PEČUJÍCÍ OSOBY: díl osmý: ODPOVĚDNOST PEČUJÍCÍHO A OPEČOVÁVANÉHO

Pozor – existují i výjimky:

• pokud škodu způsobil někdo, kdo vůbec neví, co udělal, nemohl situaci ovlivnit (zpravidla těžce duševně či mentálně postižený člověk), hradí škodu jen, pokud to je s ohledem na majetkové poměry škůdce a poškozeného vhodné.
• pokud škodu způsobil někdo, ale vůbec neví, co udělal a nemohl situaci ovlivnit (viz předchozí případ), ale byl zde někdo, kdo na něj měl dohlížet – možná je škoda způsobená zanedbáním dohledu a pak by měl škodu hradit ten, kdo zanedbal dohled.
• pokud škodu způsobil někdo a současně byl zanedbán dohled nad touto osobou – hradí škodu společně a nerozdílně.

Pečující je často povinen dohlížet na opečovávaného. Nedohlíží tzv. ze zákona, ale z dohody mezi pečujícím a opečovávaným.

Dohled opět není vězeňská služba (tedy stálý dohled) a dohlížející ručí, jen pokud by zanedbal dohled (např. při doprovodu se věnuje mobilní hře místo opečovávanému). Naopak pokud nic nezanedbal – a přece se něco stalo, nehradí škodu pečující (např. pečující hlídá opečovávaného, který ale v nestřeženém okamžiku, kdy se pečující třeba otočil v obchodě pro nějakou věc, ohnal tak, že rozbije nějaké zboží).

V tomto případě se bude nejspíše postupovat podle občanského zákoníku § 2920: (1) Nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti, nebo ten, kdo je stižen duševní poruchou, nahradí způsobenou škodu, pokud byl způsobilý ovládnout své jednání a posoudit jeho následky; poškozenému náleží náhrada škody i tehdy, nebránil-li se škůdci ze šetrnosti k němu. (2) Nebyl-li nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti, nebo ten, kdo je stižen duševní poruchou, způsobilý ovládnout své jednání a posoudit jeho následky, má poškozený právo na náhradu, je-li to spravedlivé se zřetelem k majetkovým poměrům škůdce a poškozeného.

A POZOR – v těchto případech nehradí náhradu škody ani pojišťovna škůdce, pokud je pojištěn z odpovědnosti za škodu (běžné k pojištění domácnosti), protože nedošlo k vědomému zanedbání/porušení.

DALŠÍ OTÁZKY

Může pečující podávat léky, i když není zdravotník?

Je-li ochoten je opečovávanému podat, tak ano, může. Sociální služba (jako pečující) je podat nemůže, pokud nezaměstnávají zdravotnicky vzdělaného pracovníka. Pokud si pečující na podání léků netroufá (např. aplikace inzulinu) lze od obvodního lékaře získat předpis na domácí péči (tedy docházení zdravotní sestřičky do domácnosti).

Může pečující umístit opečovávaného do pobytové sociální služby (když už třeba péči nezvládá)?

Ne, primárně nemůže. Opečovávaný si styl péče a místo bydliště a poskytované péče volí sám. Pokud toho není schopen, nebo tomu již nerozumí, může za něj udělat rozhodnutí jen opatrovník (možná bude potřeba i souhlasu opatrovnické rady, nebo soudu). V zákoně o sociálních službách (§ 91a zákona o sociálních službách) je uvedeno i to, jak může opatrovník proti vůli opečovávaného provést jeho umístění do služby.

Aby sociální služba mohla začít poskytovat službu, musí opečovávaný projevit zájem o tuto službu a službě nechat své osobní údaje. Ta pak provede sociální šetření a až má místo, může opečovávaného přijmout a uzavřít s ním smlouvu o poskytování sociálních služeb. Podání zájmu je právním sdělením osobních údajů a osobní údaje službě může sdělit jen jejich majitel (ten dává svým jednáním službě právo s osobními údaji nakládat). Občas toto rodiny obcházejí tím, že opečovávaného, který nic nechápe, nechají doklad podepsat (jde o podvod a neplatnost takového podpisu) anebo k tomu službě dají ještě i citlivé údaje (lékařskou zprávu) a pak se snaží celý proces přijetí do služby obejít tím, že by smlouvu podepsal pracovník obce s rozšířenou působností (dle § 91 odst. 6 zákona o sociálních službách). Toto jednání je bohužel časté, dokonce často projde, ale není legálně založeno a do budoucna by mohl službám vznikat problém v rámci ochrany osobních údajů (získaly je nelegálním způsobem).

Co když přijde „Zubatá“:

• Pečující se často bojí, že když nebude vzorně uklizeno a postaráno o opečovávaného, že by jim opečovávaného mohl někdo „vzít“.
• Je především věcí opečovávaného, jak si hlídá, aby péče probíhala; zda mu tak stačí; zda zaúkoluje pečujícího úklidem. A pokud je péče dobře prováděna, ale není uklizeno – nikomu do toho nic není.
• Pečující není profesionál. Jeho bonus je v rodinném vztahu k opečovávanému. Péče v domácnosti. Může se stát, že by profesionální sociální služba byla v péči dokonalejší, ale není jistotou, že by opečovávanému v péči od profesionála bylo psychicky lépe.
• Pokud opečovávaný už není schopen za sebe rozhodovat, pak je právě na Úřadu práce, aby kontroloval, zda je poskytnutá péče dostatečná. Pokud není, je vhodné třeba k pečující osobě dohodnout i poskytování sociální služby jako výpomoc. Někdy je opravdu nutné péči zajistit bez nespolehlivého pečujícího (ale nejde o neuklizení, ale opravdu o těžké zanedbávání péče). I zde ale bude vznikat otázka, kdo vše vyřídí, když není opečovávaný řádně zastupován třeba opatrovníkem.

PO SMRTI OPEČOVÁVANÉHO

Smrt opečovávaného musí pečující neprodleně nahlásit na Úřad práce. Poslední kalendářní měsíc, ve kterém opečovávaný zemřel ještě náleží příspěvek na péči a ten se vyplatí pečujícímu (není předmětem dědictví, ani jeho poměrná část).

Pečující pak musí za sebe hlásit ukončení péče kdekoliv, kde čerpal nějaké výhody (např. zdravotní pojišťovna, finanční úřad, pokud podniká).

Po ukončení péče může pečující jít do práce, případně pokud práci nemá, ale chce ji najít, může se nechat zaevidovat jako uchazeč o zaměstnání na Úřadu práce.

Pokud byl pečující i opatrovníkem, bude muset završit i svoji roli opatrovníka doložením vyúčtování soudu. Je vhodné také nahlásit na úmrtí ČSSZ, aby opečovávanému už nebyl posílán důchod (důchod vyplacený po smrti se vrací).

Pokud byl opečovávaný účastníkem nějakého řízení (např. o zvýšení příspěvku na péči), tak je třeba, aby se úřad, příp. soud také dozvěděl o smrti opečovávaného. U příspěvku na péči se bude v řízení pokračovat (pokud proběhlo sociální šetření před smrtí) a účastníkem se stane pečující. Pečující se bude moci odvolat, pokud by se mu výsledek řízení nelíbil.

Po smrti vzniknou nejspíše další otázky jako, kdo je povinen zařídit pohřeb, kde na to vzít; jak je to s přechodem nájemního práva po smrti nájemce; kam všude úmrtí hlásit; kdo řeší dědictví atd. Toto už ale nejsou otázky, které se nějak výlučně váží k péči, proto nejsou předmětem tohoto článku.

Zdroj: text: Mgr. Radka Pešlová, redakčně kráceno, foto: unsplash.com