Nemocenská - část 1.

Na sociální pracovníky organizací, které podporují osoby s poškozením míchy a další lidi s tělesným postižením, kteří se pohybují na vozíku, se obrací žadatelé o odborné poradenství mj. v oblasti nemocenské. Na úvod je vhodné uvést, že obecná délka finanční podpory (tzv. „podpůrčí doba“) při trvání dočasné pracovní neschopnosti je 380 dnů, ovšem pro toho, komu je vyplácen invalidní důchod III. stupně či starobní důchod, je podpůrčí doba výplaty nemocenské pouze 70 dní.

Z klientských dotazů namátkou uvádíme:

- „Mám invalidní důchod III. stupně, jsem nemocná déle než 70 dnů. Výplata nemocenské už je zastavená, pracovní neschopnost trvá, ale peníze už nedostávám. Praktický lékař mi chce pracovní neschopnost ukončit, i když nejsem ještě zdravá a schopná nástupu do zaměstnání. Tvrdí, že stejně pro mě neschopenka nemá smysl a slouží pouze jako omluvenka pro zaměstnavatele. Obávám se však, že pokud mi lékař pracovní neschopnost ukončí a já nejsem schopna pracovat, budu nucena podat výpověď.“

K otázkám významu dočasné pracovní neschopnosti, možnosti prodloužení výplaty nemocenských dávek, možnosti řešení či protestu při ukončení výplaty nemocenské jsme požádali o vyjádření právničku v sociální oblasti Mgr. Radku Pešlovou.  

Celá problematika je rozvedena ve dvou článcích. Obsahem prvního je obecnější úvod – co je nemocenské, k čemu slouží, jak je specificky koncipováno pro osoby s invalidním důchodem III. stupně, jak jej pojímá zákonodárce/stát a proč. Druhý článek se pak zaměřuje spíše na osoby s podpůrčí dobou 380 dní a také bude obsahovat praktické příklady, návody a tipy, jak nepříznivou situaci řešit.

PRACOVNÍ NESCHOPNOST A JEJÍ LIMITY PRO OSOBY S INVALIDNÍM DŮCHODEM

Jsem nemocný a mohu/nemohu pracovat

Pro začátek je potřeba vyjasnit terminologii, ze které systém nemocenských dávek a pracovní neschopnosti vychází.

Být nemocný a tím mít ztížený život je z pohledu pojistných sociálních dávek bohužel v zásadě nepodstatné.

Být nemocný a kvůli tomu si nemoci vydělávat prací, to už je něco, co pojistné sociální dávky znají. Rozdělují tuto nemohoucnost na krátkodobou a dlouhodobou. Krátkodobou nemoc a případnou podporu od státu v tomto období řeší nemocenské dávky. Dlouhodobou neschopnost podávat pracovní výkon (pokles pracovní schopnosti) řeší uznání invalidity a přiznání příslušného invalidního důchodu.

Z této logiky pak vychází zásada sociálního systému, že kde je dlouhodobý pokles pracovní schopnosti, není potřeba tolik saturovat dobu, kdy je člověk delší dobu doma v pracovní neschopnosti.

Pokles pracovních schopností

Aby tomu bylo možné rozumět lépe, pojďme si to přiblížit na příkladu, pohnutkách a pohledu poživatele důchodu:

Pokud je osoba ochrnutá, pak už její uplatnění na trhu práce je značně ztížené. Z pohledu zákona č. 155/1995 Sb., v platné znění a aplikací vyhlášky č. 359/2009 Sb., v platném znění jde o osobu s poklesem pracovní schopnosti. Pokud tento pokles (pohledem vyhlášky) je vyšší než 35 % půjde o invaliditu I. stupně (před rokem 2010 známou jako částečná invalidita); pokud je pokles vyšší než 50 % půjde o invaliditu II. stupně (před rokem 2010 známou jako částečná invalidita) a pokud je pokles vyšší než 70 % půjde o invaliditu III. stupně (před rokem 2010 známou jako plná invalidita).

Vychází se z toho, že lidé mají běžně 100% schopnost pracovat. Občas to nějaké životní komplikace naruší. Jistá míra narušení je přiměřená a očekává se, že to člověk ještě pořád zvládne překonávat. Když je ale míra vyšší než právě ona hranice 35% poklesu, tak stát uznává, že už se lidem hůř pracuje. Že potřebují úlevy (např. snížení úvazku, snížení náporu, změnu práce z náročné na méně náročnou). Možnost úlevy pak je ale často vyrovnáno snížením výdělku. Toto snížení má alespoň částečně nahradit právě přiznání invalidity a na to navazující (pokud má člověk dostatečnou dobu  pojištění a provedené odvody státu) invalidní důchod příslušného stupně.

Stát nepřímo říká, že se díky přiznání invalidního důchodu už s takovým člověkem na trhu práce příliš nepočítá.

Proto, pokud je tento člověk v průběhu své práce, kterou si (často pracně) najde alespoň trochu schopen vydělávat, stát dokonce formou daňového zvýhodnění říká super, gratulujeme.

Nemocný člověk s přiznanou invaliditou

Ale na druhou stranu, pokud takový člověk je nemocný, tak stát nepočítá bohužel s další dlouhodobou pomocí prostřednictvím  nemocenských dávek. Stát toleruje krátkodobé nemoci (např. chřipka, zlomenina, potřeba lázní k udržení přijatelného zvládání nemoci, na kterou je přiznán důchod atd.), ale pokud má osoba s uznanou invaliditou další a další komplikace, které znesnadňují jeho práci, tak stát zastavuje podporu (nemocenské dávky). Děje se tak pomoci mechanismů, kdy podpůrčí doba, tj. finanční podpora po dobu nemoci, je stanovena jen na určitý počet dnů.

Když se jeví, že osoba z krátkodobé nemoci přechází do dlouhodobého postižení, stát ukončí nemocenské a nastává invalidita. A protože stát už invalidní důchod v minulosti přiznal, tak u nižších stupňů je otázkou, zda požádat o vyšší stupeň, ale u III. stupně je z pohledu státu člověk i tak dost zajištěn a neměl by padnout na sociální dno.

Podobná situace je u osob ve starobním důchodu.  Očekává se, že v důchodu už zdraví tak neslouží. Takže když odejdete do starobního důchodu, ale dál pracujete, tak je to pro vás bonus, ale když pak přijdou zdravotní komplikace a nemoc, tak i zde je podpora v nemoci jen krátká a pak se očekává, že zůstanete doma jen s penězi ze starobního důchodu.

Ač to může znít (z pohledu státu)  logicky a samozřejmě, tak je důležité poukázat na skutečnost, proč to v praxi život příjemců důchodů komplikuje. Málo komu stačí na důstojné žití přiznaný důchod. Většina lidí důchod vítá, potřebuje ho jako životní jistotu, ale tak nějak od života chce víc, a to víc často stojí víc peněz. Netřeba nic psát o skromnosti, že ty nejlepší věci jako je láska a úsměv jsou zadarmo, nebo že půst ještě nikdy nikomu neuškodil... O tomto milém přístupu si každý s nižšími příjmy jistě myslí své a snad možná ho bude muset časem pojmout za svůj, ale než k tomu dojde, tak jen třeba potřeba doplatků na léky, zaplacení zvýšených cen za energie a míra inflace v českých obchodech prostě nejedné osobě způsobí starosti.

Proto současně, pokud je osoba v produktivním věku anebo ve stavu, že by ještě chtěla být sobě a společensky užitečná, ráda by pracovala a tím zvýšila svůj standard a možnosti v konzumní společnosti.

Následně kromě ztráty zbytků zdraví, přichází i ztráta možnosti, ztráta užitečnosti, ztráta sebedůvěry a víry, že ještě bude dobře. A to vše prostě nedělá lidem dobře.

Protože státní možnosti (resp. možnosti státního rozpočtu) nejsou nekonečné, tak sociální dávky jsou jen jakýmsi menším polštářem, aby to sociální dno nebylo tak tvrdé. Ale současně nejsou na žádné vyskakování.

Proto nelze (anebo lze jen po určitou omezenou dobu) po dobu pobírání důchodu pobírat ještě nemocenské dávky.

Od praxe k právu (právům a povinnostem):

Při nemoci ošetřující lékař léčí/stanovuje léčebný postup. Tuto činnost vykazuje (fakturuje) zdravotní pojišťovně (jde tedy na vrub odváděného zdravotního pojištění).

Pokud je potřeba formálně omluvit nemocného někde kvůli jeho nemoci, vystaví jeho ošetřující lékař doklad o neschopnosti:

• pro potřeby omluvenky z práce: doklad o dočasné pracovní neschopnosti,
• pro potřeby úřadu práce, že nemůžete plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání: dočasná neschopnost uchazeče o zaměstnání,
• pro potřeby pobírání dávek v hmotné nouzi, kdy nemůžete chodit do práce a ani si ji hledat: uznání dočasně práce neschopným,
• pro potřeby evidence pečující osoby (v rámci pěstounství): doklad o dočasné pracovní neschopnosti,
• pro potřeby započtení náhradní doby (pro potřeby výpočtu důchodu) po skončení výdělečné činnosti po dobu trvání dočasné pracovní neschopnosti: doklad o dočasné pracovní neschopnosti.

Tento doklad jen omlouvá, a ještě nepřináší žádné peníze.

Ve vystavování, trvání a ukončování pracovní neschopnosti má roli i posudkový lékař správy sociálního zabezpečení:

• Posudkový lékař může přezkoumávat rozhodnutí ošetřujícího lékaře při vydávání dokladu o dočasné pracovní neschopnosti a tuto neschopnost ukončit rozhodnutím[1]. Proti tomuto rozhodnutí  lze podat odvolání do 3 dnů ode dne, kdy rozhodnutí bylo oznámeno – k rukám orgánu, tj. na adresu toho, kdo rozhodnutí vydal. Bohužel však odvolání nemá odkladný účinek, takže osoba, jíž byla pracovní neschopnost zrušena, je nyní v postavení „jsem nemocná, bráním se proti špatnému rozhodnutí, ale měla bych nastoupit do práce a tvářit se zdravě, protože nevím, jak nakonec mé odvolání dopadne a co když mé odvolací důvody nebudou uznány.“
• Pokud má pracovní neschopnost trvat po ukončení vyplácení nemocenských dávek, tak ještě nemoc posuzuje posudkový lékař správy sociálního zabezpečení v režimu tzv. posouzení pracovní schopnosti po uplynutí podpůrčí doby.
• Nejpozději do 30 dnů před uplynutím podpůrčí doby zhodnotí ošetřující lékař spolu s posudkovým lékařem zdravotní stav a dosavadní průběh dočasné pracovní neschopnosti za účelem zjištění, zda
  • lze očekávat, že nemocný před uplynutím podpůrčí doby nabude pracovní schopnost,
  • existují zdravotní důvody pro předpoklad, že nemocný nabude pracovní schopnost v krátké době po uplynutí podpůrčí doby, nebo
  • je zdravotní stav nemocného dlouhodobě nepříznivý, že by mělo být zvažováno spíš přiznání invalidního důchodu.

Dá se velmi zjednodušeně říci, že posudkový lékař zasahuje do potvrzování nemoci v případech, kdy se mají vyplácet/prodlužovat/ukončovat nemocenské dávky.

Při rozhodování o ukončení pracovní neschopnosti ošetřující lékař rozhoduje sám nebo z donucení:

1. nemá na výběr a vystavený doklad o dočasné pracovní neschopnosti musí ukončit, protože o tom rozhodla vyšší instance, tj. posudkový lékař. Zde se lze bránit jen do 3 dnů odvoláním proti rozhodnutí posudkového lékaře (pozor lhůta opravdu není 15 dnů, ale jen tři dny!).
2. má na výběr a o ukončení rozhoduje sám a případně chce ukončit potvrzenou neschopnost třeba z důvodu, že „už vám to k ničemu není“, musíte dobře zvážit, zda tomu tak opravdu je, když s ním o tom budete diskutovat. Může se totiž stát, že třeba už nemáte nárok na nemocenské dávky (které se vyplácí po dobu podpůrčí doby), ale dál to plní omluvnou funkci – nemusíte nastoupit zpět do práce, můžete zůstávat doma, nedostanete výpověď za nepřítomnost v práci. Nelze po lékaři chtít, aby věděl vše (pravděpodobně zná medicínské právo, a nikoliv třeba pracovní právo, právo sociálního zabezpečení atd.) – proto je potřeba, abyste informace měli vy sami a s lékařem o tom opravdu diskutovali a tzv. „nevěřili všemu, co lékař řekne“.  

Pokud dochází k ukončení pracovní neschopnosti v době trvání pracovního poměru, tak je tím řečeno – už jste práce schopní a jděte pracovat. Máte pak možnost do práce skutečně nastoupit, nebo dát výpověď, protože se vám třeba už zdá práce těžká a ač nejste vysloveně těžce nemocní, nejste ani úplně zdraví a práce vás bude zatěžovat.

Po ukončení pracovní neschopnosti by vás měl ještě zaměstnavatel poslat na vyšetření poskytovatelem pracovnělékařských služeb, který zhodnotí nikoliv to, zda nemoc je, či není, ale to, zda to, v jaké jste zdravotní kondici, dostačuje ke kvalitnímu a bezpečnému výkonu vašeho zaměstnání (jinými slovy, zda už jste se uzdravili natolik, že právě vaši určitou a konkrétní pracovní pozici můžete bez rizika vykonávat)[2].

Z kontroly u lékaře zaměstnavatele (dříve též také nazýván „závodní lékař“) může vyjít výsledek, že pro danou práci jste plně schopni. Ačkoliv se můžete cítit odlišně, tak zaměstnavateli nic nebrání vám přidělovat práci.

Pokud se ale vy sami necítíte práce zdravotně schopni, nebo z pracovně lékařské prohlídky vyjde výsledek, že práce nejste schopni, tak velmi záleží, jak to lékař postaví, protože v takovém případě vám zaměstnavatel nesmí přidělovat práci. Nemá povinnost vás přeřadit na jiné pracovní místo, a tak nejspíš využije možnost výpovědi dle § 52 zákoníku práce:

• d) nesmí-li zaměstnanec podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu (zde se za něj má krajský úřad), který lékařský posudek přezkoumává, dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz, onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí, anebo dosáhl-li na pracovišti určeném rozhodnutím příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví nejvyšší přípustné expozice[3],
• e) pozbyl-li zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, dlouhodobě zdravotní způsobilost,

Zákoník práce a judikatura v této oblasti vyžadují lékařský posudek vydaný poskytovatelem pracovnělékařských služeb, jenže lékaři pracovně lékařských služeb zpravidla neumí vydat dobře posudek (dle Vyhlášky o zdravotnické dokumentaci č. 98/2012 Sb., příl. č. 1 bod 5.) a navíc jejich posudek vlastně není tak úplně právně závazný, ale zaměstnavatel se o něj běžně opře a vlastně asi nemá, jak obhájit, že jde proti takovému posudku. Pokud by snad posudek byl vydáván a pacient by s ním nesouhlasil, má právo do 10 pracovních dnů podat tomu, kdo jej napsal, návrh na přezkoumání. Protože ale proti tomu už pak není žádný jiný obranný mechanismus a lékař pracovně lékařských služeb je placen zaměstnavatelem, tak se jeho posudek nebere tak úplně jako vždy vypovídající.

Pokud dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí zaměstnavatelem/dohodou z důvodů uvedených v § 52 písm. d), přísluší od zaměstnavatele při skončení pracovního poměru odstupné ve výši nejméně dvanáctinásobku průměrného výdělku.

Pokud se rozvazuje pracovní poměr z důvodu, že po pracovním úrazu už nemůže zaměstnanec konat dosavadní práci, tak se zkoumá, zda je úraz zaviněn zaměstnavatelem, nebo zaměstnancem. Pokud se z toho zaměstnavatel vyvleče – odstupné nenáleží vůbec (viz § 270 zákoníku práce[4]).

Pokud dojde k rozvázání pracovního poměru z důvodů uvedených v § 52 písm. e), tak zákoník práce (v § 67) vůbec nepočítá s odstupným, proto odstupné zaměstnavatelé v tomto případě nehradí a snaží se při výpovědi tento důvod využít.

Jak ve svém komentáři pro Wolters Kluwer k § 52 zákoníku práce uvádí JUDr. Margerita Vysokajová, Csc.: „Podle písm. e) lze dát výpověď zaměstnanci, který vzhledem ke svému zdravotnímu stavu podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního úřadu, který jej přezkoumával, pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost.

Nestačí pouhé doporučení lékaře, ale musí být vydán kvalifikovaný lékařský posudek poskytovatele pracovnělékařských služeb, který už musí v době, kdy je dávána výpověď, existovat, tj. musí v něm být jednoznačně konstatována nemožnost dalšího konání dosavadních prací zaměstnancem; ne jenom doporučení, aby zaměstnanec přešel na jinou práci.

Tento stav musí být také dlouhodobý. Dle zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách (§ 43) se dlouhodobým pozbytím zdravotní způsobilosti vykonávat dosavadní práci rozumí stabilizovaný zdravotní stav, který omezuje tělesné, smyslové nebo duševní schopnosti zaměstnance významné pro jeho schopnost výkonu dosavadní práce, pokud trvá déle než 180 dnů nebo lze předpokládat, že bude trvat déle než 180 dnů, a výkon této práce by vážně ohrozil jeho zdraví.

Sama skutečnost, že byl zaměstnanci přiznán invalidní důchod, však ještě nezakládá existenci tohoto výpovědního důvodu. Stane-li se např. zaměstnanec invalidním proto, že je schopen dosavadní nebo jiné stejně kvalifikované zaměstnání vykonávat za zvlášť ulehčených podmínek, jsou v tomto případě důvody pro výpověď splněny jen tehdy, pokud zaměstnavatel nemá možnost tyto zvlášť ulehčené podmínky vytvořit.“

Pojďme si na základě výše uvedeného stručně odpovědět:

Co může člověk s ID III. dělat v případě, že uplyne podpůrčí doba 70 dnů a není uzdraven – vůči lékaři i vůči zaměstnavateli?

1. Pokud bylo vydáno rozhodnutí o ukončení dočasné pracovní neschopnosti, může do tří dnů podat odvolání proti tomuto rozhodnutí posudkového lékaře, pokud s výsledkem ukončení nesouhlasí. Pokud jen uplyne lhůta, přestane být vyplácené nemocenské, ale dále trvá pracovní neschopnost, je člověk pro zaměstnavatele omluven, ačkoliv nedostane další finanční prostředky. K této situaci, ale běžně nedochází, protože 30 dnů před uplynutím podpůrčí doby dochází k přehodnocování a s tím bývá spojeno rozhodnutí[5].
2. Zvážit, zda je pro něj práce vhodná (to posoudí i poskytovatel pracovnělékařských služeb, proti jehož posudku lze podat návrh na přezkoumání do deseti pracovních dnů).
3. Buď v práci pokračovat, nebo dát/dostat výpověď, příp. uzavřít dohodu o ukončení pracovního poměru. Zdravotní omezení je vážným důvodem ukončení, pokud má osoba ID III. stupně, kde je schopná pracovat jen za mimořádných podmínek a může tak jít do evidence uchazečů o zaměstnání a případně i čerpat nekrácenou podporu v nezaměstnanosti, pokud mu v tom zdravotní stav nebrání (jinými slovy, není sice schopen pracovat pro původního zaměstnavatele, ale zdravotně by zvládl lehčí práci; v době nemoci se registrovat nejde, protože se člověk aktivně neuchází o práci).
4. Se zaměstnavatelem diskutovat o převedení na jinou práci[6]. Pokud jste schopni dosavadní příp. jiné stejně kvalifikované práce, ale potřebovali byste k tomu ulehčení podmínek (např. zkrácený úvazek[7]), lze vám dát výpověď jen, pokud zaměstnavatel nemá možnost tyto ulehčující podmínky vytvořit[8]. Pokud není zaměstnavatel k diskusi nakloněn, napište mu dopis[9] (nejlépe doručit buď doporučeně poštou nebo oproti podpisu na kopii předat zaměstnavateli osobně na pracovišti) se žádostí o ulehčení podmínek anebo se žádostí o převedení na jinou práci.

Uznaná pracovní neschopnost = omluvenka nepřítomnosti v práci...

1. Trvání pracovní neschopnosti (ať už s výplatou nemocenské dávky, nebo bez ní) je omluvenkou pro zaměstnavatele.
2. V době pracovní neschopnosti nemůže zaměstnavatel dát zaměstnanci výpověď (ochrana uvedená v § 53 zákoníku práce).

Co dělat, pokud lékař ukončí pracovní neschopnost, i když nemocný ID III. není zdravý? (žádost o přezkoumání – jak požádat):

1. Do tří dnů je možné podat odvolání, ve kterém je důležité se zaměřit na tvrzení (a především dokazování lékařskými zprávami), že nemoc je krátkodobá a k doléčení je třeba ještě trocha času, ale že je v dohledu doba, kdy bude moci člověk do práce.
   1. „Odvolávám se proti rozhodnutí posudkového lékaře, kterým bylo rozhodnuto o ukončení pracovní neschopnosti ke dni ... K tomuto dni jsem se nestal práce schopný, neboť moje onemocnění trvá, jak je zřejmé z lékařské zprávy ze dne ... a ke stabilizaci (příp. vyléčení) je ještě třeba ..., jak je uvedeno v lékařské zprávě ze dne ... Jsem i nadále práce neschopen, a proto žádám o zrušení rozhodnutí o ukončení pracovní neschopnosti, a to i v případě, že bude ukončena výplata nemocenských dávek a nedojde k prodloužení podpůrčí doby. Moje nemoc je pouze krátkodobého charakteru a nesouvisí přímo s mým dlouhodobým zdravotním postižením, pro které pobírám invalidní důchod. Proto je nutné na toto onemocnění nahlížet jako na krátkodobou překážku k výkonu zaměstnaneckého poměru, protože ještě nedosáhla ani trvání 180 dnů, jak je vyžadováno pro posouzení dlouhodobosti s ohledem na posouzení zdravotní nezpůsobilosti k výkonu zaměstnání (dle s § 43 odst. 4 zák. č. 373/2011 Sb., v platném znění). Ukončení pracovní neschopnosti po 70 dnech výplaty nemocenské dávky je tak spíše nepodložená sankce bez zjištění stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Není prokázáno, že jsem nabyl pracovní schopnost, a to ani k jiné než dosavadní pojištěné činnosti (ve smyslu § 27 zákona 187/2006 Sb., v platném znění). Současně nebyl naplněn ani důvod dle § 59 odst. 1 písm. b), kdy může ošetřující lékař rozhodnout o ukončení dočasné pracovní neschopnosti pojištěnce, jestliže uplynulo alespoň 180 dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti a vyšetřením zjistí, že zdravotní stav je stabilizovaný a je předpoklad, že pojištěnec již nebude moci vykonávat dosavadní pojištěnou činnost, a to 30. kalendářním dnem následujícím po dni tohoto vyšetření; to neplatí, jde-li o dočasnou pracovní neschopnost vojáka z povolání, vojáka v záloze ve výkonu vojenské činné služby nebo příslušníka bezpečnostního sboru. Postup posudkového lékaře by měl být v tomto analogický.

Zároveň není prokázáno, že jsem schopen alespoň plnit podmínky uchazeče o zaměstnání nebo plnit pracovní povinnosti i za zvlášť ulehčených podmínek zaměstnavatelem.

Z výše uvedených důvodů žádám o zrušení rozhodnutí o ukončení pracovní neschopnosti, příp. o ponechání pracovní neschopnosti a ukončení výplaty nemocenského.“

2. Pozor, pokud se současně řeší invalidní důchod (třeba přezkum invalidity), tak tvrzení, že je nemoc přechodného, krátkodobého charakteru by mohlo uškodit, pokud souvisí s nemocí, na kterou je přiznáván důchod.

Kontrolní pracovně-lékařská prohlídka zaměstnance, souvislost s pozbytím schopnosti výkonu práce ze zdravotních důvodů.

1. Zaměstnavatel je oprávněn nařídit kontrolní pracovně-lékařskou prohlídku a tím spíš, pokud jde i o dlouhodobou pracovní neschopnost, po které se zaměstnanec vrací do práce. Je to logický krok, protože zaměstnavatel si nemůže být jist, jak na tom po takové době zaměstnanec je.
2. Zaměstnanec musí tuto prohlídku podstoupit.
3. Proti výsledku může zaměstnanec do 10 pracovních dnů podat návrh na přezkum u téhož lékaře. Pokud tak zaměstnanec neučiní, obtížně pak v případě soudního sporu dokáže, že posudek byl špatný/neoprávněný, když neučinil sám žádné nápravné opatření.
4. Prohlídka se zaměřuje na zvládání zaměstnání. Nestačí, aby lékař doporučil změny, ale musí přesně vymezit dle § 43 odst. 4 zák. 373/2011 Sb., v platném znění:

(4) Jde-li o lékařský posudek o zdravotní způsobilosti k práci, lze posudkový závěr, že je posuzovaná osoba zdravotně nezpůsobilá, uvést v lékařském posudku pouze v případě vstupní lékařské prohlídky; v ostatních případech se uvede závěr, že posuzovaná osoba pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilost vykonávat dosavadní práci. Dlouhodobým pozbytím zdravotní způsobilosti vykonávat dosavadní práci se rozumí stabilizovaný zdravotní stav, který omezuje tělesné, smyslové nebo duševní schopnosti zaměstnance významné pro jeho schopnost vykonávat dosavadní práci, pokud tento zdravotní stav trvá déle než 180 dnů nebo lze předpokládat, že tento zdravotní stav bude trvat déle než 180 dnů, a výkon této práce by vážně ohrozil jeho zdraví. Tím není dotčeno vymezení dlouhodobého pozbytí způsobilosti vykonávat dosavadní službu podle zákona o státní službě.