Pojem těžká újma na zdraví bývá v běžné řeči většinou spojován s jakýmkoli vážnějším zraněním. Z právního hlediska však jde o definovaný pojem, který má zásadní význam nejen pro posouzení odpovědnosti, ale i pro určení výše odškodnění.

V trestním právu je těžká újma na zdraví chápána jako taková vážná porucha zdraví, která má dlouhodobý (obvykle přesahující 6 týdnů) nebo trvalý charakter, případně výrazně zasáhne do obvyklého způsobu života poškozeného. Může jít například o ochrnutí, ztrátu končetiny, vážné poškození mozku nebo jiné následky, které podstatně omezují pracovní, rodinný či společenský život.

Správná kvalifikace újmy na zdraví je přitom klíčová. Ovlivňuje nejen výši odškodnění, které může poškozený získat, ale také případné trestněprávní posouzení věci. Jinými slovy, zda bude jednání viníka posouzeno jako přestupek nebo jako trestný čin a jaké z toho budou plynout důsledky.

Dopravní nehoda nebo pracovní úraz - proč je rozlišení důležité

Prvním krokem k získání maximálního možného odškodnění je správně posoudit, za jakých okolností k újmě na zdraví došlo. Když dojde k těžké újmě na zdraví, bývá situace pro poškozeného obvykle složitá a nepřehledná.

Klíčem k získání spravedlivého odškodnění je (optimálně hned na začátku) zvolit správný postup a rozlišit, zda se úraz stal při dopravní nehodě, nebo v rámci zaměstnání. U dopravních nehod nese odpovědnost viník nehody. U pracovního úrazu za škodu typicky odpovídá zaměstnavatel.

Jakmile si ujasníte, do jaké z těchto kategorií váš případ spadá, můžete správně určit osobu nebo instituci, u které uplatnit nároky odškodnění za utrpěnou těžkou újmu na zdraví.

U dopravních nehod je zásadní otázkou zavinění nehody. Za odškodnění odpovídá řidič, který nehodu zavinil, potažmo pojistitel jeho vozidla. Poškozený se může s žádostí o odškodnění obracet na viníka nehody nebo přímo na jeho pojišťovnu. Z naší praxe vyplývá, že je povětšinou rychlejší a jednodušší řešit odškodnění s pojišťovnou z povinného ručení.

U pracovních úrazů odpovídá za újmu na zdraví zaměstnance zaměstnavatel. To platí téměř vždy, i když úraz nijak přímo nezavinil. Vyvinit se může jen v zákoníkem práce stanovených případech – typicky pokud prokáže, že zaměstnanec porušil zákonem stanovené povinnosti (např. požil alkohol či jiné omamné látky, porušil pravidla BOZP apod.). Zaměstnavatel je ze zákona pojištěn. V případě pracovního úrazu se však nelze obracet přímo na pojišťovnu, ale nároky se uplatňují vůči zaměstnavateli.

Díky zákonnému pojištění odpovědnosti (u vozidel i zaměstnavatelů) má poškozený jistotu, že mu bude přiznané/uznané odškodnění vyplaceno i v případě, že viník nehody nebo zaměstnavatel nedisponuje dostatečnými prostředky.

Většinou je situace jasná – jde buď o dopravní nehodu, nebo o pracovní úraz. Praxe však přináší i situace, které nelze jednoduše zařadit do jedné z těchto kategorií. Typickým příkladem je dopravní nehoda, ke které dojde při výkonu povolání. V takovém případě je možné odškodnění řešit jako pracovní úraz i dopravní nehodu.

Odškodnění za tentýž následek nicméně nemůžete získat dvakrát – musíte si zvolit, zda újmu na zdraví řešit jako pracovní úraz nebo jako dopravní nehodu. Co je výhodnější se nedá obecně říci, vždy to závisí na okolnostech případu.

Jaký je doporučený postup v situaci, kdy člověk utrpí těžkou újmu na zdraví?

Jakmile je jasné, vůči komu odškodnění uplatnit, je zásadní si ujasnit, co vše lze v rámci odškodnění za těžkou újmu na zdraví požadovat. Celková částka odškodnění se může skládat z různých složek, které mají za cíl kompenzovat jak fyzické a duševní utrpení, tak finanční ztráty a dopady na další život poškozeného.

Uplatnění nároků na odškodnění těžké újmy na zdraví obvykle začíná v mimosoudní fázi, kdy poškozený komunikuje s odpovědným subjektem (tedy viníkem nehody, zaměstnavatelem, popřípadě jejich pojišťovnou). Tato fáze může být relativně rychlá a efektivní, pokud dojde k dohodě o výši odškodnění. Pokud poškozený s výší přiznaného odškodnění nesouhlasí a odpovědný subjekt nechce dále jednat, může se poškozený domáhat odškodnění soudní cestou.

Soudní řešení odškodnění může probíhat v civilním řízení, nebo případně v probíhajícím trestním řízení. Civilní řízení představuje základní cestu k uplatnění odškodnění majetkové i nemajetkové újmy. Poškozený zde vystupuje jako žalobce a musí prokázat odpovědnost žalovaného, vznik újmy a její rozsah.

Trestní řízení má naopak za cíl primárně posoudit, zda došlo ke spáchání trestného činu a kdo za něj nese odpovědnost. Poškozený však může i v rámci trestního řízení uplatnit odškodnění za újmu na zdraví. Je však třeba zdůraznit, že trestní řízení není vždy nejvhodnější cestou k dosažení plného odškodnění. Soud se v trestním řízení totiž primárně soustředí na otázku viny a trestu, zatímco nárok na náhradu újmy na zdraví může být posouzen jen v omezeném rozsahu. V praxi tak často dochází k tomu, že je poškozený s řešením odškodnění odkázán na řízení civilní.

Jaké odškodnění lze konkrétně požadovat?

Rozsah odškodnění, které může poškozený v případě těžké újmy na zdraví uplatnit, je poměrně široký, obvykle zahrnuje následující nároky:

• Náhrada za vytrpěnou bolest (bolestné) je jednorázové odškodnění za fyzické i psychické utrpení způsobené úrazem a následnou léčbou. Výše se určuje podle bodového ohodnocení lékaře či znalce.

• Náhrada za ztížení společenského uplatnění (trvalé následky) je náhrada za trvalé následky, které poškozeného omezují v běžném životě, koníčcích nebo práci. Obvykle se hodnotí až zhruba rok po úrazu, když je zdravotní stav ustálený.

• Náklady spojené s léčením (cestovné, náklady na léčbu a náklady na péči) zahrnují proplacení léků, zdravotních pomůcek, cest do zdravotnických zařízení i nákladů na asistenci druhé osoby.

• Ztráta na výdělku po dobu pracovní neschopnosti a ztráta na výdělku po ukončení pracovní neschopnosti (renta) můhou být u těžké újmy na zdraví klíčové. Jedná se o pravidelnou náhradu ztráty na výdělku po dobu pracovní neschopnosti a v případě renty i po jejím skončení. Renta může být poskytována po dlouhou dobu, často i prakticky po celý produktivní život. Tato pravidelná měsíční platba má poškozenému pomoci vyrovnat dlouhodobý výpadek příjmů oproti stavu před úrazem.

• Další nemajetková újma je odškodnění za specifické zásahy do života, které nespadají pod bolestné nebo trvalé následky (např. zmeškání důležité životní události).

Více informací k odškodnění pracovních úrazů naleznete v článku  odškodnění pracovního úrazu a odškodnění po dopravní nehodě v článku odškodnění po dopravní nehodě.

Odškodění bolestného 

Pro lepší představu uvádíme níže orientační příklady výše odškodnění bolesti u těžkých zranění utrpěných při dopravní nehodě a pracovním úrazu v roce 2026.

Hodnocení bolesti u dopravní nehody se provádí na základě Metodiky k náhradě nemajetkové újmy na zdraví, která stanoví pro jednotlivé poruchy zdraví bodové hodnoty. Součet bodů se následně vynásobí hodnotou bodu, která se každoročně mění v závislosti na změně průměrné mzdy.  

Pro rok 2026 je hodnota jednoho bodu bolestného u dopravních nehod 492,15 Kč.

V případě pracovního úrazu se odškodnění vytrpěné bolesti hodnotí na základě Nařízení vlády č. 276/2015 Sb. Obdobně jako u Metodiky se výše odškodnění určuje podle počtu bodů uvedených v nařízení. Každá porucha zdraví má přiřazen určitý počet bodů. Jejich součet se následně vynásobí hodnotou bodu, která se každoročně mění v závislosti na změně průměrné mzdy.  

Pro rok 2026 je hodnota jednoho bodu bolestného u pracovních úrazů 481,71 Kč.

Bodové hodnocení úrazu může vypracovat ošetřující lékař. Pro dosažení maximální přesnosti a jistoty však doporučujeme využít služeb specializovaného znalce, který disponuje hlubší znalostí aktuálního způsobu ohodnocení bolesti, což výrazně zvyšuje šanci na adekvátní vyčíslení bolestného.

Odškodnění těžké újmy na zdraví

U osob s nejzávažnějšími zdravotními následky je řešení odškodnění dlouhodobým procesem. Tito poškození se potýkají nejen s fyzickými omezeními, ale i s výrazným nárůstem nákladů na život – péči, rehabilitace, kompenzační pomůcky či dokonce úpravu bydlení. Dochází také k omezení pracovních možností a změně životního stylu. Právě proto je důležité průběžně sledovat, zda přiznané náhrady odpovídají skutečným potřebám a v případě potřeby uplatňovat další odškodnění. Může jít například o doplatky bolestného, náhrady nákladů na léčbu nebo rentu.

Zásadní položkou odškodnění je v případech těžké újmy na zdraví ztížení společenského uplatnění neboli trvalé následky. Výpočet vychází stejně jako v případě bolestného u dopravních nehod z Metodiky k náhradě nemajetkové újmy na zdraví a u pracovních úrazů z příslušného nařízení vlády. Odškodnění se u těžké újmy na zdraví může pohybovat ve stovkách tisíc korun, v nejzávažnějších případech v řádech milionů korun.

V souvislosti s případnými doživotními omezeními po utrpění těžké újmy na zdraví nelze opomenout ani systém sociálního zabezpečení, zejména institut invalidního důchodu. Dávky sociálního zabezpečení a náhrada nemajetkové újmy jsou dvě odlišné oblasti, které se navzájem nevylučují, naopak v případě těžké újmy na zdraví mohou běžet vedle sebe. Skutečnost, že pobíráte v důsledku újmy na zdraví invalidní důchod, není důvodem pro zánik nároku na odškodnění a naopak.

Můj blízký utrpěl těžkou újmu na zdraví – co mám dělat?

V této situaci je klíčové, zda je dotyčný schopen samostatně rozhodovat a uvědomuje si své jednání. Pokud ano, může udělit plnou moc někomu, kdo za něj bude odškodnění vyřizovat.

V případě, že kvůli váženému zdravotnímu stavu (např. poškození mozku nebo bezvědomí) jednat nemůže, lze jeho záležitosti spravovat i bez jeho přímého souhlasu, a to prostřednictvím zákonných institutů pro zastupování osob, které o sobě nemohou rozhodovat samy.

Vzhledem k tomu, že těžká újma na zdraví obvykle má dlouhodobé dopady a vyžaduje často i nemalé finanční náklady, umožňují tyto možnosti rodině vyřídit pro poškozeného spravedlivé odškodnění.

Jak postupovat a čemu se vyhnout

Vedle samotného právního řešení odškodnění je zásadní i praktický postup poškozeného a jeho blízkých po úrazu. Poškozený by si měl především uchovávat veškerou zdravotnickou dokumentaci a aktivně komunikovat s lékaři o svém zdravotním stavu.

V komunikaci s pojišťovnou nebo zaměstnavatelem je vhodné využívat písemnou formu a pečlivě si uchovávat všechny dokumenty. Zvláštní pozornost je třeba věnovat doručeným písemnostem (zejména od státních institucí, ale i pojišťovny či zaměstnavatele), které mohou obsahovat důležité informace.

V souvislosti s řešením odškodnění doporučujeme, aby se poškozený nenechal tlačit do rychlého uzavření věci, ale měl by si ponechat dostatek času na rozmyšlenou a případně vyhledat odbornou právní pomoc. Návrhy smírného řešení nemusí být pro poškozeného vždy výhodné a je důležité na to myslet.

V praxi se opakovaně objevují určité mylné představy, které mohou poškozeným uškodit. Jednou z nich je důvěra, že pojišťovna automaticky vyplatí vše správně. Pojišťovna při likvidaci škody vystupuje jako protistrana a její motivací je minimalizovat vyplacené plnění. Je proto vhodné její návrhy vždy pečlivě posoudit. Dalším omylem může být přesvědčení, že určité jednorázové odškodnění představuje konečné vypořádání, ale u těžké újmy na zdraví tomu tak zpravidla není, protože následky se mohou vyvíjet a vyžadovat další kompenzaci.

Častý je také názor, že poškozený nebude odškodněn, pokud se na vzniku úrazu určitou měrou podílel. Odškodnění však může být přiznáno i v takovém případě a může být například jen sníženo úměrně vaší míře zavinění.

Nikdo z nás nechce řešit vážné zdravotní následky úrazu u sebe nebo svých blízkých. Pokud k nim ale dojde, je nezbytné vědět, jak se k situaci postavit. Odškodnění těžké újmy na zdraví se může zdát jako složitý právní proces, v praxi jde však především o správnou a včasnou reakci. Je podstatné vědět, že cílem není pouze odškodnit utrpěnou bolest, ale především zajistit poškozenému prostředky pro návrat do běžného života.

Mgr. Radek Novotný, právník projektu odskodneninehody.cz a pravnikpracovniuraz.cz