5 netaktních otázek, které může dostat vozíčkář
1. Jaký je z Tvého pohledu život na vozíku?
Tahle samozřejmě formulovaná otázka je vlastně velice těžká, protože tady oběma zúčastněným chybí zkušenost se situací druhé strany… Jak by chodící odpověděli na otázku, jaké je to chodit? Jsou možné dvě cesty: buď se pustit do diskuse ohledně obecných možností porozumění, anebo se ptát konkrétně.
2. Jak to, že jsi hubená/hubený, když jsi na vozíku?
Stejně jako u nevozíčkářů se naše tělesná konstituce odvíjí od mnoha faktorů – genetických, zdravotních, stravovacích… Přeci jen jsme poněkud limitováni ve fyzických aktivitách, ale dle našich možností sportujeme.
3. Ty jsi chodila/chodil na vysokou školu, jo?
To, že je někdo vozíčkář, automaticky neznamená, že je mentálně postižený. Naopak může být hodně chytrý. Příkladů by bylo mnoho, ale jeden za všechny – třeba Stephen Hawking.
4. A ty potřebuješ pracovat, když máš ty dávky?
Vozíčkáři pracovat chtějí nebo potřebují. Mají tak pocit užitečnosti a větší normálnosti, protože většina z nich chce do společnosti co nejvíc zapadat. Dávky některým lidem nepokryjí ani rozsah asistence, kterou potřebují, o dalších věcech nemluvě.
5. Když jsi na vozíku, tak jsi na kluky nebo na holky?
Sexuální orientace s vozíkem vůbec nesouvisí. Někdo má rád kluky, někdo holky, někdo kluky i holky – prostě normálka.
Autor: Tereza Horváthová
Ilustrační obrázek: Pixabay.com