Bratři Vimmerovi pořádají netradiční pobyty
Vozíčkáři nestojí o soucit, ale adrenalin a zábavu, říká pořadatel zájezdů pro handicapované
Pod značkou Layno Tour provozují sourozenci Vimmerovi cestovní kancelář pro mladé. Jednou z jejich aktivit jsou kromě studentských zájezdů také netradiční zážitkové pobyty pro handicapované. Místo rodičů a postarších asistentů mají na pomoc jejich vrstevníky, místo terapií a lázní jezdí na raftech, hrají paintball nebo střílí ze vzduchovek.
Běžci na vozíčku
Před třemi lety se Honza rozhodl běžet pražský půlmaraton, ale nemohl dlouho najít nikoho do týmu. Po čase narazil na nabídku organizace Running with those that can’t. „Hledali sportovce, kteří by s sebou vezli handicapovaného na vozíčku. Ani chvíli jsem neváhal a přihlásil se,“ popisuje své zkušenosti, kdy se dostal do kontaktu s postiženými dětmi.
Během studia na Vysoké škole ekonomické založil s bratrem cestovní kancelář Layno Tour, která se zaměřuje na zájezdy pro mladé. Netradiční zážitky zajišťuje i handicapovaným dětem, pro něž organizuje speciální akce a zájezdy pod značkou Joy Ride. Jeho nejoblíbenějším pitím je voda z horského norského potoka. Každý den se utvrzuje v tom, že všechno je možné. „Byly to neuvěřitelné emoce. Když dobíháte k cíli, tlačíte jásající dítě trpící svalovou dystrofií, kolem sebe vidíte ty fandící rodiče i úplně neznámé lidi a slyšíte větší potlesk, než sklidili vítězové, hodně se toho v tu chvíli ve vás změní.“
Terapie přátelstvím
Honzu okamžitě přepadla potřeba někomu soustavně pomáhat. Po návštěvě Základní školy pro postižené v Opavě se seznámil se Zdeňkem, který protrpěl dětskou mozkovou obrnu. Postupem času se z nich stali nerozluční přátelé. Společně sledovali hokej nebo si jen tak povídali o životě. Pro jednoho zcela běžné věci, pro druhého jedinečné vytržení z každodenního stereotypu.
„Většina dětí a mladých lidí s handicapem tráví svůj život v jakémsi vakuu, kde jsou většinou jen starší lidé – jejich rodiče nebo ošetřovatelé. Chybí jim interakce s vrstevníky,“ zdůvodňuje Honza svoje rozhodnutí začít obě skupiny cíleně propojovat.
Když jej oslovil Klub handicapovaných v Opavě s nápadem na speciální zájezd pro jeho členy, neskrýval své nadšení. Rozhodl se ale k organizaci přistoupit netradičním způsobem. Na pomoc povolal své přátele a kamarády, do programu zahrnul adrenalinové aktivity.
Jako problém, který mohl ohrozit celou realizaci, se ale záhy objevila bezbariérovost. „Většina ubytovacích kapacit sice proklamuje, že jsou vhodné pro lidi na vozíčku, ale jedná se třeba o jeden nebo dva pokoje. A my jsme jich potřebovali minimálně dvacet,“ vzpomíná Honza na probdělé noci u počítače, než konečně našel zaslíbené místo v Kateřinicích.
Nechceme ani korunu
V případě, že rodič posílá své handicapované dítě na výlet, hradí většinou náklady nejen na něj, ale také na jeho asistenta. Částka, kterou musí zaplatit, často převyšuje rodinný rozpočet. Sourozencům Vimmerovým to nepřišlo fér, tak se rozhodli jít jinou cestou – od účastníků nechtěli ani korunu.
„Oslovili jsme klienty naší cestovní kanceláře, zda by se nechtěli jet na víkend starat o své vrstevníky, kteří to nemají v životě tak jednoduché. Přihlásilo se nám víc než padesát lidí, kteří byli ochotní jet bez nároku na jakoukoli mzdu. A to bylo pro nás obrovské překvapení,” vypráví. Kromě toho se také bratři vypravili do několika firem, které žádali o příspěvek na pokrytí nákladů na ubytování a stravu. „Báli jsme se, že nás všichni vyhodí, protože prosit je o peníze musí přece každý druhý. Ale byli nadšení. Dali nám, co mohli. A nakonec mohli jet všichni účastníci zadarmo,“ usmívá se Honza.
autor: Katka Kropáčová
zdroj: probyzbysinfo.ihned.cz
foto: firemní archiv Layno
