Přidej
příběh
Tereza Horváthová
8.10.2022 | redakce VOZEJKOV

Tereza Horváthová: Pomalost je filtr poezie

Tereza Horváthová se narodila v Praze v roce 1996. Přišla na svět předčasně s DMO. Po dokončení základní školy studovala na Jedličkově ústavu a školách obor Sociální činnost, kde úspěšně odmaturovala. Poté dva roky studovala obor Český jazyk a literatura na FF UK. Ví se o ní, že má ráda poezii a věnuje se jí.

Terezo, jaký je z Tvého pohledu život na vozíku? A jaký je právě v tyto dny, kdy se chystá podzim přejít řekněme do plné polní?

Tím, že jsem na vozíku od narození, je to pro mě svým způsobem přirozené, nikdy jsem nic jiného nezažila, ale to neznamená, že mě nikdy něco neštve. Ale to je úplně normální a má to tak každý. Horší to mají podle mě lidé, co jsou na vozíku po úrazu, ale je to jako se vším, vždy má člověk dvě možnosti: buď se bude litovat, nebo si bude užívat toho, co i přesto může. Rozhodla jsem pro druhou možnost. A co se týče podzimu, je celkem v pohodě, ale v zimě jsem ráda, že bydlím v Praze, ne na horách.

Jsi spojená s Prahou a Jedličkovým ústavem. Bylo to tak vždy? Pocházíš z Prahy a celý život tu žiješ?

V Praze žiji od narození. Do Jedličkova ústavu a škol jsem chodila, jsem s tím celkem spokojená, ale co mi vadí, je, jak stále vnímá tuto instituci veřejnost. I když doufám, že se to zlepšuje – tím, že tiskový mluvčí Jedličkova ústavu je Radek Musílek, vozíčkář, sám do Jedle chodil a vyučuje tam. Je skvělý dějepisář. Co se týče Prahy, myslím, že se od mého narození posunula, třeba v tom, že je poměrně hodně nízkopodlažních MHD spojů. I když by bylo super, kdyby to bylo automaticky u všech.

Jsi také kromě jiného básnířka. Tvé texty si hledají cestu do literárních časopisů, dost možná brzy i do knížky. Jak ses k tomu dostala a jaká je Tvá tvůrčí metoda?

Já mám bujnou fantazii odmala, ale první věc, která asi stála trochu za něco, jsem napsala ve druháku na střední. Asi by bylo lepší říct vymyslela, protože když „píšu“, tak si to nejdřív celé aspoň rámcově vymyslím v hlavě, protože ručně nepíšu, a na notebooku nebo počítači píšu pomalu jednou rukou, a kdybych si to při tom vymýšlení už rovnou psala, bude se to tím ještě prodlužovat. Zároveň to funguje trochu jako filtr.

Tereza Horváthová říká, že pomalost je filtr poezie.

Tereza Horváthová

CZEPA kromě svých projektů řeší i průběžné změny české legislativy. Z Tvého pohledu: máš nějaké náměty, co by bylo dobře řešit a co Tě třeba obtěžuje v běžném životě?

Je jedna legislativní věc, kterou nechápu. Je hezké, že stát přispívá na vodící psy. Doufám, že v tom bude nadále pokračovat, ale vážně nechápu, proč totéž nedělá u asistenčních psů. Sama mám již druhou asistenční fenku, vycvičenou od Pomocných tlapek. Tohle mi hlava nebere. Samozřejmě by bylo také skvělé, kdyby konečně prošel pátý stupeň příspěvku na péči.

Tereza Horváthová s asistenční fenkou Timmy.

Co práce? Nezkoušíš díky své verbální inteligenci pokoušet pracovní štěstí v oboru kreativního či jiného typu psaní?

Práci, co nějak souvisí se psaním nebo s literaturou, bych moc chtěla, ale vzhledem k handicapu, který mám je to složitější. Covidová situace tomu též nepomáhá, ale nevzdávám se.

Na co se těšíš a co bys ráda zrealizovala v blízké budoucnosti?

Měly by mi vyjít texty v Pandoře - kulturně-literární revue. Těším se na literární večer v kavárně Fra, který proběhne 24. listopadu a bude se týkat knihy Listráň od Mátyáse Sirokaie. Hlavním tématem Listráně jsou stromy a vztah k nim. Zkoumají se tu pozorovatelsky, ale i fyzicky, ta kniha se prezentuje tím, že je meditativní. Mám pocit, že to může někoho odradit, a to bych nechtěla. Balancuje to na hraně ezoteriky, ale nesklouzne k ní. Doporučovala bych, aby si to zkusili přečíst i lidé, kteří poezii nečtou, jelikož jsou to za mě skvělé básně v próze.

Pak se těším na zdánlivě obyčejné věci. Jak už jsem zmínila, mám asistenční fenku Timmy, která bude mít v říjnu třetí narozeniny. Také se těším na podzimní procházky s ní. Ráda chodím plavat a možná se naskytne nějaká pěkná výstava. Mimochodem moc doporučuji výstavu Via Vitae Věry Novákové. Je hodně inspirativní a zajímavá, probíhá v galerii Dox do 16.10

 

Tereza Horváthová

STERILNÍ

Přála bych si svá rozhodnutí
sama dezinfikovat

další
zbytečné vyšetření

všude je známý pach

růžovo
bílo
nebo vyblitě zeleno

bolest je prý normální

připadám si 
jako poztrácené
dětské oblečení

než se najde
tak z něj vyrostu.

 

Foto: archiv Terezy Horváthové

Rozhovor vedl: Jan Spěváček

Přidej komentář
skoda_handy_banner_550_160_2.jpg
baner-skoda-neridit_550x160_4.png