Konference ESCIF 2015, Brno

Česká asociace paraplegiků – CZEPA je členem Evropské federace pro míšní léze (ESCIF). Členskou organizací je i ParaCENTRUM Fenix, které ve dnech 20. – 22. května 2015 organizovalo letošní desátou konferenci a setkání delegátů v Brně.

Za tým CZEPA se konference zúčastnila ředitelka Alena Jančíková a pracovnice v sociálních službách Hana Sixtová. Je nám ctí, že současní představitelé ESCIF vyzvali našeho kolegu Tomáše Moravika, aby kandidoval na volné místo ve výboru Evropské federace pro míšní léze. V rámci setkání delegátů byl Tomáš do výboru ESCIF zvolen. Gratulujeme.

ParaCENTRUM Fenix ve spolupráci s LiveMems zajistilo i videopřenos v české a anglické verzi, jehož záznam je k dispozici na www.escif.org.

Hlavním tématem letošní konference byla „Zaměstnanost po spinálním poškození“. Bylo prezentováno mnoho projektů a výzkumů z různých evropských zemí, probíhala „mezinárodní“ diskuze. V mnohém panovala shoda – např. že zaměstnanost člověka po spinálním poškození výrazně klesá a vzhledem k časové náročnosti péče o sebe sama jsou vhodné zejména částečné úvazky, dále že v mnoha státech lidé se spinálním poškozením nepracují, aby nepřišli o poskytované sociální dávky. Samozřejmě bylo ale velkým tématem JAK je možné zaměstnanost lidí s míšním poškozením podpořit?

Aby naše zpráva z konference nebyla jen obecná, vybrali jsme některé zajímavé myšlenky, které na kongresu ESCIF zazněly:

• Proč vlastně pracujeme, proč se vracíme do práce? Nejen abychom vydělali peníze, ale také pro sociální kontakty, abychom měli nějaký smysl života, samozřejmě abychom udrželi svou sebedůvěru (kterou člověk v práci možná nezíská, ale bez práce ji ztrácí), sebeúctu, udrželi své mentální i fyzické zdraví a překonali výzvy.

• Ve společnosti narážíme na předsudky – nemocný člověk není vnímán jako práceschopný. Je třeba změnit vnímání, že osoba se spinálním poškozením není „vozíčkář“ ale „člověk“ na vozíku, který má vzdělání, schopnosti a zkušenosti. Velmi důležité je ale vnímání sebe sama - pokud chce být někdo úspěšný, měl by na sebe nahlížet jinak než jen na člověka se zdravotním postižením. Je důležitý osobní postoj – netvářit se jako chudák, který něco potřebuje - chovat se tak, aby druhá strana nevnímala, že jsem na vozíku.

• Psychická a peer podpora - již při hospitalizaci podpora od lidí, kteří spinální úraz utrpěli dříve a svou situaci dobře zvládají již při hospitalizaci a ujištění, že člověk s poškozením míchy zase bude schopen pracovat v oblasti, ve které chce pracovat. Důležité je i peer propojení lidí stejné profese, kteří si mohou navzájem poradit, jak zvládnout práci v daném oboru i po spinálním poškození.

• Člověk s poškozením míchy často pracuje z domova, ale při takové práci ztrácí kontakt s lidmi ve stejné profesi, je sociálně izolován. Je třeba snažit se izolaci překonat a posunout svůj pracovní život k běžnému kontaktu s pracovníky - kolegy na běžném pracovišti.

• Diskuze o výhodách a nevýhodách poskytování sociálních dávek (včetně invalidního důchodu). Podporu sociálních dávek sice se zaměstnáváním často ztrácíme, ale pokud vydržíme pracovat dál, můžeme dosáhnout vyšší pracovní post a s tím i vyšší plat.

• Pro podporu zaměstnávání jsou vhodné programy pracovní rehabilitace, programy na podporu úpravy pracovního prostředí, legislativní kvóty povinného zaměstnávání a podpora zaměstnavatelů. Důležité je vzdělávání manažerů v tom, co lidé s míšním poškozením mohou dělat (nejen o jejich omezeních), vzdělávání profesionálů v oblasti lidských zdrojů. Vhodná je „práce na zkoušku“ – tréninkové zaměstnávání. Na zaměstnanost lidí se zdravotním postižením má vliv celkový stav zaměstnanosti ve společnosti a pochopitelně i lokalita (město/vesnice), kde člověk s míšním poškozením žije.

• Z právního hlediska je důležitá Konvence práv osob se zdravotním postižením, která ovlivňuje politiku a legislativu. Mezi její klíčové principy patří zaměření na nediskriminaci a podporu inkluze osob se zdravotním postižením na běžný pracovní trh (neprosazovat tolik chráněná pracovní místa, ale integraci mezi běžnou pracující populaci).

• Mezi návrhy na zvýšení zaměstnanosti byla zmíněna např. podpora kampaní pro zvýšení povědomí, že lidé s míšním poškozením jsou schopni pracovat, dále bylo navrženo vypracovat evropské guidlines – pokyny pro začlenění osob se zdravotním postižením do zaměstnání, sdílet dobrou praxi, přijetí strategií na podporu aktivit osob se zdravotním postižením jako osob samostatně výdělečně činných. Tak jako jsou medializovaní např. sportovci se zdravotním postižením, je třeba propagovat zdravotně postižené, kteří jsou výjimeční ve své profesi, aby se zvýšilo povědomí zaměstnavatelů, že lidé s poškozením míchy jsou schopni pracovat (ale média chtějí exkluzivitu, „hrdiny“ – je otázkou, zda je člověk se spinálním poškozením prezentován jako „hrdina“ nebo jako „oběť“ nepřízně osudu). Byl citován „otec paraplegiků“ Sir Ludwig Guttmann, který údajně řekl: "Uspěli jsme v léčbě míšního poškození, když se ze spinálních pacientů stanou opět daňoví poplatníci."

• Panuje shoda, že u lidí s poškozením míchy je důležité vrátit se zpět do původní práce, vytvořit novou kariéru, vzdělávat se či se zapojit do pracovního života jako dobrovolník. Zazněl i názor, že člověk s míšním poškozením musí být aktivní sám – nečekat, že někdo něco udělá!

Proto bychom při této příležitosti rádi připomněli, že i po změně zdravotního stavu se můžeme vzdělávat, studovat cizí jazyky a zajímat se o zveřejňované nabídky práce či dobrovolné zapojení.

Hana Sixtová