Dům paraplegiků u moře ve Slovinsku, neDOPORUČUJI

Na základě dobré recezne Vašíčkových z webu Paracentra Fénix o jejich pobytu u moře ve Slovinsku jsme se pro dům "sesterské" organizace, rozhodli také.

Jedná se o Dom Paraplegikov ve městě Portorož ve Slovinsku. Je to pár stovek metrů k moři. Naše SUbjektivní dojmy a hodnocení:

• Cesta v pohodě, skoro 100% po dálnicích.
• Tamní neziskovka funguje jako rekreační rehabilitace u moře pro vozíčkáře nejen po úrazu páteře ze Slovinska. Pěkný dům, stará novější část. Podzemní garáže, parkoviště, recepce otevřena 8-20 hodin denně, lehká fyzioterapie, moc hezké dvoulůžkové pokoje, jídelna, množství bezbariérových WC a koupelen, venkovní posezení, dětský venkovní koutek a konferenční místnost.
• Mnoho údajů na jejich webu neodpovídalo občas praktické realitě. Trochu přeháněli. Ale v tom vedru nemáte sílu to řešit.
• S angličtinou uspějete, pokud ne, čeština a slovinština se dá sloučit a využít.
• Co bylo fakt super, je to, že mají vlastní bazén se slanou vodou z moře + zvedák + plavčík, který pomáhá do a z bazénu. Bazén fachčí od 10 hod. dopoledne do 19 hod. odpoledne. Ta slaná mořská voda mi přišla spíše jako zbytečné mínus, ale proč ne. Okolo bazénu dřevěná lůžka s výškou cca 45-50 cm, což je ideální pro vozík. V ceně je u bazénu vesta, skvělé lehátko na vodu, šnorchly, sprcha, slunečníky a "zoufalé vedro a vedro...".
• Pokoj jsme si vyžádali se stropním zvedákem. Byl dvoulůžkový, minimalistická klimatizace, 1x el. polohovatelná postel a perfektně se na přistýlku vešli dvě sedmileté děti. Na pokoji bylo WC a koupelnička, dveře na terasu. Chyběla madla a to v celém objektu, nechápu.
• Byly tam dvě recepční. Jedna byla super, druhá sice sexy, ale nic moc nevěděla a poradit nedovedla. Stává se.
• Okolí: tak to byla "tragédie" a kvůli tomu už na toto místo znovu nevyrazíme. Představte si Špindl nebo Malou Fatru na Slovensku, ztěsněte to do malého prostoru a vyjde vám okolí. Na mechanickém vozíku bez auta po několika cestách do okolí natož i k moři, "zemře na vyčerpání i paraplegik" kopec, kopce, serpentiny, zákruty a neskutečně prudké cestičky k moři. K moři to je pěšky i autem cca 1 km. Na elektrickém vozíku jsem něco vyjel, ale sjet se dalo jen něco a s velkým rizikem smyku. Prostě auto a znovu auto...
• Atmosféra v Domě Paraplegikov: připadlo nám, že místní vozíčkáři, tedy ten aktuální turnus nás vnímal jakoby zbytečné vetřelce a celkově nebyli moc odvázaní z toho, abychom se účastnili jejich programu a akcí. Jejich ředitelka milá a OK. Zbytek tzv. nižších pracovníků byl občas vopruz. Připadalo nám, že ředitelka má vizi hotelových služeb pro vozíčkáře z ciziny, ale její nadšení nižší personál moc nesdílel a zdaleka se nechoval profesionálně. Za týden jsme jim tam nechali 900 EUR a tak nám mohli trochu podlízat, ale pravý opak byl realitou.
• Koupání a moře: pro zdraváky kdekoli. Pro vozíčkáře jen v 8 km vzdáleném městě Isola, kde má svaz distrofiků vlastní pláž s přístupy do moře. Musíte si však vyjednat dovolení v jejich RÚ - dům Dva Topola, jinak vás plavčík nekompromisně vyžene a je mu jedno, že jste vozíčkář. Pokud máte asistenty, bezbariérovost pláže neřešíte a dostanete se skoro všude. V moři je čisto a průhledně. U břehu je kupa chuchvalců mořské trávy a sem tam nějaký ten plast, který večer pouklízejí. Pláže jsou typické tzn. obchody, stánky, placená lehátka a slunečníky, restaurace a fast foody, různé atrakce s nedostatkem stinných míst a absencí stromoví.

Celkově se nám Chorvatsko a Itálie líbili po všech stránkách více než Slovinsko. Ale to je subjektivní hodnocení. Zkuste to a uvidíte. Každá zkušenost se počítá. Buď se tam budete vracet a nebo už nikdy ne. Inspirujte se z našich fotografií.

Honza, Iveta a Týnka Boštíkovi, Svitavy