Tomáš Voves: Parabadminton letí do Japonska

Pane Voves, jaká byla Vaše osobní cesta k badmintonu? A následně k parabadmintonu?

Badminton mě doprovází již 23 let. Začínal jsem jako hráč a postupem času jsem stále více tíhl k trénování. Kromě trenérských školení v Česku a v zahraničí jsem vystudoval i obor Tělovýchova na Masarykově univerzitě v Brně. V průběhu trenérských let mě kontaktovala Pavla Grycová, že by se synem na vozíku chtěli pravidelně trénovat badminton. Pamatuji si na ten telefonát po jednom individuálním tréninku. Dlouho jsem neváhal, než jsem stihl dojít do šatny, tak bylo jasné, že to zkusíme. První roky jsem se věnoval 3 dětem na vozíku. Pak se začínali objevovat dospělí a s těmi to šlo ráz na ráz. Zúčastnili jsme se prvních mezinárodních turnajů, mistrovství Evropy a ani jsme se nenadáli a parabadminton v Česku má 7 let a ještě letos se s ním dostaneme na mistrovství světa v Japonsku. Kromě vozíčkářů zaštiťujeme v klubu Badminton Sharks Brno i stojící skupiny s postižením horní a dolní končetiny, ale jsme otevření i hráčům malého vzrůstu.

Tomáš Voves s jedním ze svých reprezentačních svěřenců, Lukášem Kynclem, jenž se kvalifikoval na letošní mistrovství světa v Japonsku.

Od roku 2015 vedete největší tréninkovou skupinu parabadmintonu v republice. Existují však i další skupiny? A jste v kontaktu?

Přestože organizujeme otevřené tréninky, soustředění, exhibice a turnaje Czech Para Badminton Open a snažíme se prezentovat parabadminton, jak to jen jde, každým rokem nás statisticky doplní v klubu jen jeden nový hráč. Zájem o parabadminton projevili také v Českém Krumlově, v Ostravě, v Plzni, v Janských Lázních na střední škole a v Benátkách nad Jizerou. Se všemi se osobně známe, protože nám přijíždí na rozvojové projekty, ať už na tréninky, nebo turnaj. Jde bohužel zatím jen o jedince než o tréninkové skupiny. Přál bych si, aby se to zlepšilo. Daleko silnější konkurenci máme v Polsku a v Rakousku. Zúčastňujeme se společných tréninků, pořádáme i soustředění pro zahraniční hráče parabadmintonu a samozřejmě spolu soutěžíme na otevřených turnajích.

Lukáš Kyncl v akci.

Vaši trenéři se zúčastnili mj. stáží v národním centru parabadmintonu v Japonsku a trenérského školení v Irsku. To je skvělé, zároveň však jistě velmi nákladné. Jak jste schopni financovat takováto přínosná vzdělávání?

Obě zmíněné akce pro nás byli jako nováčky v parabadmintonovém světě úžasnou zkušeností. Placenou stáž v Národním centru Japonska bychom si nebyli schopní dovolit. Šlo o diplomatický program mezi Japonskem a Českou republikou v přípravách na olympijské a paralympijské hry v Tokiu. Byli jsme pozváni na týdenní pobyt v Tokiu Vládou Japonska v rámci projektu Sport For Tomorrow. Na školení trenérů parabadmintonu v Irsku jsme jeli s podporou Badminton Europe. Dopláceli jsme si jen cestu. Podobné školení bude za pár týdnů v Rakousku a chystají se na něj další dva zájemci. Jde o jednoho trenéra a administrativní pracovnici.

Krátké video o trénincích parabadmintonu v Brně.

Jak vnímají parabadminton v Japonsku a jaké podmínky mají pro něj vytvořeny?

V Japonsku je badminton velice populární, takže je přirozené, že má své příznivce i oblasti handicapovaného sportu. V Japonsku je 300 pravidelně trénujících hráčů, ze kterým teprve vzniká reprezentační tým. Pokud mám správné informace, tak být součástí reprezentace není podmíněno pravidelnými tréninky přímo v Tokiu. Ale musí se zúčastňovat společných soustředění. Na světových turnajích vídáme ve srovnání s dalšími státy asi nejpočetnější tým Japonska. Ale nejde jen o otázku kvantity, ale i o nezpochybnitelné kvality, což dokazují zisky medailí na nejprestižnějších akcích. Japonci jsou ze své podstaty mimořádně pracovití, a to předvádí nejen v tréninku, ale i v soutěži, ale zároveň je s nimi legrace. Oblíbil jsem si Japonce, japonskou kulturu, ale i jejich vynikající jídlo.

Podařilo se vám posunout materiální vybavení na profesionální úroveň v podobě sportovních vozíků určených přímo na parabadminton. Co je to prosím za vozíky? A co třeba rakety a míčky, jsou potřeba speciální?

Rakety a míčky na parabadminton se nijak neliší od těch pro zdravé sportovce. Jen si musí každý najít tu nejvhodnější raketu podle stylu hry. Vozíky na parabadminton jsou v podstatě dost podobné tenisovým. Setkal jsem už i s tím, že si hráč nechal vyrobit univerzální vozík na oba sporty. Zásadním rozdílem badmintonového vozíku oproti těm na basketbal nebo florbal jsou vysunutá pomocná kolečka zabraňující převrácení v extrémních záklonech a absence ochranného předního rámu, protože nehrozí kontakt se spoluhráčem. Tyto vozíky se vyrábí na zakázku a nejde o levnou záležitost. Jeden takový vozík přijde na 120 000 Kč.

Tréninková skupina parabadmintonu v brněském klubu Badminton Sharks.

Jaká je vize fungování Vašeho klubu do budoucna? Nějaké cíle, kterých byste rádi dosáhli?

Naším prvotním cílem od samého začátku našeho snažení bylo neustále se zlepšovat podle individuálních možností. Myslím, že jde vidět naše směřování a pro badmintonovou veřejnost je docela čitelné. My všechny své vize realizujeme a jdeme si za neskromnými cíly. Roky jsme šířili z pozice klubu osvětu celého českého parabadmintonu. V tom hodláme pokračovat s pomocí a podporou Českého badmintononového svazu a Českého paralympijského výboru. Momentálně žijeme první velký sen. Účast na mistrovství světa s hráčem, kterého vedu od úplných začátků a vrátit se do Japonska bude nevyslovitelným zážitkem. Ale rozhodně se chci dočkat chvíle, kdy radost z kvalifikace na vrcholnou akci přebije výsledek z takového turnaje…

Fotografie: Kamil Saliba

YouTube kanál Badminton Sharks: https://www.youtube.com/channel/UCYyDlSw47YNZiN4kW0jCSSw

Rozhovor vedl: Jan Spěváček