Když je péče posláním: Dva silné příběhy z nominací na cenu Pečující roku

Jako Česká asociace paraplegiků – CZEPA jsme na cenu Pečující roku nominovali Ing. Renatu Prunnerovou a paní Jaroslavu Šimánkovou. Obě dlouhodobě pečují o nejbližší příbuzné s těžkým handicapem. 

Paní Prunnerová se jako matka samoživitelka už přes 30 let stará o dva dospělé syny se zdravotním znevýhodněním. Její syn Pavel vyžaduje nepřetržitou péči 24/7. Po smrti své matky zůstala Renata na tuto obrovskou zátěž v rodině úplně sama.

Renata ale není jen pečující máma. Je to žena, která se rozhodla nebýt obětí systému a hlasitě mluví o tom, co je v Česku dlouhodobě špatně. Upozorňuje na obrovskou nespravedlnost:

• Zatímco stát dotuje lůžkové sociální služby částkami v řádu desítek až stovek tisíc korun měsíčně na klienta, rodiny, které pečují doma, dostávají „jen“ příspěvek na péči.
• V přepočtu na hodinu neustálé práce tak tito lidé pečují zhruba za 30 Kč.
• Když onemocní, nemají nárok na nemocenskou. Nemají žádné zastoupení, žádné jistoty.

Víme, že Renata Prunnerová bývá ve veřejném prostoru vnímána kontroverzně. Je přímá a nekompromisní. Ale právě díky tomu pojmenovává věci pravými jmény a otevírá témata, která většinová společnost radši nevidí.

Že je věk jen číslo? V případě paní Jaroslavy je to spíše důkaz naprosto nadlidské lásky a oddanosti. V 85 letech by většina lidí odpočívala. Paní Jaroslava ale už 18 let každý jediný den polohuje, obléká, podává stravu a doprovází svého ochrnutého vnuka Patrika (34).

Po nehodě při skoku do vody ochrnul na celé tělo. Díky neúnavné péči své babičky však dokázal něco nevídaného:

Vystudoval střední školu a následně dvě vysoké školy. Dnes pracuje na částečný úvazek v cestovním ruchu. Svět kolem sebe ovládá bradou a moderními technologiemi.

Bez babičky Jaroslavy by to ale nešlo. Ona je jeho rukama, nohama i největší oporou.

Když systém selže, nastupuje tiché hrdinství:

Nedávno rodina zasáhla tvrdá rána. Pečovatelská služba jim kvůli nedostatku personálu vypověděla smlouvu. Státní sociální systém mlčí, kapacity nejsou a paní Jaroslava je v 85 letech na náročnou fyzickou péči opět téměř sama. Přesto se nevzdává.

Právě pro její neuvěřitelnou sílu, obětavost a lásku, která doslova překonává systémové překážky, byla námi nominována na cenu Pečující roku 2026.

Péče o blízkého člověka by neměla znamenat finanční likvidaci a totální vyčerpání. Zaslouží si systémovou podporu, uznání a hlavně spravedlivé podmínky.