Česká digitalizace není pro všechny, určitě ne pro lidi se zdravotním postižením

V roce 2025 si většinu úředních potřeb včetně voleb zvládneme vyřídit z gauče. Máme datové schránky, Portál občana, eDoklady, identitu občana – zkrátka stát, který se rád chlubí digitalizací. Jenže pak narazíte na průkaz osoby se zdravotním postižením, opravňující k parkování na vyhrazených místech, a ocitnete se zpátky v devadesátkách. Vyřídit si ho online? Nelze. Přes Portál občana? Taky ne. Musíte osobně na úřad s platným občanským průkazem, průkazem ZTP/P a hlavně s papírovou průkazovou fotografií. Ano, skutečnou fotografií, kterou musíte někde sehnat. Protože „tak to má být“.

„Bylo by dobré, kdyby stát konečně pochopil, že digitalizace není o aplikacích, ale o dostupnosti.“

A tady začíná absurdní boj. Do fotobudky se s vozíkem nevejdete. Většina malých fotoateliérů už dávno skončila. Portrét z mobilní aplikace, která umí vytvořit průkazovou fotku během minuty, paní za přepážkou do dokumentu vložit neumí. A tak člověk, který by měl být systémem podporován, objíždí celé město, aby našel místo, kde ho někdo vyfotí. Představte si kvadruplegika, který se sotva pohybuje na elektrickém vozíku, jak ve vedru nebo dešti obráží město, protože úředník potřebuje fotku na papíře. V době, kdy algoritmus zvládne rozpoznat obličej během setiny sekundy, musí tenhle člověk fyzicky hledat místo, kde ho někdo vyfotí.

Nakonec odcházíte s kusem ručně vyplněného papíru, na který úřednice, které jsou samy ze situace nešťastné, lepidlem nalepí vaši fotografii. S kusem papíru, který se dá snadno ztratit nebo zfalšovat. Žádná plastová karta, žádný čip, žádný QR kód. A je tu ještě další absurdita: zatímco stát ve většině případů zprošťuje lidi s postižením správních poplatků, aby ušetřili svůj invalidní příjem, za čtyři kusy papírové fotografie zaplatí vozíčkář 290 korun. Tedy ne za průkazku, ale za důkaz, že existuje.

Digitalizace pro zdravé

Uveďme některá fakta důležitá pro porozumění situaci. Evropský průkaz je stále na cestě. V Česku je dnes více než milion držitelů průkazu osoby se zdravotním postižením (OZP), z nichž část má nárok na „parkovací průkaz“. Ten vydávají úřady práce, a to pouze po osobní žádosti s papírovou fotografií a lékařskou dokumentací. Průkaz je papírový, bez jakéhokoli bezpečnostního prvku nebo digitálního ověření. Evropský průkaz osoby se zdravotním postižením (European Disability Card) má sjednotit pravidla a zajistit držitelům stejná práva napříč EU. Evropská komise jeho zavedení navrhla v roce 2023, ale v Česku se implementace zatím nepohnula. Česká vláda přitom v rámci strategie Digitální Česko slibuje, že do roku 2030 budou všechny veřejné služby přístupné online i pro osoby se zdravotním postižením. Zatím se to však netýká těch, kteří to potřebují nejvíc.

Evropský průkaz pro osoby se zdravotním postižením, který by měl situaci sjednotit a zjednodušit, se v Bruselu probírá už roky. V Česku zatím neexistuje ani konkrétní plán, kdy by měl být nahrazen současný systém. Průkazka, která měla symbolizovat přístupnost, tak ztělesňuje pravý opak. Zkoušku trpělivosti. Symbol systémového selhání. A důkaz, že digitalizace v Česku zatím platí jen pro ty, kdo po schodech vyjdou sami.

Papírové parkovací průkazky nejsou jen byrokratickým reliktem. Jsou také extrémně snadno zneužitelné. Policie dlouhodobě upozorňuje, že velká část používaných průkazů jsou kopie, falzifikáty nebo karty s propadlou platností, často používané rodinnými příslušníky místo oprávněného držitele. Jen v Praze bylo podle dat městské policie v roce 2024 odhaleno 11 374 přestupků v souvislosti s neoprávněným parkováním na místech pro invalidy, a za první dva měsíce roku 2025 to bylo 2 348 případů. A to jsou jen zachycené případy – reálné počty budou výrazně vyšší, protože neexistuje žádný funkční způsob, jak zneužití kontrolovat. Policisté mohou ověřit platnost pouze během úředních hodin na místně příslušném úřadě. Neexistuje centrální registr, žádné 24/7 ověření, žádné čtečky karet. Papírové průkazy tak často zůstávají v oběhu i po smrti jejich držitele, jejich razítka jsou nečitelná a některé z nich byly vydány už v letech 2011–2015 na dobu neurčitou. Neověřitelné a snadno falšovatelné průkazy přitom nejen znevýhodňují poctivé držitele, ale narušují důvěru v celý systém.

Co s tím?

Zodpovědnost za tuto situaci nese ministerstvo dopravy, které má parkovací průkazy pro OZP na starost. Ministerstvo však na problém dlouhodobě nereaguje. Namísto reformy systému a zajištění alespoň základních bezpečnostních prvků průkazů jen vyčkává na zavedení evropského průkazu osob se zdravotním postižením (European Disability Card), ke kterému má dojít až v roce 2028. Držitelé průkazů tak už roky čekají, zatímco stát hovoří o „digitální transformaci“. Ve skutečnosti však ponechává jeden z nejzranitelnějších systémů bez kontroly a bez ochrany.

Řešení přitom není žádná věda. Stačilo by průkazku digitalizovat, jak už to udělaly jiné země EU, a začlenit ji do eDokladů, kde už jsou občanské i řidičské průkazy. Ověření by mohlo probíhat elektronicky přes centrální registr osob, který stát vede. Ale hlavně – bylo by dobré, kdyby stát konečně pochopil, že digitalizace není o aplikacích, ale o dostupnosti. Protože dokud musí člověk na vozíku objíždět město kvůli fotce a průkazy se dál kopírují a falšují, je všechno to digitální PR jen další forma papírového divadla.

Autor (Rad Bandit) je sociální pracovník.

Původní text vyšel na Alarmu 7. října 2025 a je z něj se svolením redakce celý převzat: https://denikalarm.cz/2025/11/ceska-digitalizace-neni-pro-vsechny-urcite-ne-pro-lidi-se-zdravotnim-postizenim/