Vašek Uher: Chtěl bych z útesu vidět masivní mořský příboj

Jste uživatel elektrického vozíku. Co obecně cestování s električákem? Musí se plánovat dopředu, nebo stačí prostě vyrazit?

Záleží, kam máte namířeno. Pokud potřebujete na cestě využít vlak, autobus, loď nebo letadlo, tak se bez plánování neobejdete. Dostupnost hromadných dopravních prostředků je čím dál lepší. Vlakový spoj je třeba si objednat alespoň dvacet čtyři hodin před odjezdem. Aby vám byla přeprava schválena, je nutné si nejprve zjistit, zda je nástupní a výstupní stanice pro pohyb na elektrickém vozíku uzpůsobena. V opačném případě si musíte, například na idos.cz, zvolit jiný než vlakový spoj. Regionální autobusová doprava je čím dál více přístupná i lidem na elektrických vozících. Přepravní společnosti vybavují svůj vozový park nízkopodlažními soupravami, takže je možné se bezbariérovým autobusem dostat do celé řady měst a obcí v podstatné částí území České republiky. Když přičteme dojezd elektrického vozíku, který v současné době činí zhruba třicet kilometrů, můžeme si užít rozmanitou cestu i bez použití vlaku. V případě letecké přepravy pak dopravce požádejte o asistenci pro pohyb na letišti, přesun na palubu a přepravu elektrického vozíku. Cestovat na elektrickém vozíku lze i bez plánování, a to když si sbalíte svačinku a pojedete rovnou za nosem. Pro zachování bezpečné jízdy se raději vyhýbejte frekventovaným silnicím nebo nezpevněným cestám.  

Vašek Uher vyráží na električáku i se džbánem pro pivo.

Jaká byla v poslední nejpohodlnější cesta?

Pohodlnost cesty nespočívá pouze v kvalitě terénu. Krásná je každá cesta, která vede po bezpečných cestách, nabízí půvabné nebo jinak zajímavé okolí a užíváte si ji s někým, s kým je vám dobře. Příkladem takových cest jsou zvolené trasy, které absolvujeme s našimi přáteli při trampování na elektrických vozících – Electric Eccentric. Pokud bych měl vybrat jednu z nedávné doby, uvedl bych Otavskou cyklostezku mezi Strakonicemi a Sudoměří, kterou jsme projížděli tento rok a mám ji tedy v čerstvé paměti. 

A nejhorší cestovatelský zážitek z poslední doby?

Nejhorší jízdu z poslední doby jsem zažil při nedávném pobytu na Slapech. Zmokl jsem nejprve v lese za Bratřínovem, kousek od Bojanovic pod Horním vrchem, pak mezi poli. Potom jsem zmokl na křižovatce mezi Velkou Lečicí a Novou Vsí pod Pleší, kam jsem mířil. Při příjezdu do obce jsem rovněž zmokl u obecního úřadu a kousek dál, u muzea trabantů. A ještě bych rád doplnil, že jsem zmokl mezi všemi těmito místy, neboť pršelo nepřetržitě.

Jste známý i participací na Electric Eccentric. Připomeňte trochu, o co jde, a jaký byl letošní ročník?

Electric Eccentric je trampování na elektrických vozících, které s přáteli organizujeme pro lidi s největším pohybovým omezením od roku 2016. Každý rok na začátku srpna vyrážíme do vybraného kraje, kde následně pět dní putujeme krajinou. Spíme ve stanech, jezdíme z kempu do kempu, koupeme se, opékáme buřty a s přáteli, kteří nás doprovází na kolech, zažíváme všechno, co si lze pod pojmem trampování představit. Za devět let jsme v Čechách i na Moravě najezdili téměř patnáct set kilometrů. Spali jsme ve více než třiceti kempech. Našich výprav se zúčastnilo přes sto padesát účastníků, čtyřicet z nich na lenoškách pohonu elektrického. Naše heslo zní „Z ležáka jezdec“ s tím, že mezi jezdci máme i účastníky závislé na dýchacím přístroji nebo účastníky, kteří ovládají svůj vozík pusou.

Také jsem slyšel (tj. viděl na Vašem Facebooku), že jste byl v Andalusii. Jak se to sešlo a co šlo?

V Andalusii žije má sestra s rodinou, takže jsem měl možnost tento unikátní region navštívit již mnohokrát. Jižní část Španělska je pro návštěvu vozíčkáře připravena. Přímé lety míří z Prahy do Málagy, která je komfortně dostupná. Přístup lidí, zejména mimo turistická epicentra, je velmi příjemný, přirozený, vřelý ale ne infantilní. Málaga, ale rovněž Córdoba nebo Sevilla nabízí bezbariérové uzpůsobení veřejných prostor, jako jsou chodníky, restaurace, památky, pláže a podobně. Andalusie je unikátní evropský region s bohatou historií, která po staletí utvářela nezaměnitelnou architekturu, kulturu a mimo jiné i gastronomii. Velmi si cením toho, že jsem v posledních letech mohl Andalusii navštěvovat společně se studenty a pedagogy Obchodní akademie Olgy Havlové, a to v rámci pobytů Erasmus+. Studenti s pohybovým omezením díky tomuto projektu měli možnost ve Španělsku absolvovat pracovní praxe v institucích poskytujících sociální služby. Pobytů jsem se účastnil jako člen pracovního týmu, kameraman a okrajově také jako průvodce.

A co budoucnost cestování? Máte nějakou vizi přístupnosti, jak a kam by se to mělo ubírat?

Má vize se nijak neliší od většiny jiných lidí s pohybovým omezením, kteří mají rádi cestování a nedokáží si svůj život bez této aktivity představit. Směr rozvoje přístupnosti cestování má jediný cíl – cestování pro všechny bez ohledu na pohybové omezení a specifické potřeby. Bezbariérovost, chcete-li přístupnost, se každého z nás dotýká – někoho přímo, protože ji potřebuje, jiného nepřímo, protože ji může potřebovat. Projekt Vozejkmap České asociace paraplegiků – CZEPA je jedním z příkladů skvělého projektu, který posouvá stav věcí kýženém cíli. 

Kam byste se rád někdy podíval?

Chtěl bych z útesu vidět masivní mořský příboj, například v Irsku.

Chcete něco vzkázat čtenářům Vozejkova?

Vkládejte bezbariérová místa do aplikace Vozejkmap. Čím více jich tam bude, tím užitečnější program bude a všichni se přiblížíme společnému cíli. 

Vašek se nebojí dojet na místa, kam jsou mnozí jiní líní dojít.

Foto: archiv Vaška Uhera

Rozhovor vedl: Jan Spěváček