Noví lidé v Poradně CZEPA

Bára Sabóová (vedoucí služby OSP) má za sebou desetiletou praxi na Úřadu práce ČR. Je sportovkyně tělem i duší, přičemž si díky sportu vyzkoušela i odvrácenou stranu sportu – na chvíli se ocitla i na vozejku.

Báro, co obnáší vedení služby? Umíš to prosím popsat i laikům?

Určitě ano. Vedení služby je poměrně náročný proces, který zahrnuje nejen práci s klienty, ale především zajištění veškerého zázemí a podmínek pro to, aby služba mohla fungovat efektivně.

Vedení služby je především spousta administrativy, tabulek, dat, jednání, dohledávání, organizace a studia. Je to práce, která zkrátka “nejde moc vidět“. Výsledkem toho všeho je, že má služba peníze na svůj provoz, na kvalitní vzdělávání zaměstnanců, poskytování odborného poradenství a na aktivity, kterými hájíme práva vozíčkářů a usilujeme o legislativní změny v jejich prospěch.

Kromě administrativy vedení zahrnuje i strategické plánování, komunikaci s partnery, sledování financí, přípravu žádostí o dotace či granty. Je třeba zajistit, aby měli sociální pracovníci odpovídající zázemí, aby se mohli neustále vzdělávat, a aby byla služba dostupná a kvalitní.

Hlavním cílem vedení je tedy zajištění stabilní a kvalitní služby pro osoby po poranění míchy, která poskytuje nejen odbornou podporu, ale také usiluje o systémové změny a lepší životní podmínky pro osoby se zdravotním postižením.

Čím přesně ses zabývala na „pracáku“? Co tě přimělo po tolika letech změnit působiště?

Mojí specializací jsou především dávky pomoci v hmotné nouzi. Obecně jsem se ale pohybovala v celém systému dávek. Pro osoby se zdravotním postižením, příspěvku na bydlení, jednala jsem se stovkami klientů v nepříznivé životní situaci atd.

Primárním impulzem pro změnu zaměstnání bylo především sloučení rodiny. S partnerkou máme jedenáctiměsíční chlapečky – dvojčata. (úsměv) Jsem původně z Teplic a ona z Prahy. Chtěla jsem bydlet v Teplicích, ale nabídka CZEPA v odborném sociálním poradenství mě oslovila natolik, že jsem neváhala ani chvíli. Proto, že mám osobní zkušenost s velkým úrazem, kvůli kterému jsem byla téměř půl roku na invalidním vozíku.

Bára Sabóová v CZEPA zhodnocuje i svou zkušenost z vozíku.

Mohla bys nám prosím přiblížit svou zkušenost z vozíku? Co si z ní přinášíš do CZEPA?

No jasně. Dne 2. září 2020, po náročném závodě Spartan, jsem unavená lezla na umělé stěně v Ústí nad Labem. A jak to bývá, nepozornost, chyba a pád z šestimetrové výšky. Strašlivá rána. Tříštivé zlomeniny na všech čtyřech končetinách. Rekonvalescence trvala téměř dva roky.

Z vlastní zkušenosti s půlročním pobytem na invalidním vozíku po úrazu si do své práce v CZEPA přináším cenný osobní vhled – na vozíku schod nepřeskočíš a nájezdová „bezbariérová“ rampa se sklonem 30 % není ani trochu bezbariérová. Díky mému úrazu lépe rozumím výzvám, kterým lidé po poranění míchy čelí – ať už jde o fyzická omezení, potřebu kompenzačních pomůcek, nebo psychickou a sociální adaptaci. Toto mi dává osobní pochopení toho, jak naše podpora může opravdu pomoci.

S jakou vizí do CZEPA přicházíš, co bys ráda realizovala, případně posouvala?

Určitě si velmi si vážím dosavadní spolupráce s Rehabilitačním ústavem Kladruby, která umožňuje poskytovat potřebnou podporu pacientům i jejich rodinám. Ráda bych tuto spolupráci za podpory všech zúčastněných dále rozvíjela a hledala způsoby, jak ji ještě zlepšit. Důležité ale je, zda to vedení i zaměstnanci Kladrub budou vnímat jako přínosné pro všechny zúčastněné. Věřím, že společnými silami můžeme zajistit co nejlepší podporu pro klienty i jejich rodiny.

Současně bych ráda trochu propojila poradnu s naším novým projektem zaměřeným na zaměstnávání osob se zdravotním postižením, který realizujeme s podporou EU. Věřím, že celá řada stávajících uživatelů poradny usiluje o práci, ale naráží na bariéry, které bychom se mohli za podpory projektu snažit odstranit. Jednáme také o posílení týmu o ergoterapeuta. Společně bychom tvořili multidisciplinární tým odborníků, což by nám mohlo otevřít nové možnosti financování a zároveň posílit kapacitu těchto odborníků věnovat se klientům.

Ráda bych také věnovala čas hledání možností dalšího financování pro udržení personálního zajištění naší služby. To nám umožní nejen zvyšovat úroveň poradenství, ale také připravovat se na jednání o legislativních změnách a sledovat nejnovější trendy ve světové péči o osoby po poranění míchy.

V neposlední řadě bych se chtěla věnovat přípravě materiálů pro potenciální dárce, jako jsou přehledné grafy a prezentace, které ukáží dopady naší práce. Chci také oslovit širší veřejnost, třeba pomocí jednoduchých dotazníků, abychom zjistili, co je pro ně důležité a kde vidí největší problémy. Tyto poznatky pak můžeme aplikovat do dalšího rozvoje práce, vzdělávání našeho týmu a dále usilovat o legislativní změny ve prospěch osob po poranění míchy.

Lukáš Burda (sociální pracovník OSP) je absolvent bakalářského studia, ale po dobu studia už sbíral zkušenosti v sociální službě. Ve studiu dále pokračuje, za dva roky bude – když to půjde dobře – magistr. Je členem ochotnického divadelního spolku.

Lukáši, jaký je rozdíl mezi školou a reálnou prací? Je to jiné, než sis představoval?

Hlavní rozdíl, který já osobně vnímám a upřímně se s tím i dost peru, je ten, že se často zdárně zpracovaná teorie dost liší od reálně uskutečňované praxe. V oblasti sociální práce se pohybuji od střední školy, prošel jsem si celkem dost stáží a mám za sebou už i pracovní zkušenosti a vždy se mi potvrdilo to stejné – to, že ne vždy daná teorie odpovídá reálné praxi profesionálů. Možná je to jen můj názor, každopádně při studiu se s tím velmi peru a snažím se na to poukazovat i vyučující. Nicméně, možná je to i tím, že jsem spíše praktik než teoretik…

Co jsi přesně studoval a čím vlastně navazuješ na magistrovi?

Jak už jsem avizoval, v oblasti sociální práce se pohybuji od střední školy, kdy jsem studoval obor „Sociálně-správní činnost“, následně jsem vystudoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy bakalářský obor „Sociální práce“ a nyní pokračuji na navazujícím magisterském programu „Sociální a charitativní práce“ na Husitské teologické fakultě Univerzity Karlovy. 

Momentka z práce – Lukáš Burda poskytuje telefonické poradenství.

Na co se v rámci týmu OSP zaměřuješ, co je tvoje doména?

Snažím se v odborném poradenství poskytovat všem klientům potřebnou podporu a pomoc v jejich životní situaci. V oblasti odborného poradenství jsem úplný nováček, takže si netroufám říct, co je moje doména, učím se od nejlepších a zatím se v tom usazuji, abych byl pro klienty dostatečný profesionál a dokázal se orientovat a pomoci v daných životních situacích a oblastech. Nicméně, pokud bych měl shrnout oblast, se kterou mám největší zkušenost, tak to je oblast příspěvku na péči. 

Jsi ochotnický herec, můžeme tě někde vidět na divadle? A hodí se ti tvá zkušenost z jeviště i v sociální práci?

Ano, diváci mě aktuálně mohou vidět v ochotnickém divadle v Dolních Chabrech, kde nyní působím a podílím se na nové komediální inscenaci „Sardinky na scénu, aneb ještě jednou zezadu“. Pomalu se rýsuje ještě jeden projekt, ale o tom ještě pomlčím a dám zavčasu vědět. 

Zkušenost s divadlem se mi v oblasti sociální práce hodí velmi, a to zejména v oblasti komunikace a zvládání stresových situací. Obecně se řídím v životě heslem: „Celý svět je jeviště a všichni lidé na něm jenom herci.“

Hana Sixtová (sociální pracovník OSP) je absolventka sociální práce na Vysoké škole zdravotníctva a sociálnej práce sv. Alžbety v Bratislavě, která v CZEPA pracuje již 24 let.

Hanko, proč nejsi vedoucí sociálního úseku, když máš tolik let zkušeností?

Řádné vedení sociální služby je administrativně velmi rozsáhlé a náročné. Kromě úzké spolupráce s týmem pracovníků obnáší také řadu hodin jednání, schůzek, studia zákonů, metodik a v rámci zajištění financování každé sociální služby i mnoho administrativy spojené s dotacemi a podmínkami jednotlivých donátorů (metodiky, statistické údaje, žádosti, průběžné a závěrečné zprávy atp.). Když jsem mohla zvolit, jestli chci jako kmenový zaměstnanec CZEPA vést tým OSP nebo pokračovat jako řadová sociální pracovnice, vybrala jsem si to, co po 24 letech praxe umím nejlépe a to je přímá podpora lidí se zdravotním postižením a jejich blízkých. Proto jsem ráda, že břímě vedení služby přijala Bára, kterou spolu s Lukášem v našem týmu vítám. Věřím, že se vám naše nové obsazení služby bude líbit. Proto se nebojte podělit se s námi o vaše životní těžkosti, i kdybychom neznali správnou odpověď hned, rádi ji spolu s vámi budeme hledat. Nejste v tom sami, jsme při vás.

Rozhovor se spinální specialistkou Zdeňkou Faltýnkovou si můžete přečíst zde: https://vozejkov.cz/cz/pribehy/zdenka-faltynkova

Na závěr tip pro divadelní fanoušky od Lukáše:

A pokud nevíte, co vařit o víkendu (nebo na co zajít do restaurace), Bára by měla také jeden tip: