Vašek Uher: Doporučuju mít rád lidi

Vašku, již dlouho obdivuji Vaši schopnost napsat hezký a čtivý text. Nechtělo by to také nabídnout jako službu, když už máte ten nový web?

Znáte tu scénu z filmu Vesničko má středisková, kde pan Zdeněk Svěrák hraje epizodní roli malíře Evžena Ryby? Maluje starou chalupu, když k němu přijde rostlinář Kunc a ptá se ho:

„Kolik počítáte takovej obraz?“
„Proč? Vy ho chcete koupit?“
„Tenhle ne, ale můj domek, kdybyste mi namaloval.“
„Kterej to je?” vzhlédne Ryba od plátna.
„Tenhle,“ ukáže Kunc na vilku s modrými okapy a se zádveřím se zdobenými barevnými skly.
„To bych nesved, pane. Jak se mi něco nelíbí, tak to neumím namalovat.“ řekl Evžen Ryba, napsal Zdeněk Svěrák.

Tento princip vnímám i v psaní. Jsou profesionálové, kteří zvládnou psát texty na zakázku. Já bych to nesved, pokud bych nedokázal účel dostatečně kladně spoluprožívat, a proto nemohu tuto službu ani veřejně nabízet.

Proč jste si web vytvořil a co od něj očekáváte?

Web (https://www.vasekuher.cz/, pozn. red.) jsem si vytvořil asi po deseti letech, co občas moderuju a tvořím videa. Nikdy jsem se nenabízel, protože jsem nevěřil, že je moje práce dostatečně kvalitní, ale kdo mě požádal, tomu jsem vyhověl. Ohodnotit jsem se nedokázal, takže zpočátku jsem pracoval buď zdarma, později za cenu poměrně nízkou. Když počet těchto vyhovění narostl do desítek akcí a videí, tak jsem si web udělal, abych pracovní zkušenosti soustředil i jinam než na sociální sítě a měl je pod jedním odkazem společně s hrubým konceptem naceněni. Žiju sám, mnoho nepotřebuju, ale na věci jako jsou nový rehabilitační stroj, nová technika, košile nebo cestování si chci našetřit a ne finance sosat od státu, pojišťovny nebo lidí na dárcovských portálech. Neočekávám nic. Pokud zakázky nebudou, taky dobře, přilnu třeba k psaní nové knížky, tvorbě vlastního podcastu, předčítání, marketingu, tvorbě webů, psaní rozhovorů a grafice, které mám taky rád. Je díky Bohu více věcí, kterým se můžu v této době, na tomto příznivém místě planety, věnovat.

Váš nový web se točí kolem dvou služeb, které nabízíte: tedy kolem moderování a tvorby videí. Máte jednu z těch činností raději, nebo se doplňují jako třeba jin a jang?

V moderování nelze nic z toho, co člověk řekne, vzít zpět. Vlastní slova může rozvinout nebo naopak maskovat v dalším toku slov, ale to je tak všechno. Ve střihu videa můžu kuchat a transplantovat záběry, dokud budu chtít já nebo ode mě bude žádat termín. Více než ve střihu videa je v moderování důležitá příprava, energie, schopnost reagovat, improvizovat a spolupracovat i ve vypjatých situacích s lidmi jakéhokoli typu, od zvukařů, hostů, muzikantů, občas diváků, po poslední členy organizačního týmu. 

Při editaci videa jsem vždy sám a můžu si dovolit věci více promyslet, odpočinout si, zkoušet různé varianty. V obojím pozoruju i podobnosti. Jak v moderování, tak ve střihu musím usilovat o to, aby výsledná práce byla srozumitelná, úplná, procítěně racionální, vyváženým způsobem propojovala faktické sdělení a emoci, a nebylo v ní nic, co tam nepatří. Jsem si vědom toho, že v obou oborech mi chybí důležité schopnosti, které kdybych měl, dosahoval bych lepších výsledků. Na druhou stranu mám v sobě rozvinutou schopnost věci vyciťovat, a ta mi při veškeré práci velmi pomáhá. V každém případě díky mikrofonu, chytrému telefonu, na který natáčím, a hlavně díky všem, kteří mi dali důvěru a příležitost, jsem v minulosti zažil a prožil velmi pestré pracovní naplnění a takzvanou seberealizaci.

Už jste někdy mohl spojit obojí? Tzn. že jste si vytvořil video z akce, kterou jste moderoval? Pro mě osobně by tato činnost, mimochodem, byla čirým utrpením…

Ano, ale moderovat i natáčet jednu akci v jednom termínu je možné jen tehdy, kdy je na natáčení dostatek času. To znamená, že se na akci neděje nic zásadního, co by nebylo možné natočit později v průběhu dne. Moderoval i natáčel jsem dvě akce, celodenní benefiční turnaj ve florbale a třídenní konferenci účetních, obojí dvakrát.

Co nervozita a moderování? A jak náročná je příprava – faktická a psychická?

Každý moderátor je jinak nervózní. Karel Šíp říkal, že trému nepociťuje. Marek Eben přiznává, že nervózní bývá. Já občas moderuju, ale za moderátora se nepovažuju, protože skutečných profesionálů mezi moderátory není mnoho. Když mě někdo jinému představuje jako moderátora, jsem vždycky nesvůj, jen to nedám najevo. Co se týká mé nervozity před moderováním, tak ji cítím velmi silně. Nejhorší je pár vteřin před první větou, pak prudce klesne, v dobrém případě do takzvaného flow, ale v jisté míře mě provází od rána. Když se jedná o nějakou novou událost, například o nového hosta v rozhovoru nebo o spolupráci se subjektem, s kterým se ještě neznám, je nervozita silnější a zasahuje do více dní.

Nejsem improvizátor s vrozeným nadáním, takže se připravovat musím. Někdy mám vstupy doslovně napsané a naučené, jindy jen obecně, nebo si dovolím odevzdat kvalitu svého výkonu vlastní přirozenosti. Třetí přístup se mi většinou vymstil. Emoce ale koncem akce nemizí, naopak. Když si z akce odvážím kladné pocity, mám chuť si koupit víno a doma vše „doprožít“, jak říkal můj táta. Naopak když se domu vracím s ryze subjektivním pocitem nedostatečnosti, a to jak víme není dobrá známka, koupil bych si nejradši lopatu a šel se přikrýt oranicí. 

Co se týče videí, je možné nahlédnout pod pokličku? Tedy: na čem a v čem videa točíte, stříháte a kompletujete?

Natáčím na iPhone 12 Pro Max. Ke stabilizaci a dosažení plynulých stabilních záběrů používám gimbal DJI Osmo Mobile 6. Ten je upevněný na monopodu, který mám zase na elektrickém vozíku, přímo před obličejem. Když je to nutné, dokážu si vše připevnit sám, přestože nehýbu prsty. Jednodušší způsob, jak pořizovat kvalitní záběry, i když máte pohybově omezené ruce, jsem nenašel. V případě rozhovorů nebo jiných hlasových vstupů se spoléhám na externí mikrofony SARAMONIC Blink 500 Pro B4. Videa střihám v programu Premiere od společnosti Adobe. Nesmím zapomenout na svůj elektrický vozík, který mi umožňuje jezdit rychle sem a tam. Na vozíku mechanickém bych nedokázal natočit žádné video, leda upustit techniku na zem, to by mi šlo dobře.

Obligátní otázka: oblíbený moderátor a film, potažmo videoklip?

Všichni moderátoři, které známe, jsou svým způsobem brilantní, protože kdyby nebyli, tak o nich nevíme. Historicky jsou to bezesporu Marek Eben, se svým inteligentním humorem, Karel Šíp, bavič, který desítky let dokáže lidi rozesmívat a řadu let byl výtečným scénáristou humorných skečů, z těch současných samozřejmě všestranný, v řeči prakticky nechybující Libor Bouček, zábavný Leoš Mareš, který miluje sdělovat cokoli komukoli, Aleš Háma, Ondřej Sokol, kteří jsou obdivuhodně kreativní, odvážní a skvělí každý sám i dohromady, Tereza Pergnerová, empatická, lidská, výjimečným improvizátorem, možná vůbec nejlepším, je tolik diskutovaný Jaroslav Dušek, ale ten nemoderuje, ten baví sám sebe i ostatní, obdivuju moderátory Českého rozhlasu nebo moderátory v kvalitních podcastech. Je jich mnoho. Od každého je možné se učit. Konkrétní jméno bych nevyzdvihoval.

A oblíbený film? Rád se ptám lidí, který film viděli nejvíckrát. Já viděl nejvíckrát Matrix, Samotáře a Císařův pekař a Pekařův císař. Všechny tři považuju za geniální. Co se kamery a střihu týče, tak skvost českého filmu je snímek Intimní osvětlení od Ivana Passera. Teď vidím, že je celý na YouTube. 

Máte jednu univerzální radu pro případné začínající moderátory anebo mediální tvůrce?

Mám dát radu, o které si nejsem jist, že se jí vždy řídím? Ani se vážně necítím, že je za mnou tolik, abych mohl dávat univerzální rady. Zopakuju, že se mi vymstilo, když jsem v moderování podcenil přípravu. Řekl jsem si: „Už máš zkušeností. To dáš.“ A nedal jsem to. Pokud by někdo radu žádal, doporučil bych mít rád lidi a posilovat v sobě schopnost ve chvílích, které to žádají, umístit své ego do pomyslného šuplíku a klíč spolknout. Mimochodem mám dojem, že se při moderování musím umístit mezi protichůdné vlivy. Musím být pokorný i sebevědomý, lidi pro mě nesmí znamenat nic a zároveň všechno, musím být nejnepatrnější služebník i pán nastalé situace, autentický i takový, jakého si mě žádá daná akce. Začínajícím moderátorům bych možná ještě doporučil být k sobě upřímný, uvědomit si, že kritika dobře podaná je mnohem důležitější než chvála, dělat práci nejlépe, jak v danou chvíli umí a když je to nutné, pracovat víc, než musí. Mnohokrát se mi nepodařilo těmito radami řídit, protože mám jednoduše také vlastnosti, které mě brzdí. Pro úplnost dodám: žádná pravidla nejsou. Za všech okolností to může dopadnout všelijak. Videotvůrcům se opravdu necítím cokoli radit, ale když už se ptáte: Kromě výše uvedeného ať to jsou draví, drzí lovci, kteří jako snajpři snímají ty nejlepší záběry. V natáčení hraje velkou roli i štěstí, kdy se vám před čočkou odehraje něco krásného nebo jinak důležitého, proto bych radil být připravený.

Chcete něco vzkázat čtenářům Vozejkova?

Začal jsem citací z pera pana Svěráka, tak jí i skončím. Mějte se rádi. „Vydlážděte k sobě chodník, svět je náš rodinný podnik.“ Obsahuje v sobě i jistý apel na bezbariérový svět, a proto  děkuju vám, všem lidem z Vozejkova, kteří takový svět pomáháte tvořit.
 

Foto: screenshoty z webu Vaška Uhera

Rozhovor vedl: Jan Spěváček