Marcela Marañon: Cestovatelka a influencerka na vozíku

Místo dřívějšího vstávání za úsvitu a práce od brzkého rána se například naučila vychutnávat pozdní snídani – avokádového toast a čaj matcha – nejen když zrovna zápasí s jet lagem. „Neustále cestuji a moje tělo je pořád unavené,“ říká. „Naučila jsem se, že musím naslouchat svému tělu a dát mu čas na odpočinek. Když cestuji, pracuji. Když jsem doma, je to čas na zotavení. Dělám tedy více věci, které mi prospějí.“ 

Marcela Marañon se díky svému promyšlenému marketingu a obsahu na sítích etablovala jako přední tvůrkyně obsahu o životním stylu a cestování – a přitom používá invalidní vozík. Její obsah, publikovaný pod přezdívkou @thejourneyofabravewoman (doslova Cesta statečné ženy, pozn. překl.) oslovuje každý měsíc miliony diváků a dopomáhá jí i její dceři k dobrému a naplněnému životu. 

Japonsko.

Dokázala například návštívit všech sedm divů světa, je první latinskoamerickou uživatelkou vozíku, která zdolala vrchol Kilimandžára, a za svůj obsah získala řadu ocenění včetně ceny Emmy. Ačkoli ji tvorba obsahu velmi baví, ještě více si cení své průkopnické činnosti nejen v oblasti volného času handicapovaných. 

„K tvorbě mého obsahu mě dovedla touha posilovat ostatní, sdílet rozmanité úhly pohledu a ukázat, že každý, bez ohledu na okolnosti, má svůj cenný příběh,“ říká. 

Příběh Marcely Marañon na vozíku začal v roce 2002, kdy ve věku 20 let ochrnula při autonehodě. Její příběh tvůrkyně obsahu začal v roce 2014, když studovala obor komunikace na Austin Peay State University. Jistý profesor ji povzbudil, aby si vymyslela značku, pod kterou by se mohla prezentovat. Okamžitě věděla, co si vybrat. 

„Vždycky jsem chtěla napsat knihu a nazvat ji ‚Cesta statečné ženy‘,“ říká. „Vždycky jsem se považovala za nezkrotnou a statečnou. Ať už jde o samostatné cestování po světě nebo o to, jak se prosadit jako svobodná matka, prostě do toho jdu. Člověk musí být nebojácný, zvlášť s postižením. I když se stane něco špatného, vždy se z toho poučím.“ 

Tádž Mahál.

Na Instagramu začala publikovat v roce 2017. Její počáteční obsah se zaměřoval hlavně na lifestylové značky, ale postupně přešla k tvorbě cestovatelského obsahu, když si uvědomila potřebu a poptávku po informacích o bezbariérovosti. I když občas spolupracuje s cestovními značkami a destinacemi a ubytování může mít hrazené, obvykle si náklady hradí sama. „Je velmi důležité zůstat věrná sama sobě a neprodávat se jen proto, že mi za to zaplatí,“ říká. „Bezbariérové cestování není levné a je důležité ukázat lidem, jak já cestuji, aniž bych se finančně zruinovala.“ 

Mezi jednotlivými destinacemi, akcemi značek a dalšími veřejnými příležitostmi je Marcela Marañon neustále v pohybu. Je zásadní udržet si náskok před poptávkou po obsahu. 

„Mám nahraného tolik obsahu, který lidé na sociálních sítích ani neviděli,“ říká. „Takže kdyby se mi něco stalo a celý rok bych nemohla pracovat nebo cestovat, mám toho připraveného dost.“ 

Marañon si vždy najde čas na komunikaci se svými online sledujícími a říká, že má štěstí, že má převážně pozitivní a podporující komunitu. „Chci být obklopena lidmi, kterým se moje práce opravdu líbí a kteří opravdu milují to, kým Marcela je,“ říká. „Je mi jedno, jestli mám jen 10 sledujících, pokud mi těchtto 10 sledujících přeje vše dobré, protože to pro mě znamená pozitivní energii.“ 

Marcela Marañon čerpá další podporu od své dcery, která studuje na vysoké škole, a za to, že se dostala tam, kde je dnes, vděčí tomu, že byla a je handicapovanou matkou. 

„Můj handicap mi pomohl prostě se každé ráno probudit, nadechnout se a cítit vděk za to, co mám – za svou dceru a své zdraví. Pokaždé, když jsem se probudila a cítila se zdravá, mohla jsem jít ven, pracovat, dělat věci, které jsem chtěla, a starat se přitom o svou dceru.“ 

Pět let intenzivního cestování si vybralo na jejím těle svou daň, ale sama ještě není připravená odložit kufry „na hřebík“. Nechce prozradit, co přesně má v plánu, ale řekla, že se těší na to, že stráví více času v Evropě a bude se více angažovat v oblasti obhajoby práv. 

„Musím samozřejmě platit účty,“ říká, „ale nejsem tak zoufalá, abych musela upoutávat něčí pozornost nebo se snažila získat nějakou trofej či něco podobného. Mám pocit, že jsem dospěla a jsem v životě v bodě, kdy dělám to, co chci. A nikdo mi neříká, co mám dělat.“ 

Kilimandžáro.

Zdroj textu i fotografií: New Mobility – https://newmobility.com/day-in-the-life-marcela-maranon-travel-lifestyle-content-creator/

Překlad: Jan Spěváček