CZEPA bojuje o lepší podmínky nemocenské pro handicapované 

Dne 18. 9. 2024 proběhlo na Úřadu vlády jednání za účasti: Kláry Laurenčíkové, zmocněnkyně za lidská práva; JUDr. Pavla Ptáčníka, vedoucího sekretariátu Vládního výboru pro osoby se zdravotním postižením Úřadu vlády ČR; Mgr. Magdalena Paulusová, právnička z odboru ochrany práv osob se zdravotním postižením z Kanceláře Veřejného ochrance práv; zástupci CZEPA Alena Jančíková, ředitelka, Hana Sixtová a Barbora Sabóová, sociální pracovnice. 

Jednání se týkalo požadované změny zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, o které se CZEPA dlouhodobě zasazuje. I nadále prosazujeme změnu ust. § 28 tohoto zákona, který uvádí, že poživateli invalidního důchodu III. stupně je nemocenská poskytována max. 70 dnů v kalendářním roce. Přesto není ze strany MPSV stále vůle ke změně. 

Ze strany MPSV zaznívá, že poživatel ID III. stupně je zabezpečený invalidním důchodem – a nelze poskytovat současně dvě dávky jako náhradu mzdy. S tímto stanoviskem se nemůžeme ztotožnit, jelikož:
❌ Jedná se o dvě na sobě nezávislé dávky, dvě odlišné životní situace, dvě rozlišené ochrany státu. Považujeme za nerovné odepřít podpůrčí dobu 380 dnů nemocenské poživatelům ID III. stupně v případě, že řádně hradí odvody na nemocenské pojištění. Není spravedlivé požadovat stejné odvody a poskytovat odlišnou ochranu!
❌ Je skutečně invalidní důchod náhradou mzdy? Tak krátce v číslech: Průměrný ID III. stupně v roce 2024 činí 15 633 Kč. Minimální hrubá mzda pak 18 900 Kč, tj. asi 16 400 Kč čistého. Průměrný invalidní důchod III. stupně nedosahuje ani státem stanovené minimální mzdy. Průměrná hrubá mzda v roce 2024, činí asi 44–45 000 Kč, tj. asi 35 000 Kč čistého. A nutno zmínit, že více než 60 % poživatelů ID III. stupně nedosahuje ani průměrné výše ID. Není to tak, že stát svou politikou spíše „nutí“ invalidní důchodce pracovat? 
❌ Osoba s ID III. je jako každá jiná osoba ohrožena civilizačními nemocemi s dlouhodobou potřebou léčby (např. onkologická onemocnění), kdy podpůrčí doba nemocenské 70 dní rozhodně nestačí (u některých zdravotních stavů je z důvodu zdravotní patologie delší hojivost); dochází k markantnímu finančnímu propadu za dobu 310 dní a návrat osoby se zdravotním postižením na trh práce bez dostatečné podpory je absolutně nemožný.
❌ Sociální systém nedokáže pružně a rychle reagovat na vzniklou situaci jinými dávkovými systémy. Pokud poživateli invalidního důchodu III. stupně skončí nemocenská v 1. čtvrtletí roku, nárok na dávku státní sociální podpory mu pravděpodobně vznikne až ve 3. čtvrtletí roku a musí se podrobit majetkovému testu, zkoumání sociálních poměrů atd. 

Dotčené ustanovení vznikalo nejspíš za raného komunismu, kdy stát ještě nepodporoval aktivní politiku zaměstnanosti. V současné době vznikají nákladné projekty, programy, politiky, které mají podpořit zaměstnávání a rekvalifikace osob se zdravotním postižením. Včetně osob ve III. stupni invalidity. Na jedné straně stát, potažmo Evropská unie chce, aby invalidní důchodci pracovali, na straně druhé je český zákon odmítá v dostatečné míře zabezpečit v době nemoci.

V ČR je zhruba 5,5 milionu pracujících osob (zdroj ČSÚ). Z toho je pouze přibližně 17 200 pracujících poživatelů ID III. stupně (zdroj MPSV). A z toho jen zlomek těch, kteří jsou nuceni odejít na dlouhodobou pracovní neschopnost. Na státní rozpočet nemá téměř žádný velký dopad. 

My z CZEPA víme, že i lidé ve III. stupni invalidity, což jsou i vozíčkáři po poranění míchy, chtějí žít běžným způsobem života, zakládat rodiny s jistotou, že je budou moci finančně a materiálně zabezpečit. Je celospolečensky žádoucí, aby i tito lidé měli děti, resp. pro stát budoucí daňové poplatníky, aby pracovali, měli své místo ve společnosti a přinášeli hodnoty. 

My z CZEPA víme, že se jedná o skutečné příběhy lidí, ne jen o čísla a statistiky s dopadem na státní rozpočet. Proto se budeme i nadále zasazovat o legislativní změnu, která umožní rovný přístup k systému sociálního zabezpečení všem a bez rozdílu.

Tímto chceme poděkovat zúčastněným stranám za součinnost při prosazování této změny v zákoně o nemocenském pojištění.  

Alena Jančíková, ředitelka
Barbora Sabóová, sociální pracovnice