka Natálie Paterová na fotografii německého fotografa Dirka Skiby.  

Nevytváří tato Tvá unikátní mateřská zkušenost prostor pro případnou třetí českou sbírku? 

Ne, opravdu ne. Jak píše Marie Šťastná ve své sbírce Štěstí jistě přijde: Mateřství není moc hezké. A já nechci psát o tom, v kolika ohledech. A ani nejsem schopna psát o tom, proč mateřství někdy hezké je. 

Žiješ s rodinou v Kolíně. Jak bys zhodnotila Kolín po stránce bezbariérovosti? Musím říct, že mě překvapilo, jak umí být kopcovitý…

A to Kolín není Kutná Hora! To je teprve pošušňáníčko! Takže já říkám - buďme rádi za to, co máme. Mám svoje parkovací místo a autobusovou zastávku před barákem, se všemi taxikáři se už taky docela dobře znám. Vlastně toho moc ke štěstí nepotřebuju. 

Jsi pohybově velmi limitována. Znám osobně (v narážce na to, jak jsem hluchý) rádoby chytré komentáře ve stylu: No jo, buď rád, že to neslyšíš. Setkáváš se někdy s obdobně “potěšujícími” výroky?

Spíš se velmi často – naposled v nemocnici při zmiňované hospitalizaci – setkávám s tím, že když přijde člověk na vozíku s doprovodem, ostatní se automaticky začnou bavit právě s doprovodem, skoro jako by člověk na vozíku neexistoval nebo byl nesvéprávný. Je to opravdu velmi nepříjemný pocit. A v nemocnici bych to nečekala.  

Kdyby ses mohla bez obtíží rozejít, nic Tě nelimitovalo, kam by směřovaly Tvé první kroky? 

Mám na světě dvě milovaná města: Berlín a Kodaň. Do Berlína se pravidelně vracím, v Kodani jsem byla jen jednou, ale okouzlila mě. Třeba právě svým přístupem k hendikepovaným.  

Na závěr Tě poprosím: doporučíš prosím čtenářům Vozejkova nějakou hezkou knihu, kterou jsi v poslední době četla?

Chtěla bych doporučit  „Knížku o Haně“ německé uznávané básnířky Tiny Stroheker (za tuto knihu již v Německu obdržela významnou literární cenu), která nyní vychází v českém překladu v nakladatelství Kalich. Sledovala jsem proces vzniku překladu, jejím překladatelem je můj manžel Jonáš Hájek. Ale nejen proto to byla láska na první pohled, vlastně přečtení. Je to velmi osobitá, mimořádná kniha v mnoha ohledech, mnohovrstevnaté svědectví o životě jedné neobyčejné ženy. Sama autorka v úvodu píše, že jí šlo o „poetický portrét“ její přítelkyně Hany Jüptnerové, která předčasně zemřela v roce 2019. Hana byla odvážná žena, disidentka, „stavitelka mostů“ mezi Čechy a Němci. A to je první úhel pohledu, kterým se dá tato kniha nahlédnout. Tina Stroheker vybrala 67 fotografií z Hanina života a doprovodila je krátkými poetickými texty. Jsou to texty velmi silné, ale zároveň intimní a křehké. Středem pozornosti je opravdu jen a pouze život Hany, Stroheker záměrně nechává vyniknout jeho jedinečnost a upouští od vlastních interpretací viděného. Ovšem není to jen příběh o odvážné disidentce. Je to také příběh o nemožnosti a touze nalézat svou vlastní podstatu, o touze být milován, o neuvěřitelně pevném poutu, které může vzniknout mezi dvěma lidmi. A v neposlední řadě je to příběh o umírání, odvaze vyrovnávat se nejen se ztrátou blízkého člověka, ale také s vlastní konečností. O odvaze s pokorou přijmout vlastní osud. 

Báseň Natálie Paterové ze sbírky Co když (Ostrava: Protimluv, 2019) 

E-shop nakladatelství Protimluv (i se sbírkou Co když): https://protimluv.net/eshop/

Odkaz na knižní tip Natálie Hájkové Paterové: https://www.e-kalich.cz/produkt/knizka-o-hFane

Foto: Dirk Skiba, Jan Spěváček

Rozhovor vedl: Jan Spěváček