Jak (ne)komunikovat s vozíčkářem
1. Mluvte s vozíčkářem, nikoliv s jeho doprovodem
Vozíčkáři umí mluvit, proto se prosím obracejte na ně. Někdy sice nemusí být člověku na vozíku rozumět, přesto pozornost při hovoru směřujte k němu. Doprovod Vám to pouze „přeloží“ nebo ukáže způsob, jak se s handicapovanou osobou lépe dorozumět.
2. Udržujte přiměřený oční kontakt
Nehypnotizujte vozíčkáře pohledem, ale ani se nezačněte rychle dívat někam jinam. Také by Vám to nebylo příjemné.
3. Odpovídejte dětem na otázky ohledně handicapu
Když dítě vidí vozíčkáře, tak se většinou ptá, proč je na vozíku. Rodiče, vysvětlujte. Když nevíte, tak odpověď „protože má bolavé nožičky“ je nic moc. Ale rozhodně je lepší než „nedívej se tam“. Z této věty se dítě nic nedozví, může mít pocit, že udělalo něco špatného. Navíc je vůči vozíčkáři netaktní.
4. Netykejte dospělému vozíčkáři
Netykejte dospělému vozíčkáři automaticky. Kdyby Vám to dělal on, asi by se Vám to také moc nelíbilo.
5. Zeptejte se, než začnete pomáhat
Vozíčkář pomoc ocení, pokud ji potřebuje. Když daný úkon zvládne sám, rád si ho i sám udělá. Nebo Vaši podporu zrovna nepotřebuje. Navíc můžete nevyžádanou pomocí ublížit.
6. Neobdivujte a nelitujte
To, že je člověk na vozíku, není nic, co by bylo hodno obdivu. „Já bych to na Tvém místě nezvládl.“ To je věta, která většinou zbytečný obdiv doprovází. Ale zvládl; jelikož nic jiného by Vám nezbývalo. Druhý typ lidí osobu na vozíku lituje, což je pro vozíčkáře možná ještě horší, protože musí hledat způsob, jak na to reagovat.
Autorka: Tereza Horváthová
Ilustrační foto: Pixabay.com