Tanec, který nese sílu – příběh Hanky a pohled reprezentačního trenéra

Rozhovor s Hankou – reprezentantkou v Para Dance Sport

Jak ses dostala k para tanci a co tě na něm nejvíce nadchlo?

K para tanci jsem se dostala díky Sportovnímu klubu vozíčkářů Praha. Nejprve jsem byla v outdoorovém oddíle, ale protože tančím od malička – i když jsem nikdy netančila klasický tanec ani latinu – řekla jsem si, že to zkusím i po úraze. A vlastně jsme se takhle potkali i s Vítkem, že? Byla to taková krásná souhra okolností. Potkali jsme se na prezentaci Sportovního klubu vozíčkářů Praha na Praze 9, kde jsme prezentovali outdoorové sporty. Přišel Vítek a řekl: „Já povedu taneční klub.“ A já na to: „Tak to je super, protože já do něj budu chodit.“

Co mě na para tanci nadchlo? To, že můžu dál dělat své koníčky, které miluju. Tanec je radost, emoce, hudba – projev všeho, co cítím. I když tančím na vozíku, pořád je to úžasné a plnohodnotné.

Vzpomeneš si na svůj první závod nebo soutěžní zážitek? Co ti tehdy utkvělo v paměti?

První závod byl někde na Praze 4 v hotelu. Byli jsme tam s pár děvčaty z kroužku a já jsem si poprvé vyzkoušela sólový tanec. Nebylo to vůbec snadné, ale když slyším hudbu, jsem naprosto nadšená a snažila jsem se dát do toho maximum. Nevím, jak to tehdy dopadlo, ale byl to skvělý zážitek.

Co ti přináší tréninky a soutěže po stránce osobního rozvoje nebo sebevědomí?

Tréninky mi přináší rozvoj těla i pohybu na vozíku – to je úplně jiná kultura pohybu. Pracuji s technikou vozíku, s trupem, s rukama. A tanec je pro mě vždycky o projevu. Možná mě někdy víc než choreografie inspiruje hudba – improvizuju.

A rozhodně to ovlivňuje i moje sebevědomí. Člověk s postižením potřebuje místo, kde může vyniknout. A tanec je pro mě právě to místo. Navíc je to spojení radosti, umění a fyzioterapie. Potřebuju cvičit – a tady se to krásně propojuje s něčím, co miluju.

Jak bys motivovala někoho, kdo nad para tancem třeba teprve přemýšlí, ale bojí se začít?

Řekla bych: pojď do toho rovnou. Skoč do toho rovnýma nohama – to je nejlepší řešení. A hlavně se ničeho neboj. Jsou tam skvělí lektoři, príma parta, a Sportovní klub vozíčkářů Praha nabízí nejen tanec, ale i jiné sporty. Stejně jako já můžeš růst, trénovat a třeba i vystupovat. A hlavně – získáš radost a nové přátele.

Hanka, Vítězslav a organizár campu v Košicích Peter Vidašič. 

Rozhovor s Vítězslavem Rázkem – reprezentačním trenérem 

Jaký význam má podle tebe tanec na vozíku pro lidi po úraze nebo s handicapem – nejen jako sport, ale i jako způsob sebevyjádření?

Význam je podle mě veliký. Pro naše tanečníky je tanec mnohdy něco jako životní potřeba. Díky tomu, co děláme, se k tomu mohou dostat, splnit si sen a najít motivaci, jak dál na sobě pracovat. Často sami říkají, že tanec jim pomáhá posilovat svalstvo a zároveň je přivádí do komunity lidí, kteří sdílejí stejnou vášeň – pro pohyb, hudbu a umění.

Jak vlastně vypadá trénink para tanečníka? Liší se nějak přístup k sólovým tanečníkům a tanečním párům?

Trénink je v zásadě podobný – pravidelný, obvykle dvakrát týdně. U párů se ale samozřejmě pracuje s oběma – s vozíčkářem i s chodícím partnerem. Rozvíjejí se technicky i tanečně současně. Klíčová je vzájemná spolupráce a vnímání jeden druhého.

Co všechno se tanečníci na vozíku učí – jde jen o choreografie, nebo i o práci s technikou vozíku, tělem, hudbou?

Ve vrcholové části sportu se učí všechno – od choreografie, přes směřování figur, po práci s trupem, pažemi a rytmem. Pracujeme i s technikou vozíku. A to vše napasováváme na hudbu, která dává tanci život.

Na co se nejvíce zaměřujete při přípravě reprezentantů, jako je Hanka? Jak probíhají tréninky před závody?

Zaměřujeme se na to, aby se při soutěžním výkonu cítili jistě. U Hanky je klíčová naprostá jasnost ve figurách i v pohybu. Když tohle zvládne, může se naplno projevit – a právě v tom je její síla: v dramatickém výrazu, v osobním projevu.

Jak dlouho obvykle trvá, než se nováček zapojí do soutěžního systému? A co všechno k tomu potřebuje – vozík, kostým, odvahu…?

V našem svazu podporujeme ty, kdo se rozhodnou soutěžit. Pokud projeví zájem, zapůjčíme jim tréninkový vozík. Příprava obvykle trvá minimálně tři čtvrtě roku – musí se naučit nové pohyby, choreografie, získat kondici a jistotu. Je to proces, který se ale vyplatí.

Jaký je rozdíl mezi rekreačním a závodním para tancem? Mohou se lidé zapojit i bez ambice závodit?

Rozdíl je v intenzitě a cíli. Závodní tanečníci se rozhodnou reprezentovat Českou republiku. Rekreační netrénují tolik a tančí spíš pro radost. Ale obě cesty jsou platné. Spousta lidí začíná rekreačně – a teprve pak zjistí, že chtějí víc.

Proč bys doporučil para tanec lidem, kteří ještě nikdy netančili – a mají obavu, jestli to „zvládnou“?

Doporučil bych jim to prostě zkusit. Naši sportovci často říkají, že právě ten první krok – že si dovolili to vyzkoušet – byl zásadní. Zjistí, jestli je oslovuje pohyb do hudby, co na to říká jejich tělo… A první indicie může být už jen to, že se při čtení tohoto článku zasníte a představíte si, jaké by to bylo se vznášet v rytmu muziky. Pokud vás ta představa oslovuje, jste na správné cestě.

Jak se vlastně para dance sport v Česku vyvíjí? Kolik máme aktivních tanečníků a jak funguje spolupráce s kluby, jako je Sportovní klub vozíčkářů Praha?

Sport se vyvíjí – roste zájem, přibývá soutěží i tréninkových skupin. Spolupracujeme s kluby, jako je Sportovní klub vozíčkářů Praha v Praze nebo Tanec Liberec. A snažíme se tvořit prostředí, kde je místo jak pro špičkové sportovce, tak pro začátečníky.

Na koho se mohou lidé v České republice obrátit, pokud by je tanec na vozíku zaujal a chtěli by zjistit víc nebo rovnou začít?

Pokud vás tanec na vozíku oslovil a chcete se o něm dozvědět víc, navštivte naše oficiální stránky www.paradance.cz. Najdete tam základní informace, novinky i kontakty na jednotlivé kluby.

Pokud jste z Prahy, určitě doporučuji obrátit se na Sportovní klub vozíčkářů Praha, kde pravidelně probíhají tréninky.

Zájemci z Liberce a okolí se mohou připojit ke skupině Tanec Liberec, která je velmi aktivní.

A pokud jste z jiného regionu, ozvěte se – rádi vám pomůžeme najít nejbližší možnost. Dveře jsou otevřené každému, kdo má chuť se hýbat, tančit a zažít radost z pohybu.

Účastníci para dance soustředění v Košicích.